Sobota 8.7. 22:15 - Ceny rozdány, festival ukončen. Projekcí filmu Confetti, který je mírně řečeno nepodařený - i když některým se líbil. Předchozí předávání cen bylo dlooouhé, také těch různých zvláštních uznání bylo nějak hodně. Na začátku velký potlesk pro Havla a Němec měl ovace vestoje. Což jsem se ale jen odslechla, protože jsme seděli na balkoně, kde to nebylo moc vidět. Jsem ráda, že se s cenami dostalo na Reprízu i na Sherrybaby. Teď padáme do Puppu.
Sobota 8.7. 17:30 - Modrý koberec před Thermalem už je natažen, limuzíny s hosty se můžou začít sjíždět. My půjdeme pěšky :) Slavnostní zakončení festivalu začíná v 18 hodin, pak bude promítnut film Confetti, poté večírek v Puppu. Když jsem sem před týdnem v pátek přijela, pršelo, dnes, když festival končí, tak prší zas. Balíme.
Sobota 8.7. 15:45 - Před chvílí skončilo předání cen nestatutárních porot. U kritiků z FIPRESCI, u asociace filmových klubů FICC a u Europa Cinemas bodovalo Mrazivé město. Repríza od FICC dostala cenu Dona Quijota. Ekumenická porota se vymkla trendu, když hlavní cenou obdarovala Osud a zvláštním uznáním Sbohem, živote. Dá se čekat, že večer tyhle filmy budou také nejvíc zmiňované; krom mého favorita Reprízy bych tipla (a přála) vítězství i Sherrybaby, Mrazivému městu a Cestou necestou.
V dnešním festivalovém deníku vyšly verdikty třinácti světových kritiků, kteří oznámkovali všechny soutěžní filmy. Nejvíc od nich získala trochu překvapivě česká Kráska v nesnázích, na druhém místě je Cestou necestou a na třetím Mrazivé město. Následují Sherrybaby, Dcera té druhé, Repríza, Osud, Tranzit. Poslední je korejský O lásce. Tak uvidíme, čím bude večer kontrovat hlavní porota.
Sobota 8.7. 14:20 - Barneyho Drawing Restraint 9 připomíná japonský čajový rituál. Ten film je hypnoticky pomalý a důkladný, Björk v něm sedí nahá v bazénku s pomeranči, jsou tam lovkyně perel i dělníci na stavbě, velrybářská loď a skvělá hudba.
Jenže jsem stejně nezůstala celou dobu, šla jsem na oběd s Vojtěchem a teď psát. Ve Varech je ospalá atmosféra blížícího se konce, žádný klid před bouří, ale rozplizlé vyhnívání, všichni plánují odjezdy a na mostě už zbourali jeden z občerstvovacích stanů. Takže ten Barney se vlastně do té atmosféry výborně trefil...
Sobota 8.7. 11:00 - V Poštovním dvoře jsme dlouho nevydrželi a vrátili se ke starému brachovi, kapitánu Morganovi. Tam jsme popili pár koktejlů a vydrželi tam oproti původním předsevzetím opět až do rána.
Dnes je poslední den - ve 12.30 se chystáme na Barneyho Downing Restraint 9; řekli jsme si, že to snad zvládneme, že budem jen koukat a unášet se tou vizuální krásou. Jak se blíží závěr, tak je počasí zas čím dál nevlídnější - krom toho, že mám čím dál větší problém dát dohromady souvislou větu, promluvit o konkrétním filmu, aniž bych si ho nespletla s třemi dalšími, a vzpomenout si, kde je kdy která tisková konference.
Pátek 7.7. 21:40 - Viděli jsme bosenskou Grbavicu - vítěze letošního Berlinale - a je skvělá. Neokázalá, prostě natočená, všechno tam tak bublá pod povrchem, až se to nakonec provalí.
Matka Esma má dávno zapomenutá traumata, která jen naznačují detaily - v autobuse se odtáhne od muže, který je příliš blízko, s novým přítelem se sbližuje velmi pomalu a opatrně, obléká se usedle a nenápadně. Pubertální dcera věří, že její zesnulý otec byl hrdina, trpkou pravdu o svém původu a matčině traumatu má ale brzy zjistit.
Od příštího týdne jde Grbavica do distribuce, takže doporučuju. Ze začátku jsem také bojovala se spánkem, ale to nebyla chyba filmu, ale důsledek té mé únavy. Teď pálíme na party APA aneb Zachraňte český film. Zahrají Gulo Čar; den před koncem festivalu se tam pěkně prolnou večírky z tzv. vyšší společnosti a večírky festivalových diváků. Vstup je totiž zdarma a pěkně demokraticky pro všechny:)
Pátek 7.7. 18:00 - Během pobytu na trávě před Thermalem jsem se dozvěděla, že diváckou cenu vyhrál dokument Iné světy Marka Škopa. Je v soutěži dokumentárních filmů, tak schválně jestli zaboduje i tam. Porazil i divácké fláky jako Kráska v nesnázích nebo Účastníci zájezdu. Na druhém místě skončili Shooting Dogs a na třetím Station Agent. Za to vítězství dokumentu jsem ráda, protože dlouhou dobu to vypadalo, že vyhraje někdo jiný...
