Dokument slovenského režiséra Marko Škopa "z konce světa o konci světa" vstupuje ve čtvrtek do českých kin. Vypráví o východoslovenské Šariši, kde se setkávají a mísí slovenská, rusínská, romská i židovská kultura. Film získal diváckou cenu i zvláštní uznání na letošním festivalu v Karlových Varech.
"Dělali jsme si legraci, že kameraman Ján Meliš jako koproducent podplatil 50 tisíc hlasujících diváků nebo že střihač František Krähenbiel, odborník na počítače, se naboural do systému," říká Škop.
Dokumenty ale opravdu tak často u diváků nevítězí...
Náš film má asi v sobě něco, co s diváky komunikuje, co prožívají a co s nimi zřejmě i trochu zahýbe. Zahraniční diváci se v kině baví na stejných místech jako naši - a na těch samých i ztuhnou. Ostatně pocity z "globální vesnice" se asi moc neliší na celém světě.
Kvůli převzetí sis musel narychlo koupit sako...
Pojali jsme to jako globalizační konceptuální fór. Za 599 korun jsme si koupili saka Made in Bangladesh, stoprocentní polyester, který se na sluníčku nádherně leskne. Prodavačka se s námi rozloučila s tím, že naše saka za půl hodiny nikdo nerozezná od toho, které má na sobě Bartoška.
Jak jsi našel šest hrdinů filmu?
Některé postavy byly jisté zásahy od začátku: třeba pětaosmdesátiletý Ján Lazorík z Krivjan, takový současný prorok Izaiáš, člověk s atomovou energií, který má antiglobalizační teorii o "totej diverzice" - jak se říká v šarišském nářečí.
Což má být?
Jako se to v přírodě podle geopodmínek vyvinulo všude jinak, tak to podle něho bylo kdysi i s kulturou v její rozmanitosti. Dnes se to zplošťuje, srovnává do latě. A nejde prý o to, že panelák na Jižním Městě a na prešovském Sídlisku III se od sebe moc neliší - dnes se všechno opičí po Americe, nebo vůbec po Západu. Lazorík s oblibou připomíná východoslovenskou skupinu Metal gruppe of the bizzare brutalite...
A co Ignác Červeňák?
Příkladem toho je vlastně i on: talentovaný muzikant z romské osady, který se po čtyřicítce rozhodl stát rapperem a pronikl až na Markízu. Jednou to zkusil a někdo v osadě mu řekl: Ci Boha, to Čínani na satelite tak rapujú jak ty teraz. Trvalo asi půl roku, než jsem našel postavu jako on - samotný rap nestačí. Ale Ignác je zajímavý i tím, že si odseděl čtrnáct let a potom dělal v osadě obecního policajta. Udal taky místního lichváře.
V čem je Šariš jiná než zbytek středněvýchodní Evropy?
Šariš podle mě leží na hranici mezi západním racionálním individualismem a východní emocionální expresivitou. Nevím, jaké je dnes v Čechách povědomí o Podkarpatské Rusi. Tenhle malý Babylon národností a náboženství, který je samozřejmě i v New Yorku, Paříži či Praze, se tam pod Východními Karpatami vytvářel pomalu, bez tlaků a skoků. A jsou to horalé: tvrdí a tvrdohlaví, ale když se otevřou, tak velmi srdeční, hraví a upřímní. I v tom vidím jedinečnost.
Které současné české dokumenty se ti líbí?
Mám rád vícevrstevnatost Českého snu Filipa Remundy a Víta Klusáka. Svého času mě dostaly Hry prachu Martina Marečka. Vážím si autorského přístupu Míry Janka. Je toho hodně, zapomenout nesmím ani na Jana Gogolu ml.
Jsou Iné svety ve slovenské distribuci?
Jsou ve slovenské distribuci od února a vidělo je přes tři tisíce lidí. To jsme nečekali, u nás se do kina moc nechodí. Pro porovnání: hrané filmy mají návštěvnost okolo šesti tisíc lidí. Takové je Slovensko; malé, ale naše...
Co teď točíš nebo budeš točit dál?
Připravujeme film o politice; zajímá mě kontrast mezi vrcholnou evropskou politikou v Bruselu a v jedné její mikrobuňce - rusínské vesničce Osadná na hranici Unie. Snaží se přitáhnout turisty na několik unikátních atrakcí. Navíc místní starosta bude koncem roku znovu kandidovat, a když uspěje, bude to čtyřicet let, co je v čele úřadu. Je slovenský rekordman a jeho největší turistický zážitek byl, když v Moskvě viděl v mauzoleu Lenina.
