Po čtvrteční premiéře následují reprízy hned v pátek 21. února, neděli 23., úterý 25. a středu 26. února. Čtyřikrát pak bude Oněgin na programu příští měsíc.
Veršovaný román Evžen Oněgin patří k nejznámějším a nejoblíbenějším dílům světové literatury. Příběh znuděného petrohradského aristokrata, který odmítá lásku mladé vesnické dívky Taťány a dává přednost flirtování s její sestrou Olgou, zaujal čtenáře i tvůrce z nejrůznějších uměleckých oborů.
Poprvé se Puškinovi hrdinové na jeviště dostali díky Petru Iljiči Čajkovskému, jehož stejnojmenná opera byla uvedena v roce 1879. V pražském Národním divadle měla premiéru o deset let později a dirigoval ji sám Čajkovskij.
John Cranko, jenž se s postavou Evžena Oněgina setkal při choreografické práci na Čajkovského opeře v roce 1952, vytvořil svou inscenaci roku 1965 pro Stuttgartský balet v hlavní roli s Marcií Haydéeovou a Rayem Barrou. Definitivní podobu, kterou mohou nyní spatřit i diváci Národního divadla, balet získal o dva roky později.
České publikum mohlo inscenaci poprvé vidět roku 1982, kdy Stuttgartský balet hostoval v tehdejším Smetanově divadle, dnešní Státní opeře.
Na výsledné podobě díla má kromě Johna Cranka podíl i Kurt-Heinz Stolze, autor hudebního pojetí díla. Využil Čajkovského většinou neznámé skladby a vytvořil novou baletní hudbu, aniž by použil jediný takt ze skladatelovy opery.
Při vytváření doprovodu pro tento balet John Cranko a Kurt-Heinz Stolze pracovali převážně s Čajkovského klavírními skladbami a jeho symfonickou fantazií Francesca da Rimini.
Crankův balet klade na tanečníky požadavky co do fyzického výkonu a techniky, expresivity i smyslu pro hluboké emoce.
"K nejnáročnějším patří pasáže pas de deux Taťány a Oněgina a také Taťány a Gremina, jejího manžela. Co se týče sólových partů, tak složité je kupříkladu sólo Oněgina, ve kterém se blíže seznamujeme s jeho charakterem," popsala choreoložka a repetitorka Jane Bourneová, která se na pražské inscenaci podílela, v rozhovoru pro Český rozhlas Vltava.
Podle Bourneové jsou pro interprety značnou výzvou také vysoké zvedačky, které měl choreograf Cranko v oblibě. "Balet Oněgin dokončil v roce 1965. V té době nebyli tanečníci na takové technické úrovni, na jaké jsou dnes. A i přesto dnes mnozí tanečníci shledávají Crankovu choreografii v Oněginovi náročnou," upozorňuje choreoložka.
V hlavních rolích baletu Oněgin se tento čtvrtek představí Miho Ogimoto a Giovanni Rotolo. Při předchozím uvedení Oněgina se v hlavních rolích vystřídala nejzvučnější jména souboru, například Tereza Podařilová a Jiří Kodym, kteří za role Taťány a Oněgina získali v roce 2005 Ceny Thálie. Oba nyní působí v Baletu Národního divadla jako baletní mistři a na nastudování současné inscenace se podíleli.
Někdejší umělecký šéf Stuttgarského baletu John Cranko, který žil v letech 1927 až 1973, byl jedním z nejvýznamnějších choreografů 20. století a duchovním otcem mnoha slavných choreografů. U Cranka v 60. letech tančil například slavný Čech Jiří Kylián, kterého právě Cranko přiměl, aby se sám věnoval choreografii.
Balet Národního divadla již uvedl také další Crankova díla, Zkrocení zlé ženy a Labutí jezero.
