Machulski přijel na Febiofest přímo z příprav svého nového snímku, o kterém toho nechtěl příliš prozradit. "Bude to film o univerzálních věcech, jako je třeba odvěký boj dobra a zla - a o tom, že zlo není vždy až do konce zlé a dobro vždy dobré."
Pak přece jen naznačil alespoň to, že hrdinou je tajný kurýr Jan Nowak-Jeziorański, který za druhé světové války, v době varšavského povstání, jezdil se zprávami za polskou exilovou vládou do Londýna a zpět. Tato skutečně existující postava se po válce stala prvním ředitelem polského vysílání Rádia Svobodná Evropa.
Podle svých slov má Machulski v novém filmu připravenou malou roli i pro svého otce, herce Jana Machulského, který hrál hlavní roli už ve Vabanku. Zatím posledním Machulského titulem je úspěšná kriminální komedie Vinci z roku 2004.
Machulski se v Praze setkal také s režisérem Janem Svěrákem, který právě natáčí Vratné lahve podle scénáře otce Zdeňka - ostatně prý za to tak trochu může. "Když Zdeněk Svěrák v 80. letech viděl Vabank, přišel pak za malým Janem a řekl mu: Podívej, v Polsku je režisér, který točí se svým otcem, mohli bychom to taky zkusit."
Svěrákovy filmy Machulski zná; stejně jako další české snímky, jako jsou Knoflíkáři, Samotáři či Hřebejkovo Musíme si pomáhat. "Snažím se vidět všechny české a slovenské filmy, které u nás jdou. K českému filmu a literatuře jsem měl vždycky velmi blízko. České filmy se dokáží ironicky postavit k dějinám, což nám Polákům chybí," dodává sebekriticky.
A navíc - říká - žádný polský film ještě nemá Oscara, zatímco vy máte už tři. "Z české kinematografie máme my Poláci trochu komplex," tvrdí. A aby té chvály nebylo málo, ještě dodává: "České kultury si velice cením. Jsem rád, že mezi Slovany jsou tak inteligentní a vtipní lidé."
Výběr Machulského filmů na Febiofestu zahrnuje jeho slavné snímky Déja vu, King Size, Vabank i méně známou Eskadronu. "Organizátoři nejlépe vědí, které z mých filmů mohou být pro diváky zajímavé. Do výběru jsem nijak nezasahoval, usiloval jsem ale o zařazení Eskadrony, abych ukázal, že umím točit nejen komedie, ale i filmy vážné a hluboké," podotýká.
Režiséra ovšem proslavily právě jeho komedie, zejména na Febiofestu neuvedená Sexmise. Podle Machulského se původně měla točit v polsko-československé koprodukci, z které pak ale československá strana odstoupila.
Machulski popisuje i dobové problémy s cenzurou při schvalování scénáře Sexmise: "Cenzoři si dali podmínku, že hrdinové se ze spánku nemohou vzbudit už po padesáti, ale až po třech stech letech. Nezdálo se jim možné, že by komunismus trval tak krátkou dobu."
Machulski je úspěšný i jako producent - a věnuje se i umělečtějším snímkům. V Karlových Varech loni přebíral cenu pro film Můj Nikifor, který produkovala jeho společnost Zebra. "Ten film je těžký, v Polsku byl nepovšimnut diváky i kritiky, kteří o něm začali psát až po vítězství ve Varech." Machulski se chystá na festival i letos, přijal nabídku stát se členem poroty.
Jako producent se podílel rovněř na kultovním filmu Dzień Świra Marka Kotorského z roku 2002. "Ten film je v Polsku velmi populární mezi mladými lidmi i mezi generací jejich rodičů. Mladí ho mají rádi kvůli tomu bláznovství hlavního hrdiny, vidí v něm hloupost svých rodičů. A jejich rodiče v tom opravdu vidí sami sebe."
Návštěvnost polských filmů si ostatně Machulski docela pochvaluje. Hned dva snímky prý loni překročily hranici 1,5 milionu diváků - i když podle režiséra to jsou romantické komedie, které spíš trochu připomínají telenovely.
