Karlovy Vary - Letos sedmdesátiletý slovenský režisér dokumentárních a hraných filmů Dušan Hanák obdržel na festivalu cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Pocta to není nepřiměřená ani lokálně podbízivá.
Hanák je odborníky i zasvěcenou veřejností považován vedle Juraje Jakubiska a Ela Havetty za nejvýznamnějšího slovenského filmaře všech dob.
Historie k jeho dílu ale byla obzvláště krutá; většina filmů, jež natočil, putovala za minulého režimu buď rovnou do trezoru, nebo byla zcela minimálně hrána v kinech. Starší a střední generace návštěvníků filmových klubů ale na Hanáka vzpomíná dodnes. Po revoluci navíc měly tvůrcovy filmy obnovené premiéry a dostaly se díky péči Slovenského národního archivu na DVD.
Svůj zdaleka nejznámější snímek Růžové sny z roku 1976 Hanák uvedl v pondělí i ve Varech. Příběh milostného vzplanutí mezi bílým poštákem a mladičkou cikánkou působil podle dobových ohlasů v normalizačních kinech jako zjevení. Ve snímku zazářila tehdy začínající Iva Bittová.
Světovou proslulost a místo v učebnicích mu zajistil i černobílý dokument Obrazy starého světa z roku 1972. Každý z jeho hraných filmů - ať už šlo o Já miluji, ty miluješ či Tichá Radost a Soukromé životy - byly svého času filmovými událostmi.
"Všechny své filmy jsem natočil v kontextu československé kultury, a těch pár svobodných chvil v šedesátých letech s jejich tvůrčí euforií mi nikdo nemůže vzít," prohlásil.
Hanák svou režijní kariéru uzavřel už v roce 1995 dokumentem Papírové hlavy, v nichž realisticky i alegoricky vylíčil nástup, průběh i pád komunistického režimu. Právě DVD s tímto filmem v pondělí pokřtil.
Zřejmě z nedostatku dalších silných námětů, osobní únavy a potíží při shánění prostředků na další projekty se autor k další práci pro film již nedostal.
Cena na karlovarském festivalu je tedy opožděnou satisfakcí za léty represí a vytlačování z veřejného uměleckého života.
