George Clooney teď coby spolurežisér, producent a herec seriálové verze Hlavy 22 od internetové televize Hulu, kterou v Česku od této soboty uvádí portál HBO GO, představí řadu postav hned úvodní scénou před nastoupenou jednotkou.
Sám na mužstvo coby plukovník Scheisskopf od počátku huláká, div mu nepraskne cévka. Je jasné, že v seriálu znázorňuje to nejkřiklavější vyobrazení oficírské tuposti.
Ještě větší pozornost si ale zaslouží úplně první záběry, předcházející titulkům. Na nich protagonista John Yossarian kráčí mezi bombardéry, prodírá se kouřem bitevní vřavy, okolím létají výkřiky vojáků a on tu stojí, jak ho pánbůh stvořil.
Je to víc než názorné vyobrazení budoucích událostí druhé světové války na bojištích sluncem zalité Itálie, kam se ze cvičiště brzy přesunou američtí vojáci. Ale zároveň se v té scéně ukazuje velká přednost seriálu: nevyzpytatelné černé oči herce Christophera Abbotta, který hned v první epizodě vykresluje Yossariana jako unikavého vrstevnatého hrdinu, jenž se pokouší najít své místo uprostřed byrokratické mašinerie.
Tvůrci šestidílné minisérie se nepokoušejí zrekonstruovat onen spletitý kaleidoskop Hellerovy prózy, která spoléhá na nedořečenost, na postupné dávkování informací, na líčení věcí, jež občas ani nedávají smysl - dostanou ho třeba až o sto stran později, kdy se čtenář dozví další podstatný střípek, kdy nazře události trochu jinou optikou.
Seriálová Hlava 22 se odvíjí lineárně a nejistou půdu pod nohama svých protagonistů v první části vykresluje především změnami nálad, mícháním černohumorných, satirických a dramatických okamžiků, mezi nimiž přepíná jako lusknutím prstů.
Zatím se seriál nepřibližuje břitkosti Hellerova psaní, na druhou stranu i román se rozvíjí pozvolna a největší sílu začíná vyjevovat po desítkách stran. Ale už první epizoda seriálu má své momenty, od poťouchlých konverzací přes záblesky krvavého válečného běsnění až po opravdu smutné okamžiky, v nichž absurdita hraje prim.
Třeba když se nováček objeví ve špatném stanu, Yossarian ho posílá nahlásit se velení, ale místo toho je muž omylem rovnou odvelen do bitvy, aniž by měl pro danou pozici v bombardovacím letu potřebnou kvalifikaci. A následně vyjde najevo, že to byl také jeho let poslední.
V takových chvílích - zaobírajících se situací, kdy zemře člověk, který se pro ostatní ani nestihl stát člověkem, neboť byl dosud jen číslem či mužem, co se omylem ocitl na špatné ubikaci - diváka zamrazí. Podobně jako třeba u těch nejpohnutějších momentů snímku M.A.S.H. od Roberta Altmana.
Dosud se teprve začíná objevovat, co je protagonista Yossarian zač. Že je to muž, který se nechce účastnit dalších a dalších bombardovacích letů a že pro to má více než rozumné důvody. A že je sice mužem, který pod tlakem existenciálních úzkostí začíná šílet, ale zároveň si připadá jako jediný duševně zdravý široko daleko.
Seriálová Hlava 22 nemůže vysloveně překvapit. Už proto, že předloha po 60 let ovlivňovala další a další knihy či filmy.
Přesto se pokouší - svou epizodickou strukturou, změnami nálad, strhujícím herectvím v případě hlavního hrdiny Yossariana - vytvořit napětí mezi satirou, cynismem a humanismem, které je i dekády od konce druhé světové války platné, univerzální a místy zneklidňující.
