V ní se zpěvačka Monika Absolonová a herec Filip Blažek potkávají ve čtyřech minipříbězích a různých partnerských, pracovních či rodinných konstelacích. Mezi nimi jako bonus přidávají známé popové songy coby duety pěvecké.
Romantický, vtipný a všeodpouštějící pohled na lidské vztahy, který obě premiéry nabízejí, je jako dělaný pro letní večery, v nichž si většinou zrovna nechceme klást existenciální otázky, ale spíš se bavit nebo s někým sdílet pocity.
V obou případech jde o texty žijících autorů, kteří jsou v žánru současného komediálního divadla zběhlí, umí zručně nadávkovat vtip i dojetí a hercům připravit atraktivní prostor pro komunikaci s publikem. Duety napsal v Česku často uváděný anglický dramatik a filmový scenárista Peter Quilter, mimo jiné autor předlohy oscarového snímku o Judy Garlandové. Dovolenou paní Josefy pak francouzská herečka a dramatička Dany Laurentová.
Ach ty vztahy
Z Quilterových původních pěti dialogů se v inscenaci Jakuba Nvoty hrají čtyři. Ve všech jde o zlomovou chvíli ve vztahu mezi mužem a ženou a situaci na první pohled beznadějnou. Nakonec ovšem - jak taky jinak v romantické komedii - lze doufat v happy end.
Zpěvačka Monika Absolonová je v divadle Studio Dva stálým hostem, měla možnost si tu zahrát a zazpívat titulní role v muzikálech Evita i Funny Girl. Během karantény patřila s Bobem Kleplem a Evou Holubovou k protagonistům velmi sledovaných talkshow - improvizovaných streamů, které divadlo pravidelně vysílalo.
Vytvořit na ploše zhruba dvacetiminutových "anekdot" čtyři naprosto odlišné ženské figury, trefit pointy, míru nadsázky a dvě hodiny prakticky neslézt z jeviště je velký úkol i pro zkušenou herečku. Monika Absolonová v činohře prakticky debutuje. Naštěstí má oporu v režisérovi a herecky suverénního partnera ve Filipu Blažkovi, s nímž si hezky sedly její bezprostřednost a temperament, jimiž někdy nahrazuje zatím nesamozřejmé činoherní řemeslo.
V krátké černé paruce a brýlích se zpěvačka objevuje jako Wendy, která se na inzerát poprvé schází s taťkovitým Jonathanem. Typičtí singles ve středním věku se seznamkami i opačným pohlavím nemají právě radostné zkušenosti. Konverzační přešlapy, trapasy a nedorozumění jsou vděčným zdrojem humoru, zvlášť když v zakrývání nejistoty ani jeden neumí odhadnout míru. Z upjaté paní se vyklube rázná ženská, což je poloha, která Absolonové sluší.
Hvězdou druhého příběhu je hlavně Filip Blažek, který se jako homosexuální šéf a celebrita Barrie snaží přesvědčit svoji oddanou sekretářku, aby si konečně někoho našla. Roli, jež může svádět k drastické stylizaci, herec modeluje doslova něžně. Staví na příjemně změkčilé eleganci vyjadřování i pohybu, která Barrieho "nechápavosti" dodává okouzlující charisma. Jeho asistentka totiž po jiném muži zjevně netouží a v pojetí Absolonové na šéfovi visí celou svou bytostí.
Po pauze zpěvačka konečně dostává šanci naplno uplatnit své přirozené komediantství. Temperamentní pár z třetího duetu vyrazil na dovolenou, aby si pohodově užil před rozvodem, k němuž se rozhodl po oboustranné nevěře. Hotelová idylka, do níž Absolonová vtančí skoro muzikálovým číslem, se ovšem mění v příkladné rozvodové peklo. Ona dryáčnicky provokuje, on neomaleně útočí. Po ukázkové hádce přichází náznak smíření.
Nejnapínavěji režisér vystavěl poslední dialog, který je i herecky nejvyváženější. Bratr a sestra mají za chvíli vyjít na zahradu mezi svatebčany - on ji už potřetí povede k oltáři a ona pořád neví, jestli to tentokrát konečně bude ten pravý. Bratr, starý mládenec a velký skeptik, co se manželství týče, paradoxně hledá argumenty, proč do toho praštit, a hysterická nevěsta doslova zmítaná pochybnostmi odmítá opustit místnost.
Filipu Blažkovi epizodický inscenační tvar svědčí. Přesně vystihuje čtyři velmi specifické, kontrastní mužské povahy a typy, přitom se zdá, jako by se za každým z jeho hrdinů otvíral celý životní příběh. Monika Absolonová ke svým rolím sice přistupuje víc zvenčí a jaksi "muzikálově", nakonec i ženské postavy ale díky autenticitě jejího talentu vycházejí plnokrevně a sympaticky.
Zařazení popových duetů během přestavby scény nepůsobí organicky, spíš než jako pandán dialogů je lze chápat coby dárek publiku, které chce oblíbenou zpěvačku slyšet také zpívat. Obě herecké kreace spojuje s autorem Peterem Quilterem pochopení pro lidské slabosti a především nepřehlédnutelný smysl pro humor v ošemetných situacích, a tak se i přes některé stylové výhrady dá s Duety prožít velmi příjemný večer.
Zpět do hlediště
Publikum zatím koronavirus neodradil od návštěvy divadel. V divadle Studio Dva i v Divadle Ungelt hrají naplno, hned na několika scénách, byť naznačují, že vyprodat dnes představení je z různých důvodů těžší než v minulých letech.