Ono to hlasování diváků je taky dost závislé na tom, kolik hlasovacích lístků se lidem podaří vnutit. V té první desítce vůbec nejsou ty skvělé filmy, které jsem tu viděla - třeba Tristram Shandy z předchozího zápisu, co ho jinak všichni oceňovali. Tak gratulujeme! :)
Pátek 7.7. 14:20 - Tristram Shandy se v originále jmenuje A Cock and Bull Story, což ve snímku překládají jako Ptákoviny a bejkárny. Je to výborný film ve filmu - o tom, jak se natáčel snímek podle slavné novely o Tristramu Shandym. Ale také o rivalitě mezi dvěma hlavními hereckými představiteli, o tom, jak se natáčejí filmy, o tom, jak jsou britské komedie neodolatelně vtipné, zábavné a současně inteligentní, i o tom, jak se chová herec, když mu hodíte do kalhot horký kaštan - tahle scéna u publika v sále vyvolala nadšené ovace. Neusnula jsem ani na chvíli i přes zjevný spánkový deficit.
Zábavná byla i následující tiskovka s třemi hvězdami filmu Volver. Jeho večerní projekce je beznadějně vyprodaná, narvaná byla i ta novinářská před dvěma dny. Nejvýřečnější byla Blanca Portillo (představitelka Augustiny) a krásou oslňovala mladičká Yohana Cobo, která ve Volveru hraje dceru Penelope Cruzové. Lula Dueňas (Sole) se moc neprojevovala, stejně jako většina nás novinářů.
Další tiskovky následují, snad na žádné neusnu. Vojtěch a Martin D. mě znovu upozornili, že modrovlasé večírkové výstřednice zmíněné v tomto blogu nejsou groupies, ale tři švédské studentky. Vojtěch mi řekl dokonce i jejich jména, která jsem vzápětí zapomněla, ale náš groupies seriál bude jistě dál pokračovat, i když možná už odjely - tak se to určitě dozvíte:)
Pátek 7.7. 11:45 - Do Varů právě přijíždějí tři herečky z filmu Volver. Odpoledne s nimi jdu na tiskovku a už se na ně těším. Tiskovka je posunutá, tj. předtím stihnu i Tristrama Shandyho, o kterém tu všichni básní. Ale ve 12 zase kvůli tomu nechytám tiskovku s Václavem Havlem, kde bude oznámen režisér, který po Kouteckém dokončí ten časosběrný dokument o "panu prezidentovi." Dnešní statistika: akreditovaných návštěvníků je už 11 288.
Pátek 7.7. 10:10 - Mátořím se. Včera s Martinem večírek v Lesově, kde slavil narozeniny Macháček. Bylo to velkolepé - včetně úvodního hypnotického vystoupení komické pantomimické dvojice Thomas a Ruhller. Marek Eben tam Macháčkovi otevřel výstavu fotografií kol v zimě a s gratulací přišla i zombie z 80. let Heidi Janků a dvě nahé dívky s dortem. Vypadli jsme po půlnoci a zakotvili u Morgana, asi do šesti.
V Lázních I bylo dnes v noci zavřeno kvůli požáru, který tam kdosi založil 24 hodin předtím, a kino Espace Dorleans po včerejším odpoledním splasknutí už zase stojí. Nad Thermalem se rozednilo a na plakátový stojan v říčce Teplé byl partičkou vysazen jeden její člen, který tam spokojeně usnul pod tváří Anny Geislerové z filmu Kráska v nesnázích. A možná tam spí doteď... Já naopak sbírám síly, festival zítra končí, déle už by to opravdu nešlo.
Čtvrtek 6.7. 20:30 - Tranzit lepší nebyl. Resp. měl světlé momenty, ale srovnávat to s Rogožkinovými Svérázy nemá smysl. A ten film má dvě a půl hodiny, přičemž by zasloužil minimálně o hodinu méně. Ale možná je to opravdu jen ta dnešní únava - nebo to, že po ranní projekci Občana psa všechny filmy působí tak hrozně nezajímavě, užvaněně a málo vtipně.
Nicméně bylo plno, jak se na Velký sál v pozdním odpoledni a večeru sluší, a lidi se i smáli a na závěr tleskali. A bylo tam roztomilé malé prasátko... Což mě přivádí k tomu, že si jdeme si spravit chuť nějakou večeří a pak snad i nějakým alkoholem. Z festivalové soutěže se ještě dnes v 21 promítá Osud - příběh muže v kněžském hábitu na útěku. Ale na to už opravdu nemám sílu...
Čtvrtek 6.7. 16:30 - Po tiskovce byla projekce soutěžního Mezcalu, který trochu nešťastně uváděla Martina Vrbová. Zatímco Jakub Železný působí při uvádění filmů trochu sucharsky, Eben je ebenovsky decentní a Jiří Macháček vtipný a lidé ho přímo žerou, při pokusech Martiny Vrbové o vtipy celý sál zarytě mlčel. Sáhodlouze nás poučila, co je to Mezcal, jak se pije a z čeho se vyrábí - a následně položila režisérovi několik nejapných otázek typu: Pijete mezcal? Jmenuje se film podle nápoje mezcal? Proč se to nejmenuje Tequila, ale Mezcal? Atd.
Při samotném filmu jsem pořád usínala - oproti původním tvrzením o své svěžesti po návštěvě bazénu. Takže jen vím, že tam šlo o nějaké dávné křivdy, dávné vraždy a že mě to nebavilo. Šly jsme s H. do hotelu, jdu psát a spát a psát a spát a pak v 18 na Tranzit, který by snad měl být mnohem lepší...
Čtvrtek 6.7. 14:15 - Bazén byl skvělý, osvěžující a plný lidí. Většina tam tak znaveně polehávala jako my, ale energii to každopádně dodalo. Zatímco my jsme se s Helenkou freshovaly v bazénu, drazí chlapci z Fresh Filmu oblepovali v čele s kocovinovým Martinem město plakáty festivalu. Na obědě jsme byli v kantýně dole v Thermalu, kde to vypadá jako v závodní jídelně 80. let - ten retro design Thermalu už zas začíná být prudce sexy a cool. Za chvíli tiskovka s Rogozhkinem, který má v soutěži Tranzit. Vzhledem k popularitě jeho Svérázu národního lovu v Česku se dá předpokládat, že to tady vzbudí docela ohlas. Hned poté film Mezcal, potom i ten Tranzit. To by mohla být taková pěkná tečka za festivalovou soutěží, už aby to bylo...
