Martin Pleštil
21. 8. 2025 15:15
Jen po revoluci vzniklo okolo 20 fikčních filmů pojednávajících o 21. srpnu 1968. Pelíšky, Rebely nebo Vlny známe všichni. Jak se ale o okupaci točilo za normalizace? A jak po ní? Některé autorské snímky nabourávají naši zarytou představu o české hrdosti, jiné jsou avantgardní, další ostudně trapné.
Hroch (1973)
Jedním z prvních, komunistické ideologii pochlebujících filmů o srpnových událostech je alegorická satira Hroch (1973). Dodnes představuje jeden z nejobludnějších a nejbizarnějších filmů tuzemské kinematografie. Snímek se skrze titulní postavu mluvícího obojživelného sudokopytníka, za jehož hlasem ve skutečnosti stojí spolknutý a v břichu přebývající vykutálený bankovní úředník Hroch, snaží reinterpretovat tendence pražského jara. Hlavním ideologickým cílem je všechny socialistické reformátory vykreslit jako amorální zrůdy. Dějové kličky se nedají racionálně popsat, stejně jako metaforické údery, mezi něž patří například brýle, díky nimž můžeme slyšet, linie s popovou zpěvačkou, z jejíhož songu o Hrochovi se stane hit, nebo brilantní hláška "víme, že hranatý kolík se nevejde do kulaté díry".
Surreálný snímek, v jehož hnijícím nitru je cítit snaha o absurdní politickou komedii, nebyl jediným režimu poplatným počinem režiséra Karla Steklého. O rok později natočil krimi Za volantem nepřítel, kde pražské jaro zosnovali zkorumpování taxikáři. Film Tam, kde hnízdí čápi z roku 1975 zase mapuje trampoty reformátory týraného předsedy JZD. Normalizační trilogie snů.