"V letošní návštěvnosti se promítá ztráta tří měsíců, kdy jsme se nemohli plně věnovat prodeji, respektive propagaci letních scén," upřesňuje Tomáš Přenosil z divadla Studio Dva. Podle něho se návštěva divadla letos častěji plánuje na poslední chvíli, nakonec jsou ale hlediště tří letních scén na Vyšehradě, tvrzi Divice i ve Vítězné plná.
Pavel Ondruch, dramaturg Divadla Ungelt, potvrzuje stejnou zkušenost. "Prodej vstupenek se hlavně na letní scéně opět pomalu dostává do normálu," říká. Ungelt letos hraje i na kamenné scéně a dohání ztráty z doby karantény.
Hospodyně, která to myslí dobře
V konverzační hře Dovolená paní Josefy, kterou v Ungeltu režíruje Milan Schejbal, francouzská herečka a dramatička Dany Laurentová vychází z osvědčeného komediálního archetypu. Sluha či služka - zde hospodyně - zdravým selským rozumem a se srdcem na správném místě vyřeší prekérní situaci svých pánů, kteří se dostanou do maléru. V tomto případě manželskou krizi.
Autorka, evidentně znalá moliérovské i jiné klasické komediální dramatiky, do současnosti přetahuje osvědčené zápletky a konverzační figury, včetně monologů "stranou" do publika. Je to zručně napsané i vtipné, herecky vděčné, má to ale zvláštní efekt: odložený a znovunalezený syn, úspěšný podnikatel a jeho frustrovaná manželka, která ze žárlivosti a pomsty sahá po "jedu", působí v současných kulisách dost krkolomně.
K pocitu nepatřičnosti přispívá i nepovedená scénografie, která ani náhodou neevokuje elegantní domácnost dobře situovaného muže kandidujícího na poslance, spíš bazar s použitým nábytkem. I na problematickém minijevišti Divadla Ungelt se to jistě dalo vyřešit lépe.
Když se ovšem přes tyto okolnosti přeneseme, zbývá, s čím divadlo stojí a padá, totiž herci. Především do role Josefy "na míru" obsazená Jitka Smutná. Z hospodyně, již autorka vybavila možná až příliš mnoha zábavnými vlastnostmi, jako je roztržitá mnohomluvnost nebo záliba ve slovníkových heslech, dokáže herečka nadhledem, vtipem, bezprostředností a vřelostí vykřesat živoucí a uvěřitelnou bytost.
Rovněž s velkým porozuměním žánru uchopil Radek Valenta roli jejího odloženého syna Valentina jako roztěkaného a přiměřeně cynického mladého muže, který se veze na vlně společenského úspěchu a dobrých kšeftů. Zvlášť vydařené jsou momenty, kdy ho Josefa dokáže probrat z jeho somnambulní "jízdy" a on jakoby s úžasem znovu objevuje lidský kontakt.
O dost těžší úkol má Tereza Nekudová, protože role Valentinovy manželky Karolíny je napsaná trochu jednostrunně. Herečka možná i zbytečně tvrdě zdůrazňuje její nespokojenost i vztek a - zvlášť směrem k manželovi - potlačuje rafinovanější, ženštější polohu. Romantický happy end tak přichází až příliš náhle.
Tradice dobrosrdečných ženských s pořádně prořízlou pusou a svérázným humorem je v českém divadle silně zakořeněná a oblíbená - vzpomeňme na Danu Medřickou, Stellu Zázvorkovou, nakonec i Ivu Janžurovou. Jitka Smutná se mezi nimi jako Josefa, obdařená ještě trochu specifickým francouzským šarmem, rozhodně neztratí. Na divácký úspěch by se v tomto případě skoro dalo vsadit.
Splněné herecké sny
K inscenacím, jako jsou Duety a Dovolená paní Josefy, bývá občas s despektem přidáván přívlastek bulvární - pro někoho pokleslý a lacině dojímající, pro jiného jednoduše zábavný, vstřícný a divácky atraktivní.
Faktem je, že k divadelní kultuře podobný typ představení patří od nepaměti a většinou se právě na něm poznají mistři hereckého řemesla a šmíráci, protože tento žánr se moc ošidit nedá.
Pro herce, jejichž jména vyprodávají hlediště, je podobný repertoár vítanou beneficí. Neboť oni, nikoliv režisér a jeho vize, drží otěže inscenace a sklízí vstřícné reakce publika.
Nelze také přehlédnout, že principálové českých "komerčních" scén si čím dál častěji předcházejí oblíbené herce, hledají jim texty "na míru" a občas i riskují, aby jim splnili přání a sny. A tak si může Monika Absolonová zahrát hned čtyři činoherní role a Jitka Smutná dát vyniknout svým hereckým přednostem jako Josefa. Michal Hrubý, majitel a producent divadla Studio Dva, zašel v plnění hereckých snů zatím nejdál ze všech. V srpnu se uvidí, jestli to nepřehnal - to bude mít premiéru Gogolův Revizor v režii herečky Evy Holubové.
Inscenace
Peter Quilter: Duety
Režie: Jakub Nvota
Uvádí Divadlo Studio Dva na Letní scéně Vyšehrad, premiéra 15. června, nejbližší reprízy 12., 30. a 31. července.
Dany Laurent: Dovolená paní Josefy
Režie: Milan Schejbal
Divadlo Ungelt, premiéra 7. července, nejbližší reprízy 7. 8. a 9. srpna.