Čtvrtek 6.7. 11:45 - Festivalový zákon schválnosti je, že začnete usínat na těch nejlepších filmech. Po včerejším Slummingu jsem se horko těžko držela i teď ráno na thajském Občan pes, i když to byl jeden z nejskvělejších filmů, co jsem v životě viděla.
V lovestory mladíka Poda a dívky se slabostí pro plasty vystupuje i přisprostlý pokuřující medvídek, mrtvý řidič taxikářské motorky, muž Tik olizující vše, na co přijde, a babička-ještěrka. A ta ústřední milostná píseň je romantická tak, že si ji prozpěvuju ještě teď.
Pak jsem před Thermalem odchytla pár baťůžkářů, kteří jsou prý ale na tohle označení dost alergičtí. Další tiskovka je až ve 14.30 a abych se vyhnula dalšímu usínání, jdeme se trochu zregenerovat na bazén, hurá!
Čtvrtek 6.7. 08:40 - Další těžké vstávání, další den, další ranní oplatka, nákup lístků, pročtení deníku, další kino. Už to začíná být trochu stereotypní. Díky volnu se město ještě víc zaplnilo; my, co jsme tu od začátku, začínáme hledat víc forem úniku ze setmělých kinosálů. Tedy konečně došlo na obídky, večeře, případně koupání u bazénu Thermalu. Tam jsem se ale já zatím nedostala, snad zítra, až skončí všechny projekce soutěžních filmů. Dnes mám vyzpovídat nějaké baťůžkáře, jak se tu cítí a jak to tu prožívají, uvidíme, co řeknou oni...
Čtvrtek 6.7. 02:55 - Zapili jsme. Party Industry na balkoně Thermalu tu byla zatím nejvyvedenější: Ale spíš kvůli tomu, že tam byli samí sympatičtí lidé a celebritky se tam nezjevovaly. Dorazili jsme se ve stanu kapitána Morgana, zanechala jsem tam Martina moci alkoholu a zítra (dnes) zase hurá do práce:)
Středa 5.7. 22:55 - První projekce Almodovarova Volveru na festivalu. Je to skvělé, Almodovar je génius. Podle mojí sestry jsem asi přepracovaná, protože tu už 10 minut sedím a nejsem schopná o tom napsat nic souvislého. Ano, je tam Penelope Cruzová ve slušivé teplákové soupravě i s grandiozními výstřihy, jeden něco jako duch, mrtvola v mrazáku a neopakovatelné dialogy. Jdu to radši zapít...
Středa 5.7. 18:45 - Začíná mi klesat pracovní morálka. Je vedro, únava proběhlého týdne, parties a tak dále:). Po projekci soutěžního Cestou necestou - výborného španělského filmu, i když by to chtělo z něj asi půl hodiny vystříhat, jak byl dlouhý - jsem se tudíž zasekla ve stanu kapitána Morgana a následný přesun do Puppu v třicetistupňovém vedru byl smrtící.
A k dovršení všeho začínám usínat na projekcích - teď naposled na Slummingu - přesto, jak je výborný. Ale byly to jen mikrospánky, snad mi nic zásadního neuteklo. Ty české reminiscence s "Myslím to upřímně" rozhodně ne. Pořád tu ještě mám sponzorský energy drink z jedné tiskovky - možná na něj právě dnes přišla řada...
Středa 5.7. 11:00 - Film Zimní cesta byl divný. Jeho hrdinou byl xenofobní, rasistický a nenávistný Němec, který byl okraden o peníze a potupen na všech frontách. Dobře mu tak. Po půl hodině, když tam měl scénu, v níž vypadal mrtvolně, řekl někdo za mnou: "I hope, he´s dead." Nebyl. Žil až do konce.
Režisér krvavého Hostelu točí sice filmy plné mrtvol, ale jinak je to milý chlapík. Včera prý na večírku balil české modelky. A Hostel 2 bude točit zase v Česku - s českými herci, v českých lokacích i s českým 80´s popem. Už se těšíme...
Středa 5.7. 08:25 - Kromě toho, že nevím, jaký je den, se začínám ztrácet i v tom, které filmy jsem už viděla, které bych měla vidět a na které chodit nemám. Teď jdeme na soutěžní Zimní cestu - o Němci, který odjíždí do Nairobi.
My do Nairobi jezdit nemusíme, dnes má být 30 stupňů, v kinech je strašná zima a před Thermalem zas nedýchatelno. A zapotím se nejspíš i při press junketu s Eli Rothem, režisérem krvavého Hostelu, který následuje hned po Zimní cestě. Jinak dnes jdeme na některé vychytávky z vedlejších sekcí: Crumb, Slumming a Welcome to the Dollhouse.
Středa 5.7. 01:30 - Koncert Moimir Papalescu and the Nihilists v Pekle byl výborný jako všechny jejich koncerty. Hypnotizující a nabitý energií tak, že by celebrity korzující po soušasně probíhajících pompézních večírcích mohly závidět. Peklo bylo tak plné, že se tam jednu chvíli pouštělo jednotlivě jen tehdy, když někdo odešel. Dole bylo červeno a nedýchatelno jako v Pekle vždycky, na parketu se zuřivě tančilo a koktejly opět tekly proudem. Pak nastoupili ještě Sofa Surfers, ale to už jsme šli do předsálí. Anna tam vyprávěla, jak se omlazuje jejich tým, který pečuje o hvězdy, Tomáš B. o nutnosti vnutit lidem toho skvělého Gilliama a Šimon vyprávěl nepublikovatelné.
