Glosa - Čtvrtý ročník festivalu animovaného filmu Anifilm předvedl pěkně nadupaný program. Během pěti dnů mohli návštěvníci třeboňské přehlídky zhlédnout 290 filmů nejrůznější délky z celého světa. Oproti dřívějším ročníkům, a zejména oproti předchozí třeboňské přehlídce Anifest, která se před čtyřmi lety přestěhovala do Teplic, soutěžní filmy značně potemněly.
Drsná sociální dramata utkvěla v hlavě mnohem více než odlehčené žánry, které mají lidé obyčejně s animovaným filmem spojené. Nejinak tomu bylo i s vítězným celovečerním filmem festivalu, jímž se stal více než dvouhodinový americký snímek Městečko velkých duchů od Chrise Sullivana.
Lehce lynchovský film o spodních proudech jednoho maloměsta upoutá již kombinací několika animačních technik. Nejsilnější je však jeho příběh - propletené osudy tří nešťastných postav, které se motají v bludných kruzích vlastních nevydařených životů. Sullivan, který je profesí pedagog umělecké školy v Chicagu, na tomto díle pracoval od roku 1996, vždy kousek po kousku, kdykoliv měl chvíli volna.
Sousedi, otcové a cizinci
Konkurence v celovečerních filmech byla přitom silná. Zatímco v nedávných ročnících byl problém najít byť jen tři soutěžní filmy, letos jich soutěžilo rovnou deset. Proto byla udělena ještě cena za nejlepší celovečerní film pro děti. Získal ji francouzsko-belgický Den vran.
Vítěz kategorie krátký zahraniční film se stal bulharsko-německo-chorvatský Otec. I při něm úsměv spíše tuhne na tváři. Prolíná se v něm pět dětských hlasů do jediného ponurého chorálu vzpomínek na vztah s otcem. Snový příběh plný vlčích hlav, samoty v lese, povodní a dalších symbolických obrazů je o to působivější, že se jedná o film podle vyprávění skutečných osob.
Teprve u vítězných filmů z Česka a Slovenska jste mohli slyšet kino propukat v smích. Nejlepším filmem byl vyhlášen krátký Cizinec od Martina Máje, vtipná etuda na téma xenofobie. Člověk se v cizině cítí tak ztracený a odcizený, že se mu nakonec lépe komunikuje i s mimozemšťanem.
Sci-fi nádech měl i slovenský snímek Pandy, za který si jeho autor Matúš Vizár odnesl čestné uznání. Pandy nás budou právem reprezentovat na festivalu v Cannes. Tak vtipný a nápady napěchovaný film tady už dlouho nevznikl. Obrací na hlavu naše představy o tom, co to znamená být odsouzený k zániku. Pandy nejsou ve skutečnosti vymírajícím druhem, ale druhem, který se dovedl dokonale přizpůsobit podmínkám. A jakmile se podmínky změní, probudí se v nich dávná touha po tom být znovu na špičce potravního řetězce a lidský druh raději hledá útočiště ve vesmíru.
Kavčí přísliby
Co se kreativity týče, není to evidentně s českou a slovenskou animací špatné. Jako obvykle horší je situace s financováním výroby. Letos se snad vůbec poprvé v Třeboni sešli také zástupci animačních studií z dalších zemí Visegrádu, aby si mohli vyměnit zkušenosti.
Domácí tvůrci nicméně nejvíce obracejí zraky k České televizi jako k potenciálnímu koproducentovi i broadcasterovi. Loni zde proběhla diskuse s ředitelem ČT Petrem Dvořákem a nesla se ve vágním, ale značně optimistickém duchu. Také letos se zástupci animované tvorby sešli s televizním ředitelem a výsledkem byly sliby sice méně velkolepé, ale bližší k realitě.
Dvě pozitivní zprávy pro domácí tvorbu představuje příslib, že ČT bude vstupovat jako koproducent i do projektů ve fázi počátečního vývoje a také že se zde najde místo pro krátké, solitérní animované filmy pro dospělé publikum.
P.S. Vítězné filmy z letošního Anifilmu budou ještě k vidění v prostoru Era svět (Jungmannovo nám. 767, Praha 1) 29. května od 20.30. Vstupné je zdarma, zájemci se ale musejí registrovat na telefonu 224 284 568.
