Los Angeles, Chicago - Nejslavnější filmový kritik na světě Roger Ebert se stal čestným členem Amerického cechu režisérů (Directors Guild of America). Prezident sdružení, režisér Michael Apted, pochválil přínos psaní šestašedesátiletého publicisty pro zdravou reflexi Hollywoodu.
"Ebert zasvětil svou kariéru tomu, že sdílí svou lásku k filmu s generacemi obyčejných diváků, ať už se to týká velkých hitů nebo křehkých nezávislých snímků," prohlásil Apted.
Zlodušský starosta
Slavnostní večeře a předání čestného členství proběhnou v lednu. A bude to vůbec poprvé, co tvůrci mezi sebe vezmou někoho, kdo není filmař, ale "pouze" píše o jejich práci, a to často velice nevybíravě.
Režisér Rolland Emmerich (Den nezávislosti) se mu proto "pomstil" ve snímku Godzilla, když po něm pojmenoval zlodušského starostu New Yorku, jehož obří ještěrka rozšlápne na placku.
Ebert, jenž je skutečnou legendou mezi filmovými kritiky, už obdržel víc prestižních cen; od různých čestných doktorátů na univerzitách až k Pullitzerově ceně v roce 1975.
Světovou proslulost mu přineslo účinkování v několika vlastních televizních pořadech, ať už to bylo Sneak Preview od roku 1975 či Siskel & Ebert & the Movie od roku 1986.
Od roku 1967 publikuje několik recenzí týdně v deníku Chicago Sun-Times a jeho články jsou v USA přetiskovány v dalších zhruba dvou stovkách médií.
Recenze a eseje mu vycházejí i knižně, doposud se nastřádalo patnáct vázaných i paperbackových výborů. Namluvil rovněž četné audiokomentáře při znovuvydání klasických mistrovských filmů na DVD.
Palec nahoru
Po smrti kolegy Gena Siskela v roce 1999 pokračoval Ebert v televizním pořadu nominovaném několikrát na cenu Emmy s dalšími kritiky (Janet Maslinová, Kenneth Turan, Todd McCarthy, Lisa Schwarzbaumová či Harry Knowles), a dokonce i režiséry (Peter Bogdanovich, Martin Scorsese).
Nakonec se ustálil v nové dvojici s Richardem Roeperem. Od roku 2006 však Ebert v televizi již neúčinkuje, neboť onemocněl rakovinou hrtanu, která mu vzala schopnost mluvit; o té doby se vyjadřuje jen písemně.
Ebert do showbyznysu zavedl prototyp vlídného filmového fanouška ve svetru, který ve správnou chvíli prokáže schopnost bystrého úsudku a nebojí se vynést verdikt "palec nahoru" nebo "palec dolů".
Fenomén "palců" pronikl časem i na plakáty a obaly laserdisků, videokazet a DVD - nálepka "Two Thums Up!" (oba palce nahoru) značila shodu dvou televizních kritiků na tom, že dotyčný film opravdu stojí za vidění.
Dotyčná fráze se uchytila i v českém prostředí díky pořadu Odvážné palce na Rádiu 1, který započali recenzenti Tomáš Baldýnský a František Fuka (nyní se hosté častěji střídají).
Přístupný akademik
Ebert vystudoval na univerzitě v Chicagu angličtinu, jako teenager byl zapojen do komunity fanoušků sci-fi a vynikal na řečnických soutěžích. V 70. letech krátce spolupracoval s režisérem satirických, comicsově laděných soft-pornofilmů Russem Meyerem, jemuž napsal scénáře ke snímkům Beyond the Valley of the Dolls (Za údolím panenek, 1970), Up! (Vzhůru!, 1976) a Beneath the Valley of the Ultra-Vixens (Pod údolím Ultra-lištiček, 1975).
Ebertův styl psaní je přístupný a neakademický, nicméně ovlivněný akademickým studiem filmu - je známa jeho velká náklonnost ke "kápovi filmových teoretiků" Davidu Bordwellovi, s nímž si navzájem vyměňují uznalé zdravice.
Do svých recenzí Ebert často zapojuje anekdoty, osobní zážitky a vzpomínky, občas píše recenze v podobě povídek, básní, písniček, otevřených dopisů či imaginárních konverzací. Typický je pro jeho psaní břitký sarkasmus, ale zároveň velká úcta k základním lidským hodnotám a obrana humanistických idejí.
Ačkoli se nyní Ebert prohlašuje za agnostika, v 80. a 90. letech často stavěl své recenze na probuzené, kriticky chápané katolické víře. To mu umožňovalo přijímat vážně míněná duchovní díla a zároveň odmítat náboženské kýče či naopak znevažování spirituálních témat.
Ebert se velmi silně staví proti způsobu, jakým jsou v Americe přidělovány filmům ratingy přístupnosti. Vystupuje zvláště proti tomu, že sexuální scény jsou považovány automaticky za mládeži nepřístupné, zatímco sebenásilnější výjevy nikdy nevedou k tomu, aby byl film mládeži zcela nepřístupný.
Proslul rovněž jako zastánce formátu Maxivison 48, u nějž filmový projektor promítá 48 obrázků za vteřinu oproti standardní rychlosti 24 obrázků.
Proti proudu
Vzhledem ke svému silnému vlivu a dlouhodobému působení v médiích se Ebert nevyhne tomu, že jsou mnohá jeho hodnocení často zpochybňována. Jeho relativistický přístup ke kinematografii, kdy srovnává pokud možno jen sobě podobné filmy a odmítá vztahovat se k "absolutním uměleckým hodnotám", dráždí některé náročnější čtenáře, kteří Eberta považují za příliš smířlivého a mainstreamového kritika, jenž jde na ruku Hollywoodu.
Nynější ocenění režisérského cechu by tomu částečně odpovídalo. Nelze však zapomínat na to, že Ebert je zároveň autorem velmi sžíravých recenzí a vydal hned dvě knihy plné nenávisti ke špatným filmům.
Pozoruhodné je, že byly natolik dobře a vtipně napsány, že například komik Rob Schneider poslal Ebertovi do nemocnice květiny s lístkem "od vašeho nejméně oblíbeného komika" s přáním brzkého uzdravení.
Ebert se zároveň nikdy nebál jít proti proudu a všeobecnému přesvědčení a například podporoval svým psaním dlouhá léta režiséra Wernera Herzoga i v dobách, kdy mu ostatní kritici nepřáli. Herzog pak po letech svůj snímek Encounters at the End of the World věnoval v titulcích právě Ebertovi.
Odkazy:
Osobní stránku Rogera Eberta nalezneze zde
Knihy tohoto autora si můžete objednat zde