Úterý 4.7. 21:45 - Návrat do hotelu, konečně. Media party na golfovém hřišti byla trochu nudná, ale bylo nám Standou vysvětleno, že je ceněna za to, že tam je dost jídla a pití až do konce. Přesto jsme do konce nezůstali, pojedli zmrzlinu (výborná karamelová) a trochu povečeřeli, načež se zase se vydali busem zpátky.
Dnes večer je na Kolonádě také Instinkt Party, na kterou ale nejdeme, neb nás nikdo nezval. Zato jdeme do Pekla na Nihilisty. Ty oficiální večírky jsou takové trochu bez života, chce to víc energie vydat a tím snad i získat. Před odjezdem na Media party jsem už padala na hubu vyčerpáním, hladem i Gilliamem, tak jsem možná nedostatečně zdůraznila, jak je jeho Krajina přílivu skvělá, vtipná, morbidní a zábavná.
Chození na filmy se mi tu kupodivu stále ještě nepřejídá, tiskovky jsou ale leckdy únavné. Zítra bude press junket s Eli Rothem, režisérem Hostelu, tak to by mohlo být konečně trochu zábavnější.
Úterý 4.7. 18:00 - Teď jsem při psaní článku zjistila, že vlastně vůbec nevím, co je za den. Jsem úplně mimo časoprostor, což není jen festivalovou únavou, ale také tím, že jsme právě viděli Gilliamův Tideland - Krajinu přílivu.
Je to fantastický film, který sice v závěru už trochu ztrácí tempo, ale předtím napjatě dvě hodiny sledujete devítiletou holčičku, kterak se tulí ke svému hnijícímu otci, líbá se s mentálně postiženým přítelem a hovoří s hlavičkami svých barbín. Je to takové temné, místy lehce hororové, ale spíš jen tak pohádkově a je to opravdu něco, na co se nezapomíná. Padáme na Media Party, dnes jsme opravdu trochu ve skluzu...
Úterý 4.7. 14:45 - V místnosti, kde se dělají tiskovky, se na zemi už druhý den válí ohlodaný ohryzek od jablka. Dnes jsem tam byla už na dvou akcích, právě skončila ta druhá - tiskovka s Gilliamem. Plně obsazená, Gilliam s obvázanou rukou vtipkoval o sto šest a přítomno bylo i to modrovlasé groupie komando opatlaných holčiček.
Teď jsem se dozvěděla, že je to komando švédské, jedna z nich je sestra herce z Reprízy. Takže dementuju označení groupies:) Gilliamův film je taky o holčičce, povídá si s hlavičkami svých barbínek, za chvilku to začíná.
Jo a dnes přijedou taky modelky: Petra Němcová a Helena Christensen, do toho herečka Saffron Burrowsová. Takže krásy tu bude tolik, že groupies ani netřeba...
Úterý 4.7. 12:00 - Z projekce Pár osob, krátkej čas jsem odešla; jako mnozí přede mnou a po mně. Bylo to nějak vyčerpávající. Ale možná se na mě popsala jen ta únava, o které dnes psal ve festivalovém deníku i Vojtěch. Festival se láme v půli - i z patnácti soutěžních filmů už bylo odpromítáno osm.
Píšu lehkonohý článek o festivalových večírcích, které jsou leckdy tak bizarní, že stačí jen sedět a koukat. Na Zelenkova dvojníka, na ty modrovlasé chichotající se slečinky i korzující hvězdičky. Ale nejlepší je pozorovat hosty, jak vejdou s důstojným výrazem do sálu, pak se vrhnou ke stolům a obcházejí je s mlsným výrazem ve tváři, následně si nandají a snaží se zkoordinovat sklenku v jedné ruce, talířek v té druhé, důstojný výraz i krok - a k tomu ještě monitoring okolí. No jo, zase to jídlo, věčné téma, já vím, jen mi to osolte:)
Úterý 4.7. 10:20 - Soutěžní film Virginie Wagonové Dcera té druhé. Hraje tam Catherine Jacobová, která aspiruje na cenu pro nejlepší herečku. Dá se předpokládat, že cenu pro nejlepšího herce by mohl získat Jiří Schmitzer za Krásku v nesnázích - no nevím... Dcera té druhé má hrozně silný příběh, je to o ženě, která zjistí, že její deset let pohřešovaná dcera žije a začne se snažit ji získat zpátky. Ale je to hodně ukecané, ke konci se to už vleče.
Odpoledne mají Wagonová s Jacobovou tiskovku; otázka je, jestli ji stihnu. Příznivý vliv příjezdu sestry na mé mizerné zdejší stravovací návyky se možná dneska nepotvrdí, protože se k jídlu kvůli všem těm tiskovkám nejspíš zase nedostanu. Těším se na Gilliama, i když Standovi U. včera v autobuse cestou z večírku prý nějaký zahraniční novinář řekl, že z toho byl "disappointed". Tak uvidíme. Mířím teď na další novinářskou - polský film Pár osob, krátkej čas.
Úterý 4.7. 08:25 - Událostí dneška bude odpolední premiéra Tidelandu (Krajiny přílivu). Právě jsem nadšeně zjistila, že stíhám ve 14 tiskovku s Gilliamem a následně v 15 i projekci filmu, na který jsme ráno s Helenkou ještě rychle ukořistily lístky. Karolína tančila do rána v Lázních I. - prý tam byli všichni tak o deset let mladší, kromě Baldýnského. Za chvíli začíná novinářská projekce Dcery té druhé, novináři už se slézají...
