RECENZE Může jeden Dobrý Tartuffe změnit divadlo?

Nina Tiliu
Aktualizováno 4. 4. 2014 9:12
Režisér Jan Nebeský Moliérovu klasickou hru Tartuffe použil ke kritice divadla i herců hrajících cokoliv v čemkoli. V inscenaci Tartuffe Impromptu! si ovšem divadelní radost užívají herci i diváci.
Tartuffe Impromptu!
Tartuffe Impromptu! | Foto: Národní divadlo

Recenze - Slůvko impromptu pochází z francouzštiny, čte se "emprompty" a znamená spatra, spontánně, „tak, jak to leží a běží“. V hudbě to bylo původně pojmenování skladby komponované bez přípravy, improvizované.

Herci Národního divadla v režii Jana Nebeského, který je tentokrát také autorem scény a kostýmů, neimprovizují, ale „slasti ze hry jako takové“, spontaneita a rychlé tempo včetně dryáčnicky přisprostlých výstupů „tak, jak to leží a běží“ dávají Moliérově frašce punc svěžích variací na známá témata: láska a neláska, pravda a lež, čest a podvod, peníze a moc.

Téměř kanonický text je totiž přetaven v tyglíku účinných divadelních prostředků a je z něj moderně působící a nakonec i stylově čistá podívaná, herci si užívají radost na scéně a diváci s nimi. Směsice profesionality, energie a chytrosti jde z představení ve Stavovském divadle nevídaná!

Synonymum pokrytecké zbožnosti

Poprvé se Tartuffe na scéně objevil roku 1664 v rámci nákladných královských Versailles impromptu, u nás překládaných jako Versaillské improvizace.

Podívejte se na ukázku z inscenace Tartuffe Impromptu! ve Stavovském divadle.
Podívejte se na ukázku z inscenace Tartuffe Impromptu! ve Stavovském divadle. | Video: Národní divadlo

Hlavní hrdina Tartuffe se stal synonymem pro pokryteckou zbožnost. Kritika svatouškovství popudila vrchnost tak, že Moliérově herecké společnosti bylo hned několikrát zakázáno hru provozovat a Moliére zašel tak daleko, že ohrozil existenci svého divadla. Trvalo celých pět let, než se finální verze hry o pěti dějstvích pod názvem Tartuffe aneb Pokrytec mohla konečně hrát.

Co ale s kritikou svatouškovství dnes? A dovedeme si představit, že by bylo možné divadelní hru či inscenaci kvůli dobře mířené kritice zakázat? Lze se dnes snažit o podobný skandál a pouhou divadelní inscenací něco riskovat? Tak daleko Jan Nebeský v Národním divadle nezašel, ale asi nejsem jediná, která si všimla náznaků volajících svou nejednoznačností po interpretaci.

Už zase jinotajně?

V hledišti lze zažít něco, co starší ročníky diváků pamatují z dob bolševické divadelní cenzury. Lze z představení vyčíst více, než tvůrci chtěli říci? Nebo to opravdu chtěli říci?

Tartuffe Impromptu!
Tartuffe Impromptu! | Foto: Národní divadlo

Nebeský Moliérovu hru zřejmě použil též ke kritice divadla, ke kritice herců hrajících cokoliv v čemkoli a pod kýmkoliv. Pokud to byl režijní záměr, lze pogratulovat ke koncepci, v níž divadlo o divadle (Národním divadle) je nosným tématem souvisejícím s tématem Tartuffa, hry na čestného člověka.

Kabaretně laděnými výstupy jsem se nechtěla nechat ošálit a začala sama asociovat a nalézat jinotaje a odkazy. Zda se taková věc stane při sledování této inscenace také mladším ročníkům v hledišti, netuším, ale pro mne byl proud asociací tak silný, že jej zde nemůžu pominout.

Co zbude z Dobrého?

Tartuffe v pojetí Karla Dobrého není hybatelem děje, ale obětí Orgonovy lásky. Jeho Tartuffe nesmělost nehraje, ale je většinu představení skutečně nesmělý. Jako by se bál toho, že bude hrát stejně pokryteckou hru jako Orgonova rodina, používat podobné herecké prostředky jako kolegové.

