Hlad po politické satiře na českých jevištích stoupá, i když těžko soudit, zda neusne s červnovými volbami. Na rozdíl od přímočaré satiry Ivy Klestilové v Rokoku však dali na Vinohradech přednost suchému anglickému humoru.
Kosa narazí na kámen
Sitcom Jonathana Lynna a Anthonyho Jaye ze zákulisí vysoké britské politiky vysílaný i na ČT byl spíš sledem příběhů; autorka dramatizace Kristina Žantovská si pro dějový oblouk vybrala z bezpočtu epizod téma boje proti byrokracii, britského euroskepticismu - a s tím spojené bitvy za zachování tradičního britského párku, který nesmí být zničen unií.
Posílila některé role a vše zarámovala cestou Jamese Hackera od napjatého očekávání ministerské funkce přes seznamování se s resortem až ke jmenování premiérem. V podání Viktora Preisse vstupuje do vrcholné politiky coby mravokárce s cílem zredukovat výdaje státní správy.
Ale jeho "kosa" brzy narazí na "kámen" v postavě stálého tajemníka ministerstva Humphreyho alias Františka Němce, jenž fakticky třímá v rukou otěže výkonné moci a s despektem sleduje počínání ministerských loutek.
Inscenace je režijním debutem Martina Stropnického, který se soustředil na kontakt herců s diváky. Publikum se stává součástí parlamentu a k němu směřují politické proklamace.
Režisér ve spolupráci se scénografem Miloněm Kališem zmenšil hloubku jeviště a herce posunul na předscénu. Od zbytku jeviště je dělí multifunkční stěna plnící úlohu dveří i promítacího plátna.
Satira to zrovna není
Filmové dotáčky neslouží jen k dokreslení koloritu, dotvářejí i jevištní akce. Jejich zapojení do děje není vždycky šťastné, rušivě působí především sprint Viktora Preisse do Dolní sněmovny; naopak ve scéně tajných schůzek, při kterých ministr vydírá vládní kolegy, se dobře uplatnily detailní záběry tváří.
Němec coby Humphrey téměř rezignoval na mimiku, v gestech je úsporný a svůj britsky stoický klid vyjadřuje pomalým, strohým hlasovým projevem.
Preiss naopak předvádí Hackera jako hyperaktivního, neurotického politika. Ač někdy působí přihlouple a často je manipulován, v prostředí politické elity se rychle zaklimatizuje.
Jenže už televizní seriál byl trochu "na jedno brdo" - i záplava břitkého humoru začne po chvíli unavovat, tedy aspoň ty, kdo nejsou skalními fanoušky.
A přestože lze mezi českou a anglickou politickou scénou nalézt jisté styčné body, satirický osten se na Vinohradech ještě víc otupil. Nakonec zůstává jen další konverzačka; byť na rozdíl od většiny ostatních aspoň nepostrádá inteligenci a vtip.
Divadlo na Vinohradech Praha - Jonathan Lynn, Anthony Jay: Jistě, pane ministře. Překlad Jan Klíma, dramatizace Kristina Žantovská, režie Martin Stropnický, scéna Miloň Kališ, kostýmy Lucie Loosová, dramaturgie Martin Velíšek. Premiéra 15. února 2006.