Úterý 4.7. 01:00 - Večírek Variety byl jako všechny večírky tady. Zjevil se tam sám velký Jiří Bartoška i festivalové groupies či co to je - děvenky s namodrale obarvenými vlasy a v extravagantních oblečcích, které se chichotaly s herci z filmu Repríza. Prostorem bloudil také dvojník Petra Zelenky, o kterém jsem si myslela, že to stejně je Zelenka a že si ze mě Ouki dělá srandu. Tomáš Baldýnský, který nás prý čte (my tě, Tomáši, také čteme), nadšeně vyprávěl o Gilliamově Krajině přílivu, kterou nejspíš zítra nestihnu. Kolem vybrakované stoly se zbytky zeleniny a dlouhé řady matonek. Vypadli jsme brzy v zájmu ranního vstávání na novinářské projekce. V Pekle bylo také mrtvo - a když je mrtvo i tam, tak to už všude.
Pondělí 3.7. 21:00 - Lidé před Thermalem právě došíleli nadšením na koncertu Jiřího Schmitzera. Na konec zařadil písničku, která byla podle jeho slov tak krátká, že ji ani nemělo cenu hrát:) Celý prostor před Thermalem zaplněný až od posledního místečka.
Jiní lidé mezitím šíleli nadšením na projekci Trierovy Reprízy, která je tu událostí dne. Dopoledne ji viděli nadšení novináři a podvečerní festivalová projekce ve velkém sále byla tak žádaným zbožím, že se dovnitř plno lidí ani nevešlo. Ti, co se tam dostali, tleskali a aplaudovali tak nadšeně, že Joachim Trier byl dojat téměř k slzám.
Během pár minut do Varů dorazí Gilliam. Dorazila také Helenka, šly jsme navštívit festivalový deník, před kterým se válelo vyčerpáním několik jeho milých redaktorů. Tak jsme radši zamířily na večeři - podvečer byl trochu volnější, po tom náročném dnu to bylo docela zapotřebí.
Pondělí 3.7. 17:00 - Dnes mám málo zápisů, což je v (ne)přímé úměře k množství tiskovek, projekcí a podobně. Tiskovka k Repríze byla zajímavá. Zase se tam sice nějací obskurní novináři prosazovali se svými názory na film a odmítali klást otázky, ale početná delegace byla vstřícná a sympatická stejně jako ten film.
Po tiskovce jsme měli na terase další setkání nad scénářem - opodál se spolu bujaře fotografovali Tomáš Vorel s Janem Němcem. A pak už Velký sál - Puccini pro začátečníky, což se ukázalo být ztřeštěnou lesbickou komedií z New Yorku, která se snažila být něco jako Woody Allen, ale marně. Lidé přesto nadšení, výbuchy smíchu po celou dobu filmu - až jsem si říkala, jestli nejsem z té únavy už úplně mimo.
Teď to jdu napsat a pak snad asi tři minuty odpočinku. Všichni, co jsme tu od začátku, začínáme už pozvolna najíždět na nouzový režim - tedy alespoň 2 hodiny spánku denně, maximálně tři filmy, minimálně jednu oplatku. Bazén nad Thermalem jsem ještě neviděla ani zdálky.
Pondělí 3.7. 13:25 - Dnešní den je akční až hrůza. Ráno projekce Reprízy, pak jsme nakupovali zdlouhavě lístky, ve 12 bylo představení sekce Dny kritiků Variety, kde jsem pojedla kaviár s Irenou z HN (ano, opět to jídlo, ne nadarmo jeden z nápadů na název tohoto blogu zněl Irena Vaří).
Pak jsme hned přeběhly na tiskovku nadace na podporu českých scénáristů, teď jsem rychle psala a jdu zas na tiskovku, tentokrát s tím mladým Trierem. A pak ještě dva filmy a večer večírek Variety. Ve Varech to vře, ve Varech to vaří. A to ani nemluvím o tom, jaké horko je před Thermalem. Musím běžet!
Pondělí 3.7. 10:30 - Joachim Trier není asi přímo bratranec Larse, ale nějaký vzdálenější příbuzný. Za prvé to psali v materiálech k filmu, za druhé jeho film Repríza je totálně netrierovský. Ale je skvělý - i když se na něj musíte chvíli ladit. Nesmála jsem se, spíš se usmívala nebo pochichtávala.
Je to o dvou mladých začínajících spisovatelích, kamarádech, kteří se potýkají se svými problémy s psaním, s holkama - a je to fakt pěkné, i když tak nějak nenápadně a neokázale. Navíc je to hrozně zajímavě natočené, člověk má pocit něčeho důvěrně známého, ten zvláštní pocit z toho přetrvává, tak snad mi vydrží dlouho...
Dnes konečně přijede několik o něco málo hvězdnějších hostů: Terry Gilliam, herci Tom Wilkinson a Hugh Dancy i herečka Milena Vukoticová.
Pondělí 3.7. 08:25 - Jdu na projekci Reprízy, natočil ji Trierův bratranec Joachim. Po ránu je město takové rozespalé - asi jako já. Jen před pokladnami, které otevírají v 8, jsou dlouhé fronty, z nichž občas zaznívají nadávky. Když jsme sem jezdili před lety, tak jsme někdy ani nešli spát a rovnou z Pekla zamířili do těch front. Dobrodružné to bylo.
Pondělí 3.7. 02:30 - Víkend nám skončil, možná se mi to zdá, ale lidí citelně ubylo. Další soutěžní snímek Z úst do úst byl pochmurný a temný až příliš a v závěru do sebe všechno zapadlo možná až moc. Mělo to silné okamžiky, ale bylo jich víc, než člověk v jednom filmu snese.
