Komorní hra sedmapadesátiletého irského dramatika Owena McCaffertyho nazvaná Jak zabít komika je vlastně dosti přímočará, nekomplikovaná moralita. Brilantní bavič Steve se stane štvancem vlastní kariéry a v honbě za popularitou ztratí nejen lásku partnerky, ale nakonec i sebe a svou jedinečnost.

Jak je pro komorní dispozici Ungeltu typické, i tato inscenace v režii Martiny Krátké se docela dobře obejde bez zvláštních jevištních efektů a naplno dává vyznít hereckému projevu. V tomto případě tedy především Marku Danielovi, dnes tolik viditelnému díky seriálu o lobbistovi Tondovi Blaníkovi.

Na jevišti v roli ostříleného stand-up matadora Stevea ho poprvé vidíme při jedné z mnoha štací, v zákulisí otřískaného venkovského sálu, kde vede rozhovor s chápavou i zdravě jízlivou partnerkou a manažerkou v podání Kristýny Frejové. Unavený Steve s nezbytnou lahví tvrdého alkoholu v ruce se dožaduje jejích kritických postřehů i povzbuzení. Zároveň prozrazuje, co je jeho profesním snem: nalézt velkého agenta, jenž mu otevře dveře k úspěchu a penězům. Dobře vystavěný dialog v podání Frejové a Daniela srší humorem a je prosycen vtipnými glosami na tělo.

Poté následují strhující monology adresované divákům v sále Ungeltu. Jasný vrchol dvouhodinové inscenace. Marek Daniel zúročuje letité zkušenosti s žánrem stand-up promluv, jejichž cílem je okamžitě oslovit, zaujmout a hlavně rozesmát. Z hercových úst se valí gejzíry jedovatých postřehů, dokonale ovládá řeč těla a mimiky. Do nepřetržitého proudu invektiv na adresu politiků prosakují vtipy i sebeironické osobní komentáře, ale Steve střílí také do vlastních řad, když demaskuje klišé uměleckého světa, přetvářku a falešnou hru na dobročinnost.

Inscenátoři neopomněli příležitost zaostřit na české poměry. Nejsou sice nijak originální, ale ke cti jim slouží, že netlačí na pilu a veškeré antibabišovské či antizemanovské narážky dávkují s nadhledem a mírou. Je zajímavé sledovat, s jakou bravurou se Marek Daniel pohybuje v těch pasážích, kdy na ostří nože balancuje mezi předepsanou rolí irského komika a okamžiky, kdy promlouvá "sám za sebe".

A pak do hry nečekaně vstoupí třetí postava. Sebevědomý a nekompromisní agent v přesné interpretaci Ladislava Hampla (alternuje ho Václav Vašák). Tvrdý, protřelý suverén ve světě showbusinessu oslní hrdinu a získá ho na svou stranu. Marné jsou protesty Johnstonovy partnerky, která s neklamnou intuicí vytuší rizika ďábelského závazku. Hypnotizovaný Steve jako by ztratil vůli. Oslněn vidinou velkých sálů a televizních přenosů, podepisuje kontrakt - a padá do osidel agentovy manipulace.

Foto: Jan Malíř

Ve druhé části komediální inscenace začíná těžknout. Pod taktovkou manažera a v zájmu masové popularity stand-upová hvězda Johnston odkládá politickou údernost, sklouzává k opakování bezzubých vtipů a lascivních dvojsmyslů. Jeho cesta za slávou musí být zákonitě vykoupena ztrátou osobitosti a originálního humoru. Schematicky konstruovaný příběh nejdříve ze scény vyhání jedinou ženskou postavu, a poté se stává již jen snadno předvídatelným obrazem lidského pádu.

Jenže jakmile hra příliš zvážní, ztrácí na přesvědčivosti. Zkratkovitě nahozený děj nedává šanci k hlubší herecké kresbě a režisérka neumí zamaskovat handicap textu. Naopak ho ještě podtrhne. Třeba když pro zobrazení ubíjejícího stereotypu Johnstonových one-man-show nechá jeho představitele, aby se nenápaditě točil v kruhu a do omrzení opakoval pointu jedné rozvleklé anekdoty.

Bez ohledu na herecký vklad Marka Daniela i jeho kolegů tedy novinka Ungeltu nepřináší tak jednoznačný zážitek, jaký v první části večera slibovala. Přesto je dokladem zajímavého dramaturgického hledání nových cest a témat, které by oblíbenou pražskou scénu měly posunout blíž k současnosti.