Tentokrát jí svěřil hlavní ženskou roli v komorním dramatu Důkaz, jehož předlohou se stala stejnojmenná divadelní hra Davida Auburna podepsaného rovněž pod scénářem. Hra měla premiéru v květnu 2000 na Manhattanu a v říjnu se přesunula na Broadway. Získala Pulitzerovu cenu za nejlepší drama a cenu Tony pro nejlepší hru, nejlepší režii a nejlepší herečku. I Gwyneth Paltrowová se setkala nejprve s divadelním textem: ústřední postavu hry ztvárnila na jevišti v Londýně.
Zásadní problém
Sedmadvacetiletá Catherine je dcerou geniálního matematika Roberta (Anthony Hopkins), který v mládí udělal řadu důležitých objevů, ale záhy podlehl destruující duševní chorobě. Poslední léta jsou utrpením nejen pro něj, ale především pro Catherine; obětovala vlastní kariéru nadějné matematičky, aby se o pomateného starce starala. Postupně se ve vězení vlastního domu mění v samotářku rezignující na osobní život. Navíc musí řešit zásadní problém: kolik toho zdědila z otcova šílenství nebo geniality.
Děj se odehrává v průběhu několika dní po otcově smrti, kdy do domu zavítají dva hosté. Z New Yorku přijíždí nechutně pozitivní sestra Claire (Hope Davisová), která to s Catherine "myslí dobře" a hodlá ji z tohoto ponurého místa odvézt.
Z místní univerzity pak přichází otcův bývalý student Hal (Jake Gyllenhaal), aby prozkoumal nesčetné množství poznámek z matematikovy pozůstalosti. Catherine to považuje za bláznovství, neboť otec plnil ke konci života stránky sešitů jen "bláboly". Halovi se přesto dostane do ruky zápisník s převratným matematickým důkazem; kdo je ale skutečným autorem geniální myšlenky?
Madden vypráví příběh z velké části formou flashbacků, v nichž exceluje Catherine v rozhovorech se svým zemřelým otcem. Vhledy do minulosti do sebe postupně zapadají a scénám ze současnosti dodávají smysl i dramatičnost. Melancholicko-depresivní atmosféru filmu dokresluje hudba Stephena Warbecka i přesná, s detaily pracující kamera.
Psychologické drama místy připomíná Howardovu Čistou duši; na rozdíl od ústřední postavy nezapomenutelného Russella Crowea tu však na sebe strhává veškerou pozornost Paltrowová, snoubící v sobě dvojlomnost soužití s labilním géniem i zoufalost vlastního života. Její nominace na Zlatý glóbus dává tušit, že ani letos při udělování Oscarů není bez šance.
Jeden slabý herec
Obzvlášť ve scénách s Hopkinsem Paltrowová skvěle rozehrává postavu stojící na hranici mezi normalitou a šílenstvím; mezi světy, kde důkazy mají absolutní platnost a kde všechno dokázat nelze. V duelu s Jakem Gyllenhaalem už tolik přesvědčivá není, naštěstí ani tyto pasáže nesklouznou až do typické hollywoodské romantiky.
Dobrou práci odvádí i zbytek osazenstva. Duševní chátrání Anthonyho Hopkinse není prvoplánově patrné, ale záhy je poznáte z výrazu jeho tváře. Hope Davisová coby povrchní Claire vystihuje (a karikuje) křečovitě sebevědomou ženu neschopnou tolerovat cokoli mimo nalinkované představy o šťastném "trendy" životě. Nejméně výrazně vychází z ústřední čtveřice Gyllenhaal: role ambiciózního matematika mu prostě nesedí a scénář zvýrazňující oproti předloze milostnou linku mu nijak nevychází vstříc.
Důkaz je neotřelý komorní příběh nabitý emocemi a precizními hereckými výkony. Rozhodně ho však nelze považovat za náročnou intelektuální lahůdku pro fajnšmekry, jak třeba naznačovaly některé tuzemské recenze. Kdyby chtěl Madden něco podobného natočit, nenechal by kromě dalších změn připsat i trochu zbytečný happy end.
Oficiální stránku filmu včetně traileru naleznete ZDE.
#reklama