Poté jsme vyrazili do Pekla, tentokrát s partičkou spřízněných titulkářů s Gilem v čele. V Pekle se teď pije vodka s tonikem za festivalovou cenu 59 kč - doporučujeme! DJs Radia 1 byli přijati s nadšením, ale stejně jsem vypadla už ve 2. Otázka noci: dokážu ráno vstát na novinářskou projekci dalšího soutěžního filmu?
Neděle 2.7. 19:30 - Už zase píšu o jídle, moji "příznivci" v diskuzi pod blogem mi to jistě neodpustí, ale co se dá dělat:) Měla jsem svíčkovou v kantýně v Thermalu, což je bizarní přízemní prostor, který vypadá jako závodní jídelna. Chlapci z festivalového deníku, co tam byli s námi, jsou trochu světloplaší, protože jsou po celou dobu zalezlí v kukani deníku a odtamtud vyrážejí do terénu jen zřídka.
Dost známých oceňuje filmy Tristan Shandy a Občan pes, ale já se zatím ani k jednomu přes tu horu soutěžních snímků nedostala. Přibývá také návštěvníků, i když hlavní nápor lze čekat na dny volna na konci týdne. Filmů, které chci vidět, je také čím dál víc, začínám se dostávat do depky, že stihnout všechno se prostě nedá. Dnes v 10 bylo akreditováno 5300 lidí, lístků se už prodalo 41619. Projekce jsou čím dál plnější, diváci čím dál nevyspalejší a oplatky mizí raketovým tempem.
Neděle 2.7. 17:00 - O lásce se nám moc nelíbilo, ze sálu odcházela spousta lidí. Je to celé ospalé, hrdinové nijak zvlášť sympatičtí - trochu mouchy, snězte si mě. Zašli jsme pozdravit Báru a Vráťu a jdu psát Hřebejka, kterého jsem před chvílí viděla pózovat při fotografování na terase Thermalu. A mám zažádáno o rozhovor s Danny Trejem, uvidíme, jestli to vyjde.
Dnes přijíždí režisér John Irvin, jiný režisér, Brazilec Andrucha Waddington naopak příjezd do Varů právě odřekl. Zažil prý včera velmi smutný večer po prohře Brazílie s Francií a nemůže opustit brazilský fotbalový tým - o kterém natáčí dokument - na jeho cestě zpátky domů. Bissetová a Besson nepřijedou rovněž, i když jejich tým vyhrál. Kdože to hraje v semifinále na mistrovství světa? Jen abychom se připravili, kdo ještě zůstane doma...
Neděle 2.7. 14:45 - Je tu krásně. I když jsem zase nejedla, za chvíli jdeme s Karolínou na další soutěžní film. Prozatím jsem ve filmech, co jsem tu shlédla, vysledovala dva trendy: hodně se tam souložilo, a to nikterak skrytě a něžně, a krom toho jednání postav tak či onak bylo na hranici zákona; případně se vraceli z vězení nebo tam odešli. Tak uvidíme, jak do toho zapadne soutěžní film s poetickým názvem O lásce.
Neděle 2.7. 13:00 - Novinářská projekce očekávané Krásky v nesnázích byla nabitá. Film je občas trapný záměrně a občas nezáměrně, Anna Geislerová s Josefem Abrhámem dohromady moc nefungují a vyčnívá jen Jiří Schmitzer v roli tyranského strýce - i když převážně také svou trapností. Jen si říkám, proč Jan Hřebejk asi tak uhýbá od vážnosti - vždycky tam musí šoupnout nějaký fórek nebo to zahustit tím trapnem; jako by se bál, že bude moc vážný a že by to třeba na diváky kladlo moc velké nároky. Takže celkový dojem - rozpačitost šmrncnutá oním trapnem. Jdu na sraz s Michalou a Kristiánem.
Neděle 2.7. 09:30 - V 10:45 jdu na novinářskou projekci Krásky v nesnázích. Večerní slavnostní premiéra je prý beznadějně vyprodaná. Původně jsem ráno chtěla ještě na Spojeni navždy - film o siamských dvojčatech, která si v 70. letech založila rockové duo. Ale pak mě zarazilo množství projekcí, které jsme si na dnešek naplánovali, tak jsem se neodhodlala.
Včerejší večírek byl ve staročeském stylu a hráli tam Buty. A odešla jsem brzo, protože jsem chtěla dohnat včerejší spánkový deficit. Což se mi tímto doufejme podařilo. Bavili jsme se s pár lidmi o včerejších filmech. Erice H. se Sherrybaby vůbec nelíbilo, protože je prý moc sentimentální a předvídatelné. Zato byla shovívavější k Mrazivému městu, které mě vůbec nedostalo. Martinovi se taky líbilo Mrazivé město a Dragan viděl Kajmana (satira o Berlusconim, bylo to letos v Cannes), který je prý ale blbý. Vojtěch byl nadšen z Bettie Page. Všichni doporučují film Občan pes, asijskou surrealistickou pohádku o klukovi s uříznutým prstem. A to je teprve neděle - jak to všechno stihneme?
Sobota 1.7. 22:30 - První dva filmy z hlavní soutěže: Sherrybaby a Mrazivé město. První moc pěkný, Mrazivé město mne ve shodě se svým názvem nechalo ledově chladnou. Předtím hektické psaní a 2 oplatky. Přišla sms, že na festival oproti původním plánům vůbec nepřijede Luc Besson ani Jacqueline Bissetová. Asi se lekli po té bizarní Garciově tiskovce. Jdeme na večírek Barrandov studia.
Sobota 1.7. 17:30 - Film Ta známá Bettie Page aspiruje na to, stát se festivalovým kultem. A jestli ne snímek, tak jeho hlavní hrdinka určitě. Hvězda sadomasochistických a současně nevinně roztomilých filmů z 50. let v apartních kožených oblečcích plácala po zadku své stejně apartně oděné kolegyně.
