Berlín (od našeho zpravodaje) - „Tohle je Wesův nejlepší film!“ Bill Murray v klobouku vstoupil na jeviště Friedrichstadtpalastu. Možná si to místo pamatujete díky socialistické estrádě Ein Kessel Buntes.
Ve čtvrtek večer se tu ale konala slavnostní premiéra komedie Wese Andersona Grandhotel Budapešť. „Sundejte si paruky, jinak je budete hledat až v další řadě,“ burcoval herec diváky a luskal prsty: „Takhle to šlape, povídám, po dnešku to soutěž může zabalit, lepší už to nebude!“ Od půlky obecenstva si svým energickým vystoupením vysloužil ovace ve stoje.
Předtím jsme na plátně sledovali show, která se v půlhodinovém předstihu odehrávala v Berlinalepalastu, kině vyhrazeném galapremiérám a galapubliku.
Moderátorka Anke Engelke se záviděníhodnou lehkostí střídala jazyky a drze si do sálu chodila pro představovačky slavných hostů.
Julian Schnabel se styděl, jiní ne: „Jsem tu dneska za Davida Bowieho,“ řekla například elegantní Tilda Swinton, která má letos v Berlíně dva filmy a v Grandhotelu vystupuje pod silným mejkapem coby velmi stará a bohatá šlechtična Madame D. Nemůžu říct, že by se šou vlekla, ale než byli představení všichni důležití a než byly předneseny všechny zdravice, trvalo to hodinu.
Pro pár minut v Indii
„A teď, díky zázraku jménem televize, vidíte i nás,“ objevil se konečně Bill Murray s režisérem Wesem Andersonem, oči upřené na temnající plátno za nimi. Stihli to akorát a dali organizátorům za pravdu, že Berlinale je festival pro lidi.
Murray je pak jedním z mnoha slavných herců, kteří v Grandhotelu Budapešť vystupují, často jen v malinkých roličkách. „Slibují nám strašně dlouhé šichty a hrozně malé honoráře,“ objasnil o pár chvil dříve dobře naladěný Murray na tiskové konferenci, tentokrát v apartním kulíšku. „Je to šílený, ve finále dostanete míň, než kolik utratíte za spropitné. Ale zase vidíme kus světa a máme možnost nahlédnout do Wesovy fantazie. Máme ho rádi.“
Anderson si špílec nenechal líbit: „Hele, udělali jsme ten film v Indii…“
Pamatuju se! zahřmělo od Murrayova mikrofonu. „Měl jsi přijet asi na dva dny a stihlo se to za den,“ pokračoval režisér. „A pak jsi měl přijít za měsíc, ale tys zůstal celou dobu v Indii!“
Murray se ale nenechal ukonejšit: „Tohle není pravda. Jel jsem domů, pak jsem se na jeden den vrátil. Možná že to zabralo devadesát minut. Mám dojem, že jsem v Indii strávil měsíc kvůli práci, trvala sedm hodin osmnáct minut. A co třeba Fantastický pan Lišák? Chceš mluvit o tom,“ vyzýval pak svého režiséra. „Nejdřív jsme byli na farmě, pak jsem na týden musel do Anglie na dabing, přitom to zabralo dvacet minut! A pak jsem musel ještě do Paříže na pět šest dní, a to kvůli 90 minutám!“ Pracujeme efektivně, opáčil Anderson. „Makáme!“ uzavřel Murray.
Koneckonců ani jeho role v Grandhotelu Budapešť nemohla zabrat o moc déle. Každopádně jeho večerní motivační kinořeč planá nebyla. Grandhotel Budapešť skutečně je nejlepším Andersonovým filmem. Režisér dává před stylem přednost akci a strhujícímu příběhu, inspirovanému knihami Stefana Zweiga.
Jako v Karpatech
Film se odehrává ve fiktivní středoevropské zemi Zubrowka, kde poznáte Sudety, Alpy, pražský židovský hřbitov i českosaské Švýcarsko.
Grandhotel Budapešť je obří hotel v horách, kam se jezdí rekreovat nejslavnější zubrowanské bytosti, například Madame D. O všechny se jako v rukavičkách stará místní concierge, monsieur Gustave (Ralph Fiennes). O dámy se stará i bez rukaviček.
Přítulnost mu zajistí nečekané dědictví, ovšem i nenávist pánů Dmitriho (Adrien Brody) a zejména Joplinga. Willem Dafoe si kvůli němu nasadil spodní upírské zuby a v koženém úboru je to nejhrozivější a nejzábavnější zlosyn od Bardemova Chigurha.
Anderson je vizuálně precizní a hravý jako obvykle, jeho herci zůstávají strnulí. Tentokrát ale vše známé obklopují rychlé a rozpustilé eskapády, kterými mi Budapešť připomíná český Tajemný hrad v Karpatech.
A ještě jedna změna ku prospěchu věci: vážnost. Zatímco Až vyjde měsíc i všechny předchozí hrané Andersonovy snímky jsou až dětsky humorné, v Budapešti vám občas zatrne. Když je třeba zabít, tak se prostě zabíjí. Bez legrace. Mistrovsky zvládnutá emoční škála dělá pak z Grandhotelu Budapešť vynikající film.