Tartuffe Impromptu!
Tartuffe Impromptu! | Foto: Národní divadlo

Ne Tartuffe, ale všichni ostatní představují (tedy hrají) cosi prohnilého v Orgonově rodině i v divadle. Ne Tartuffe, ale Orgon v podání Davida Prachaře je hlavně v mimoslovním jednání manipulátorem a pokrytcem. Je do Tartuffa zamilovaný stejně jako jeho matka Paní Pernellová (Jaromíra Mílová) nebo jako jeho žena Elmíra (Kateřina Winterová) a chtivý i lásky fyzické. To proto riskuje a dává všanc svou rodinu i divadlo. To jeho láska k Tartuffovi a přátelství k herci „odjinud“ je modem vivendi celé inscenace. Chce rodinu i své divadlo zachránit od přetvářky?

Jaký význam máme přikládat tomu, že Karel Dobrý se na scénu Národního divadla, respektive do Orgonovy rodiny za pomoci motorové pily doslova vláme?

Bude moci Karel Dobrý, nový člen hereckého souboru Národního divadla, hrát na hlavní scéně, která se dlouhodobě potýká s krizí identity, v tak dobrých režiích, jako v podzemním Studiu hrdinů hraje pro několikanásobně méně diváků Opričníka, za kterého byl nedávno odměněn Cenou Alfréda Radoka?

Vzal jsem ho (Tartuffa) bohudík sem domů pod střechu a všem, jak se mi zdá, rozhodně k prospěchu. On ze mne udělá nového člověka, kterému svět je…nic! – nic tu už nečeká… Pozná hluboký mír, kdo dá na jeho rady, k hnojišti světa se otočí navždy zády.

Témata, o nichž hovořím, si Nebeský připraví již předehrou k celému večeru. Na předscéně stojí v levém portále piano, na které preluduje jazzman Milan Svoboda, neformální předehru ke hře tvoří příprava Dobrého a Prachaře na začátek. Z úst Davida Prachaře stále ještě na předscéně slyšíme brechtovsky pojatý „prolog“ (viz box vlevo).

Jako by samotná přítomnost Karla Dobrého, nikoli ještě Tartuffa, vždyť hra ještě nezačala, pod střechou Národního divadla mohla cosi změnit. Myslel to Nebeský tak, anebo jinak? Tuto a mnoho dalších otázek si intelekt diváka může klást celých devadesát minut a zároveň může být celou dobu u vytržení z podívané a z energie, která se přenáší z jeviště do publika, jako by to bylo to nejdůležitější, co se vlivem Tartuffa – Dobrého v tomto domě změnilo.

Nebeský impresário?

Impresário Nebeský převzal titul od maďarského režiséra Gábora Tompa, který hru ve Stavovském divadle pro nemoc nedozkoušel, a Nebeský měl na inscenaci pouhý měsíc.

Tartuffe Impromptu!
Tartuffe Impromptu! | Foto: Národní divadlo

To není příliš mnoho času na přípravu a na zkoušení. Scéna je nenáročná. Stačí rodinný stůl, okolo něhož si představíme lehce pokoj. A kostýmy? Vzadu je dlouhá tyč s navěšeným šatstvem z fundusu na ramíncích, kostýmy, které si herci oblékají, vznikly nejspíš pro tuto inscenaci, přesto působí, jako by se bralo z toho, co už tu je.

Sázka na Nebeského Národnímu vyšla. Také díky nápadu přizvat ke spolupráci Milana Svobodu, který do hry napsal čtrnáct písní a hudbu, která zní pod půlkou inscenace. Herci mají svá sóla vypracovaná technicky tak dokonale, jako by dělali konkurz do některého ze slavných muzikálových kousků. Ale ten kousek už je zde, tady a teď.