Zároveň byla věřící venkovanka, která se svlékala proto, že když to lidem dělá dobře, tak to dělá dobře i Bohu. A královna grimas a obličejové mimiky, na kterou je i František Skála z festivalové znělky krátký. Jo, a to jídlo jsem opět nestihla samozřejmě, protože jsem byla ještě na té bizarní tiskovce s Garciou, takže si zas dávám dvě oplatky a pak to snad spraví další večírek.
Sobota 1.7. 15:00 - Tiskovka s Garciou začala načas, herec obklopený dvěma statnými bodyguardy čelil s kamenným výrazem bleskům mnoha fotoaparátů. Taky ho mám vyfoceného, jenže u sebe nemám kabel, kterým bych fotku stáhla, takže ji dodám později. A pak to začalo - nejdřív nešel Garciovi odposlech překladu do sluchátek, nová sluchátka také nefungovala, nakonec překladatelka přesídlila rovnou k němu za stůl. Pak se v druhé řadě vztyčil postarší muž a začal Garciovi vyprávět příběh o československých letcích, kteří zachránili Kubu. Redaktorka Blesku se zeptala, jestli má Garcia rád kubánský rum. (Ano, má). Trapno v sále se dalo krájet. A ta bolest hlavy neustává...:)
Sobota 1.7. 13:00 - Dopsala jsem článek o Kim Ki-dukovi a jdeme jíst. Včera jsem snědla dvě karlovarské oplatky a večer něco málo na večírku, kde byly ovšem na jídlo obrovské fronty. Navíc držet talířek s jídlem, sklenku vína a zároveň nenuceně konverzovat, to dá práci. Takže si to dnes snad vynahradím. Tím spíš, že mi pořád není úplně nejlíp. Ve městě je ale krásně, atmosféra už je ta pravá festivalová: na trávě se povalují lidé listující katalogy a sluníčko svítí!
Sobota 1.7. 11:00 - Ale ta rána... V kocovině a s úpornou bolestí hlavy jsem dolezla na press junket s Kim Ki-dukem. Byla tam Darina Křivánková z LN a dva kolegové.
Kim Ki-duk měl kšiltovku - to je zvláštní, jak zatím zdejší hosty popisuju od pokrývek hlavy... Na odpovědi týkající se USA reagoval nadšeným zhnusení, a při fotografování mu ujel koberec a málem sebou seknul na zem. Jdu psát, odpoledne dvě projekce: Ta známá Bettie Page a Sherrybaby - soutěžní film, ve kterém hraje Danny Trejo.
Sobota 1.7. 4:04 - Ano, večírky ve Varech jsou bujaré. Ten zahajovací byl v Puppu - celebritky, lososi, oděvy polévané vínem. František Skála úžasně tančil se svou ženou a Rodriguezův herec Danny Trejo se ochotně fotil s každým, kdo byl nablízku. Nejdéle setrval v družném hovoru s Milanem Šteindlerem - bizarní dvojice, ne? My jsme se drželi přátel z festivalového deníku a posléze skončili v Pekle pod Thermalem - tam končí totiž ve Varech všichni. Tanec a první ranní svítání, ptáci už zpívají - jenže v deset mě čeká ten Kim Ki-duk. Večírky ve Varech jsou bujaré, ale k ránu musí skončit...
Pátek 30.6. 22.20 - Slavnostní zahájení bylo ohromující - na trampolínách skákali muži ve fracích, Marek Eben vtipkoval jako o život, Andy Garcia se při svém proslovu dlouze odmlčoval, což vysvětlil tím, že ulehčuje práci překladatelce, a z první řady jsem měla všechno jako na dlani - včetně následujícího filmu. Kim Ki-duk svůj Čas sám uvedl i s dvoučlennou hereckou delegací. Její ženská část měla šaty s proklatě odhalujícím výstřihem na zádech a vypadala trochu jako hororová hrdinka. Samotný Čas byl... zvláštní.
Nevypadalo to jako film od Kim Ki.duka, ale spíš jako korejská teenagerská tragikomedie o záměně identit. Aneb co se stane, když si holka nechá změnit tvář kvůli klukovi a následně ten kluk si nechá změnit tvář kvůli té holce. Takže rozpaky; před zítřejším press junketem s Kim Ki-dukem si budu muset vymyslet nějaké otázky, které mi to osvětlí...
Pátek 30.6. 18:45 - Před Thermalem začíná tradiční cirkus - přijíždějí limuzíny. Kolem spousty balonků (oranžových), spousty čumilů a hulákající moderátor. Jdu tam! Slavnostní zahájení začíná v sedm, pak bude projekce filmu. Vary už jsou plné lidí; i sluníčko vylezlo.
Pátek 30.6. 17:40 - Přiznám se: z novinářské projekce Garciova Ztraceného města jsem zdrhla. A nebyla jsem sama. Ono moc nejde koukat dvě hodiny na zmatený, pomalý a užvaněný film, ve kterém funguje jen kubánská hudba, taneční výstupy a Bill Murray jako kašpárek zaměstnaný u hlavního hrdiny; a to ještě jen zpola, protože kde nemáte co hrát, tam ani smrt nebere.
Takže jsem vysmahla, potkala pár známých a zařadila se do půlhodinové fronty, která se vytvořila na lístky na večerní slavnostní zahájení. Běžní diváci mají své fronty ráno, když otevírají pokladny, hosté, novináři a celebrity mají fronty večer. Obě skupiny se ale tetelí stejně - ve strachu, že se na danou akci nedostanou. Se mnou se ve frontě tetelil mimo jiné i sám velký František Skála, protagonista znělky. Copak nám asi večer předvede?
