Nejinak je tomu u původní novinky Závislosti navzdory, zabývající se závažným námětem alkoholismu včetně připomínky metanolové aféry, jež v letech 2012-13 hýbala celým národem, leč dnes je už zasypána nánosem čerstvějších společensko-politických problémů a událostí.
Přitom, jak uvádějí doprovodné inscenační texty, představuje alkoholismus skutečnou metlu: týká se až 700 tisíc obyvatel této země, s alkoholem u nás běžně získávají zkušenost už jedenáctileté děti.
Na rozdíl od předchozích Gombárových repertoárových stálic (dirty muzikál Popeláři, dramatizace slavné Betonové zahrady či krylovská Země Lhostejnost) budete tentokrát odcházet z představení s pocitem, že vše, co jste hodinu a půl sledovali, se vás dotklo v několika detailech, ale celek uvízl na mělčině šedivé neurčitosti.
Kamenem úrazu je divadelní scénář, jenž pravděpodobně vznikal trochu za pochodu, jako kolektivní dílo režiséra, herců a dramaturgyně. Jeho fragmentární stavbu a nedotaženost motivů nedokáže zakrýt ani následné jevištní kouzlení s delirickou atmosférou sborových scén či pokusy posunout útržky reálných lidských osudů do metaforické roviny.
Spojovacím článkem hry se měla stát postava abstinujícího notorika, filmového režiséra Jana, který čerpá náměty pro budoucí film v prostředí anonymní komunity opilců. Bohužel právě klíčová osoba dramatu působí spíš jako nežádoucí, rušivý element než nosný prvek.
Jan si v koutě jeviště zaznamenává a polohlasně odříkává repliky ostatních, občas zasahuje do děje a stává se jeho součástí, ale celé to vyvolává pocit strojenosti. Janův závěrečný dialog s pracovnicí protialkoholní léčebny namísto, aby gradoval, pouze mentorsky rozmělní i to zajímavější, co mu předcházelo. S vágně nahozeným zadáním si nedokázal poradit ani tak zkušený herec, jako je Robert Jašków. Výsledkem je bezbarvý, neživotný charakter.
Mezi postavami ostatních účastníků pravidelných komunitních seancí najdeme kněze, učitele či bývalého šampióna v dráhové cyklistice. Nejvýrazněji se vryje do paměti diváka pouliční kytarista Vávra ztělesněný Tomášem Červinkem. Herec roli permanentně zfetovaného mladíka obdařil jednoznačnou pohybovou charakteristikou, tiky a opakujícími se gesty, i dobře odpozorovaným verbálním projevem.
Celé představení navíc prokládá krátkými kytarovými sóly a podkresy, a vtipně tak dotváří atmosféru. Prvky tragikomické grotesky do převážně chmurného dění vnáší figura smolařské úřednice Janáčkové. Dojemně rozpačitá žena středního věku přišla kvůli alkoholu o svou dceru i o zaměstnání, přesto se s lehkým entuziasmem pokouší ulovit životního partnera. Bohdana Pavlíková v této roli prokazuje jedinečné komediální nadání.
Samostatnou linku v dramatu zaujímá příběh čerstvě propuštěného mukla Standy v psychologicky věrohodném ztvárnění Tomáše Petříka. Dost možná, že právě osud člověka nevinně namočeného do metanolové aféry, se mohl stát středobodem hry, ke škodě věci však vyšumí do neurčita překryt hrstí jiných epizod.
Zajímavá je i linie státní zástupkyně (Martina Krátká), již profesionální zájem o metanolovou kauzu a vystavení korupčním tlakům přivede až na pokraj psychického kolapsu. Právě v takovém nahazování konkrétních lidských osudů a reálných detailů je Gombárova inscenace nejslibnější, zatímco jevištní symbolika reprezentovaná personifikovanou Závislosti v baletní sukénce či kostýmu pierota sílu výpovědi spíš tříští.
Obecně platí, že i těm zajímavějším z ponorů do duše alkoholika chybí dramatické vyhrocení situací, vzklenutí nosného dramatického oblouku. Repertoárová novinka Švandova divadla by se dala přirovnat k slibnému rozběhu k velkému skoku, jenž se zadrhl na půli cesty. Slibné téma by si zasloužilo hlubší autorské propracovaní.
Dodo Gombár a kolektiv: Závislosti navzdory, Švandovo divadlo 24. 9. 2016, režie: Dodo Gombár