Tartuffe impromptu! aneb Variace podle slavného Moliérova textu. Překlad: Vladimír Mikeš. Scénář, režie, scéna a kostýmy: Jan Nebeský. Úprava: Kateřina Šavlíková. Hudba: Milan Svoboda. Dramaturgie: Martin Urban. Hrají: Karel Dobrý, David Prachař, Kateřina Winterová, Lucie Žáčková, Jana Janěková ml., Filip Rajmont, Jaromíra Mílová, Petr Motloch, Radúz Mácha, Václav Postránecký, Eliška Boušková. Premiéra 28. února 2014 ve Stavovském divadle, nebližší představení 16. května, 2. června.

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Brémy podlehly Frankfurtu 0:3, Pavlenka inkasoval po 342 minutách

Fotbalisté Brém v dohrávce 24. kola německé ligy podlehli Frankfurtu 0:3 a zůstali na předposledním místě tabulky. Brankář Jiří Pavlenka byl v bundeslize překonán po 342 minutách, celý zápas za domácí Werder odehrál i krajní obránce Theodor Gebre Selassie.

Brémy prohrály poprvé po třech ligových zápasech a ztrácí dva body na šestnáctý Düsseldorf, který drží barážovou pozici. Eintracht zvítězil podruhé za sebou a poskočil na 11. příčku.

Domácí si v úvodním poločase vytvořili víc nebezpečných šancí než soupeř, ale brankář Trapp zneškodnil dalekonosnou ránu Klaasena nebo Selkeho pokus z úhlu.

Druhé dějství jasně patřilo Frankfurtu. V 61. minutě si na Kostičův centr naskočil Silva a přesnou hlavičkou překonal Pavlenku. Reprezentační gólman podruhé inkasoval v 81. minutě z rohu od nepokrytého Ilsankera a hostující náhradník ještě v poslední minutě uzavřel skóre hlavou.

Hráči Werderu potvrdili pozici nejhoršího domácího týmu německé ligy, v aktuální sezoně na Weserstadionu ze 14 utkání získali pouhých šest bodů a vyhráli jen v září nad Augsburgem (3:2).

před 5 hodinami

V případě Maddie McCannové, jež zmizela před třinácti lety, je podezřelý Němec

Němečtí vyšetřovatelé podezřívají z vraždy britské dívky Maddie McCannové, která zmizela před 13 lety při rodinné dovolené v Portugalsku, 43letého muže z Německa. Vyšetřování otevřelo státní zastupitelství v Braunschweigu, informoval dnes Spolkový kriminální úřad. Podezřelý, který byl už v minulosti podle agentury DPA vícekrát trestán kvůli sexuálním deliktům i na dětech, si v současnosti odpykává víceletý trest ve vězení.

Tehdy tříletá Madeleine McCannová zmizela v květnu 2007 z apartmánu v turistickém komplexu v Praia da Luz u jihoportugalského města Lagos v regionu Algarve. Její rodiče byli tehdy na večeři v blízké restauraci. O osud dívenky se zajímala média na celém světě. 

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Anderson, Ozon, McQueen. Festival v Cannes zveřejnil výběr filmů pro letošní ročník

Nové filmy amerického režiséra Wese Andersona, francouzského Françoise Ozona či britského Steva McQueena jsou součástí oficiálního výběru 56 snímků pro letošní ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Filmový svátek se letos v květnu nekonal kvůli koronavirové pandemii, pro snímky je ale zařazení na jeho program prestižním oceněním, uvedla agentura AFP. Žádný český film se do výběru neprobojoval.

Na seznamu oficiálního výběru se nachází Andersonův film The French Dispatch (Francouzská spojka), Ozonův Eté 85 (Léto 85), britský filmař Steve McQueen má ve výběru snímky hned dva - Lovers Rock (Skála milenců) a Mangrove (Mangrovník).

Žádný český film v letošním oficiálním výběru festivalu nefiguruje. Ze zemí střední a východní Evropy zde mají své zástupce pouze Litva (film Soumrak režiséra Šarunase Bartase) a Bulharsko (snímek Únor od režiséra Kamena Kaleva).

Zdroj: ČTK
Další zprávy