Pátek 30.6. 14:40 - Flandry byly první projekcí letošního festivalu a také prvním filmem, který jsem tu viděla. I když jsem přišla na poslední chvíli - a co se týče znělky, k té se tím pádem zatím vyjádřit nedokážu. Ale to přijde...Flandry vyhrály letos v Cannes Velkou cenu poroty. Je to něco mezi Divokými včelami a Mariňákem - když to fakt hodně zjednoduším. Zanedbaný venkov, všude se povalující zemědělské stroje a mezitím lidé, kteří úplně ztratili víru v sebe i ve všechno kolem.
Ti hlavní jsou dva: dívka Barbe a venkovský balík André, který odchází do války, kde zažívá věci, které se ve válce dějí, ale filmy je zase tak často neukazují. Flandry nemají strach odhalit hrůzy války i hrůzy života, který nikam nevede. V první části se odehrávají na onom venkově, moc se tam nemluví, jen tak kouká a souloží; tak nějak z nudy a znechucení světem. V druhé části je André ve válce (Afgánistán? Irák?) a se svým nekňubovským výrazem se stává pozorovatelem i aktérem brutalit, jako jsou znásilnění, zabíjení dětí a uřezávání penisů. Občas jsou Flandry možná až moc syrové a kruté, ale zasáhly mě silně. Hrají v něm vynikající neherci, což jen posiluje výsledný dojem.
Teď jsem zas v presscentru a v půl čtvrté mířím na tu projekci Ztraceného města. Možná přijde i Andy... Dneska je to prostě jeho den, když večer dostane tu cenu, tak ho zmiňuju pořád. No co se dá dělat:)
Pátek 30.6. 12:55 - Bleskurychlý zápis. Viděla jsem Andyho Garciu, přijel před Pupp, má apartní klobouček a jeho doprovod jakbysmet. Fotografové šíleli a pokřikovali na něj, ale Andy se jen pozdravil s Bartoškou, odpověděl na jednu otázku ČT a nonšalantně zaplul do Puppu, A já zas rychle pádím na první projekci festivalu - Flandry. Začínají ve 13, doufám, že je stihnu. Vyhrály letos v Cannes. Napíšu o nich potom víc, třeba přidám i fotku Andyho.
Pátek 30.6. 11.00 - Jsem v Thermalu. Press centrum je poloprázdné, novinářů se zatím prý akreditovalo asi třicet. Dovedl mě sem Vojtěch. Cestou z nádraží jsem minula ohromující plakáty na Noc živých mrtvých a Cremastera. Je tu zatím trochu ospalá atmosféra, ale aspoň se stihnu aklimatizovat.
Madla v Thermalu jsou olepena růžovým plyšem, prý se to jmenuje leskymo. Zatím je jako nové, jsem zvědavá, jestli za týden nebude vypadat poněkud olysale - všichni ho nadšeně ohmatávají a přesvědčují se, jak je hebké. Jdu do hotelu, snad pak stihnu toho Garciu, jak triumfálně přijíždí před Pupp a tam ho všichni poplácávají jako to leskymo...
Pátek 30.6. 10.30 - Po minutí několika odpočívadel se sádrovými trpaslíky vjíždíme do Karlových Varů. Přestává pršet, snad to vydrží. Před Andym Garcíou mám náskok, ten přijede podle festivalového info až ve dvanáct. Mířím do Thermalu.
Pátek 30. 6. 9.30 - V autobuse na dálnici. Za hodinu budeme snad na místě. Pořád prší, naštěstí už míň než ráno. Bartoška podle novin očekává přívalové deště a hurikány. Máme se na co těšit. Ale ve Varech prší snad pokaždé - tak aspoň jde všechno podle plánu.
Autobus festivalové atmosféře nepodléhá. Všichni spí nebo čtou, jen o dvě řady sedadel za mnou dva kluci pořád mluví o letošním programu. Jeden je zasvěcený až hrůza. Nejde připojení, signál kolísá. Ale do mailu přišel rozpis tiskovek. Jo zapomněla jsem si myš. To nám to pěkně začíná....
Pátek 30.6. 8.00 - Vyrážím na cestu - jak za starých časů s batohem, autobusem, z Florence. Navíc mám jen notebook a šéfovy instrukce. Schválně, kolik procent autobusu my festivaloví obsadíme. Místenku naštěstí mám.
Cestu novinářským busem jsem nakonec zavrhla, jede až odpoledne, kdy já už snad budu akreditovaná, ubytovaná a uprostřed nasávání karlovarské atmosféry, listování katalogem, pojídání oplatek, případně čtení prvního čísla festivalového deníku. To vychází dneska i s konkurenčním blogem Ryndy pindy uvnitř. Když si píšu tenhle článek ve čtvrtek večer do zásoby, tak si Vojtěch právě rve vlasy nad tím, co napsat do toho svého. V záchvatu emocí, které v něm pobyt ve Varech uvolňuje, bude prý možná jen sentimentálně "krasosmutně" plkat - pindat? - o říčce Teplé.
Odpoledne snad půjdu na první projekci - Ztracené město, režijní debut Andyho Garcii. Krom Garcii v Lost City hraje i Dustin Hoffman a můj oblíbenec Bill Murray. Garcia je z Kuby a odjel odtamtud v roce 1961 jako pětiletý. Ten film se odehrává taky na Kubě, ale o tři roky dřív a v nočním baru - Garciovo rané dětství nejspíš bylo divoké... Až se večer Garcia bude na zahajovacím večírku cpát chlebíčky, tak s ním aspoň budu mít o čem konverzovat, že...:) Příští zápis bude z Varů, tedy už přímo z Varu!
