Trier si rád hraje a činí to i v Pěti překážkách. Kromě obvyklých diváků si tentokrát pohrává i s dokumentaristou Jorgenem Lethem, kterého nutí, aby se vrátil ke svému čtyřicet let let starému krátkému filmu Dokonalý člověk a zkusil ho natočit znovu: hned v pěti variantách a s řadou omezení.
Nejdříve ho vyšle do místa, kde nikdy nebyl (na Kubu), následně na nejubožejší místo světa (bombajská čtvrť prostitutek). Poté - nespokojen s výsledkem - ho donutí natočit film zcela bez omezení, který je paradoxně z kolekce nejslabší, následuje film animovaný a nakonec "pouze" úkol namluvit a podepsat se pod film, který Trier sám sestříhá z natočeného materiálu.
Součástí výsledku je nejen všech pět nových filmů, ale i na kousky rozsekaný "originál" Dokonalého člověka, záznamy Trierových tvůrčích diskuzí s Lethem i reportážní sledování Letha v průběhu natáčení.
A Leth zvládá zadání na jedničku, i když mu to Trier nijak neulehčuje. Ve filmu vystupuje jako paličatý diktátor, který svému žáčkovi, o dvacet let staršímu Lethovi, značně znepříjemňuje tvorbu, a přitom ho v sídle své společnosti Zoetropa milostivě krmí kaviárem a vodkou. Jako princezna, které se musí princ Leth zavděčit, aby ho vzala na milost.
Infobox
- Vydejte se do Trierových kusadel
- Jorgen Leth (1937) je významný dánský dokumentarista a básník. Jeho dvanáctiminutový stylizovaný Dokonalý člověk z roku 1967 je studií člověka, jeho způsobu pohybů, činností, detailů jeho těla a celého jeho "složení". Leth za své filmy získal řadu cen na světových festivalech, dnes žije na Haiti, kde vykonává funkci dánského honorárního konzula.
Důvod toho všeho? Trier tím Lethovi podle svých slov ordinuje svéráznou terapii filmem, která mu má pomoci se přiblížit pravdivosti filmu a vzdát se zažitých stereotypů, odbourat vlastní (filmařské) slabiny. Zároveň nutí diváky, aby se podívali na filmové umění trochu jinak.
Tomu odpovídají i prostředky, které volí Trier při výsledném střihu: přechody mezi jednotlivými filmovými pásy nejsou nijak zakrývány, na kameře klidně nechá kapku vody, která pak naruší celý záběr, využívá netradiční zatmívačky a přechody mezi scénami.
Silné jsou okamžiky, v nichž vystupuje Leth v zajetí svých úvah o natáčení. V Bombaji obklopen žebračkami debužíruje na opulentní hostině, v bruselském hotelu, kde natáčí třetí povídku, za dveřmi jednoho z pokojů zaslechne soulož a napjatě jí několik minut beze slov naslouchá.
Jindy je Leth atakován indickou žebračkou. Cítí se trapně, protože nemůže najít drobné a nejde mu stáhnout okénko, a posléze podrážděně zvolá "Tohle by bylo přesně podle Larsova gusta" - v narážce na Trierovy rady, aby se nebál ve svých filmech citově vydírat.
Výsledek spolupráce - tedy ona pětice filmů - by rozhodně obstál i samostatně. První film z Kuby zvládl Leth bravurně i se smrtící překážkou, že žádný záběr nesmí mít víc než dvanáct oken. Atmosféru Kuby přesto (nebo proto?) zachycuje dokonale - v sólu pro kubánského elegána s doutníkem, dvě ženy a momentky z havanských ulic.
Lethovy pochybnosti o tom, že Trier ničí filmy už v zárodku a že výsledek bude křečovitý, se nepotvrdily. Leth dokáže z překážek dokonce učinit výhody, což se nejvíce projevuje kromě Kuby i v předposlední animované zakázce. Přes proklamovanou silnou nechuť obou k animovaným filmům - které shodně nazývají srágorami.
V závěru filmu Trier mluví o své oběti obdivně jako o svém inspirátorovi. A přestože ho po celou dobu ponižuje, je Pět překážek nakonec jeho holdem Jorgenu Lethovi. Stejně jako holdem filmovému umění a médiu obecně. Holdem, který je paradoxně uživatelsky mnohem příjemnější než většina Trierových snímků z poslední doby.
Pět překážek (De fem benspaend), Dánsko/Švýcarsko/Belgie/Francie 2003, scénář a režie Lars von Trier a Jorgen Leth, kamera Dan Holmberg, zvuk Hans Miller, střih Camilla Skousen, Morten Hojberg. 90 minut, distribuce Artcam.
