Total Recall, který se na omezenou dobu vrátil do českých kin v restaurované 4K verzi, natočil Paul Verhoeven na motivy povídky Philipa K. Dicka nazvané Zapamatujeme si to za vás se slevou (1966). Spisovatel se v ní zamýšlel nad svými typickými tématy: rozdvojenou identitou, implantovanými vzpomínkami či rozostřenými hranicemi mezi realitou a sny.
Spojení příběhu od autora filozofické sci-fi a nejtypičtějšího protagonisty osmdesátkových akčních trháků, jakými byly snímky Terminátor, Komando nebo Predátor, logicky vzbuzovalo pochybnosti. Arnold Schwarzenegger však navzdory svým hereckým limitům vytvořil ve filmu Total Recall jednu z nejpřesvědčivějších postav ve své kariéře.
Dovolená na Marsu
Ztělesnil v něm stavebního dělníka Quaida, který si v roce 2084 chce nechat v jisté cestovní společnosti implantovat falešné vzpomínky na dobrodružnou "dovolenou" na Marsu, kde nikdy nebyl. V důsledku toho se jako tajný agent zaplete do spiknutí tyranského guvernéra kolonizované Rudé planety, který jej hodlá využít v boji proti povstalcům. Situaci komplikuje nejen Quaidova nejasná totožnost, ale i dvě krásné ženy: jeho proradná blonďatá manželka a tajemná bruneta z jeho snů.
Okolnosti vzniku filmu byly podobně složité jako jeho zápletka. Producent a scenárista Ronald Shusett koupil práva k Dickově povídce za tisíc dolarů již v roce 1974. Společně s Danem O'Bannonem začali psát scénář, který vycházel z premisy dvacetistránkové předlohy. Bylo ale třeba dopsat další dějství a neuspokojivý konec nahradit spektakulárnějším závěrem. Autoři se proto rozhodli ústřední postavu vyslat na Mars.
Do natáčení ambiciózní sci-fi přejmenované na Total Recall se však nechtělo pustit žádné studio. Panovaly obavy, že příběh je nezfilmovatelný kvůli speciálním efektům, které scénář vyžadoval, i kvůli předpokládanému vysokému rozpočtu, mnohem vyššímu, než bylo původně zamýšlených 20 milionů dolarů.
Během šestnácti let vzniklo celkem 40 verzí scénářů, osloveno bylo sedm režisérů, včetně Davida Cronenberga, a do hlavní role bylo zvažováno několik známých herců. Mezi nimi Richard Dreyfuss, Christopher Reeve, Jeff Bridges, Harrison Ford nebo Patrick Swayze.
Místo úředníčka svalnatý zabiják
Arnold Schwarzenegger se o projekt zajímal již zhruba od poloviny 80. let, produkční společnost De Laurentiis Entertainment Group jej ale nepovažovala za vhodnou volbu. Poté, co v roce 1988 vyhlásila bankrot, přesvědčil Schwarzenegger majitele nezávislého filmového studia Carolco Pictures, aby za tři miliony dolarů odkoupili filmová práva a obsadili ho do hlavní role.
Rakousko-americký herec měl na projekt značný vliv. Vybral režiséra Paula Verhoevena, neboť ho zaujala jeho sci-fi RoboCop, a dohlížel i na novou verzi scénáře, který přepracoval Gary Goldman. Ten musel změnil především charakter hlavní postavy, aby korespondovala se Schwarzeneggerovým veřejným obrazem svalnatého stroje na zabíjení, jenž trousí suché vtípky. Aktérem Dickovy povídky je totiž "bezvýznamný úředníček s malým platem".
Ani natáčení neprobíhalo bez problémů, neboť bylo poznamenáno četnými zraněními a nemocemi herců i členů štábu. Schwarzenegger si nechal jídlo dovážet z USA a tím se vyhnul hromadné otravě a s ní spojené gastroenteritidě, kterou způsobila místní kuchyně v Mexiku, kde se film natáčel. Během akčních scén si však pořezal zápěstí a zlomil několik prstů.
Total Recall byl s odhadovaným rozpočtem 48 až 80 milionů dolarů jedním z nejdražších filmů ve své době. Celosvětově však utržil přibližně 261,4 milionu dolarů, což z něj v tehdejší silné konkurenci učinilo pátý nejvýdělečnější film roku 1990. Ze tří oscarových nominací v technických kategoriích si odnesl zlatou sošku za nejlepší vizuální efekty.
Verhoevenův snímek byl jedním z posledních velkorozpočtových filmů, který ještě využíval takřka výhradně klasické mechanické a optické speciální efekty, neboť éra počítačem generovaných triků byla teprve na počátku. Ve filmu jich je minimum. Většina z více než stovky vizuálních efektů vznikla s pomocí protetických masek, animatronických modelů a miniatur. Některé - především rozkládací hlava "tlusté dámy" nebo zmutovaná prostitutka se třemi ňadry - se však nesmazatelně zapsaly do historie sci-fi.
Polibek před probuzením
Přijetí snímku, který se především ve druhé části mění ve frenetický sled přestřelek, rvaček, honiček, ohnivých explozí a tříštícího se skla, bylo ze strany kritiky protichůdné. Recenzenti upozorňovali na to, že násilné krvavé scény a nestvůrné masky přehlušují příběh, který pracuje s různými verzemi i úrovněmi reality. Některé kritičky také pobouřilo, že ženské postavy jsou ve filmu prezentovány jen jako "zkažené děvky".
Jiní recenzenti naopak vyzdvihovali špičkové speciální efekty, hudbu Jerryho Goldsmitha, téma dvojí identity a další, dodnes stále aktuální motivy (krutost autoritářských režimů, nekontrolovaná nadvláda korporací, manipulace s realitou aj.). Téměř všichni ocenili nejednoznačný konec, korunovaný památnou, byť diváky znejišťující hláškou: "Tak mě rychle polib, než se probudíš." Ta v kontextu příběhu naznačuje, zároveň ale i popírá, že předchozí dění bylo jen výplodem Quaidovy fantazie.
Snímek upevnil Schwarzeneggerův status nejoblíbenější mezinárodní filmové celebrity. A v případě představitelky Quaidovy manželky Sharon Stoneové započal proměnu půvabné, ale zaměnitelné herečky ve filmovou hvězdu. Tou se stala díky sexuálně explicitní roli ve Verhoevenově dalším filmu Základní instinkt.
Úspěch filmu Total Recall se promítl nejen do vydání literární verze scénáře nazvané Záblesk paměti a vzniku videoherních i komiksových adaptací, ale i do snahy vytvořit pokračování. O to se pokusil Gary Goldman, když se v roce 1993 snažil přetransformovat další Dickovu povídku Minority Report (1956), nicméně z filmu, který o devět let později režíroval Steven Spielberg, byly všechny odkazy na Total Recall odstraněny. Zkrachovaly i pokusy natočit sequel, který by sledoval Quaidovy další osudy na Marsu.
V roce 1999 vznikl kanadsko-německý seriál Total Recall 2070, který s původním filmem nemá téměř nic společného. Příznivě nebyl přijat ani jeho stejnojmenný remake z roku 2012, který se obešel bez Marsu, cynického humoru, dráždivě ambivalentního konce i Arnolda Schwarzeneggera. To první až tak nevadilo, všechno ostatní ale ano.
