Praha - Současná nezávislá divadelní scéna se politizuje. I Farma v jeskyni – kultovní pražský soubor fyzického divadla – překvapivě změnila téma z obvyklých ritualizujících na vyhraněně politické.
Nové představení pod názvem Informátoři rozkrývá praktiky nadnárodních korporací, které vytvářejí stínovou geopolitickou mapu světa, vytvářejí paralelní „státy“ s vlastními virtuálními „státními“ hranicemi, v nichž dávají průchod svému vlastnímu právu, které prosazují vlastními mediálními kanály, vlastní špionáží, vlastní ozbrojenou mocí.
Vraždy a byznys
Syžet připravovaného představení se točí kolem kauzy provalené v roce 2008. Nadkontinentální potravinová korporace, jejíž zájmy byly ohrožovány skupinou aktivistů, zaměřených na zdraví, ekologii a lidská práva v zemích třetího světa, nasadila do skupiny aktivistů špionku.
V důsledku její činnosti došlo pak dokonce i k sérii vražd odborových předáků, spolupracujících s aktivisty a pořádajících demonstrace proti korporaci.
Představení je součást širšího projektu LOBBY, který „zkoumal vlivy korporátního lobbingu na život běžného člověka v evropském i širším kontextu“.
Viliam Dočolomanský, umělecký vedoucí souboru, je známý svým ukrutným perfekcionismem. Proto musí fanoušci Farmy čekat nekonečně dlouho na nové premiéry. Připomeňme, že jeho předchozí inscenaci - extatickému Divadlu (2010), které si kladla otázku po pravé podstatě divadelnosti a odpověď nacházela v rytmu, předcházelo dlouhé studium afro-brazilské taneční tradice přímo v Brazilii.
Přípravy v terénu jsou pro Farmu typické. Tentokrát se výzkum odehrával v Bruselu; zde se členové divadla setkali s vlivnými lobbisty pracujícími pro korporace a s aktivisty, angažovanými ve zmíněné kauze.
Perfekcionismus v papírně
Po zhlédnutí zkoušky na nové představení soudím, že tento perfekcionismus není zbytečný. Do premiéry zbývá nyní ještě více než měsíc a půl. Je plánována do tanečního Divadla Ponec na 1. dubna. Zkoušku tohoto představení jsem navštívila jako členka výběrové jury České taneční platformy společně s ostatními kolegyněmi. Už v této chvíli se tvar nového představení rýsuje jako značně pokročilý a neobyčejně zajímavý.
Zkušebna divadla Farma v jeskyni se nachází v prostorách bývalé bubenečské papírny. Prostředí je to nevlídné, má atmosféru a vzhled skladiště, zima je tu jako v psinci. O patro výš sídlí jiný soubor nezávislého divadla, rovněž s mezinárodní působností – Těatr Novogo Fronta.
Viděly jsme velkou část choreografické partitury, složené z řetězců pohybových situací, které byly dramatické, ale nikoli popisné; spíše chimérické, svým způsobem šílené, avšak zároveň co do provedení nesmírně exaktní. Toto spojení exaktnosti s šíleností bych označila za značku Farmy v tomto okamžiku (možná odjakživa).
Choreografická partitura se už v tomto stadiu jevila jako velmi propracovaná kostra budoucí pohybové struktury inscenace (a to do nejjemnějších kostiček). – Ráda bych při této příležitosti vyzdvihla schopnost tanečního/fyzického divadla (možná pro někoho překvapivou) vstoupit do dialogu na vyhraněně politická témata.
Je tomu tak proto, že politické metody od násilných dělí jen tenká stěna, a akt násilí vždy míří proti křehkým lidským tělům, jejich důstojnosti a životu. Tělesná umění jsou proto ze své podstaty přímo odsouzena k vytváření pravdivých, a zároveň i vysoce emotivních, zasahujících obrazů násilí.
Dopady politiky na lidská těla
Choreografické obrazy zde nevypráví, jsou kódem, metaforou – spředenou z ústřelů nočních můr, z křečí traumat, předkládají sumu dopadů politiky na lidská těla. Pohyb je doprovázen jediným hudebníkem, který jde s performery krok za krokem, situaci za situací, událost za událostí. Je zde i paralelní ozřejmující text, na zkoušce ho četl z papíru sám Vilo vsedě na stupínku poblíž poroty.
Koryfejka souboru Hana Varadzinová prořezává záludnými přískoky a úsečnými pohyby prostor jako by vytahovala jedny po druhých malé ostré nůžky z exkluzivní sady. Podobně jako ostatní performeři je oblečena do tmavých, víceméně civilních šatů, těžko říct, zda je to kostým, náznak nebo cvičné oblečení. Zastavuje se chvílemi a nervózně přeorganizovává svá kloubní spojení jako by čistila a znovu nabíjela pistoli.
Anna Kršiaková se pohybuje prostorem inteligentně, měkce a s přehledem, bez afektu, vždy k věci. Rytmicky myslící korejský tanečník Jun-Wan Kim má plastické, elegantní, ale především odhodlané tělo, které v každém okamžiku dělá dojem, že rozepne křídla a vrhne se do prostoru z blízkého továrního komína.
Nguyen Minh Hieu, vietnamského původu, subtilní, ohebná, skladná, přenosná; pohybuje se decentně a přece je jí plný prostor. Zároveň si uchovává ezoterickou auru své rasy. Emil Leeger ze Slovenska je civilizační typ s kapkou roztěkaného masochismu, jako dělaný pro fyzické ústrky, pády a polohy při zemi.
Režisér s Krišnovým komplexem
Po očku jsem pozorovala také poblíž sedícího Vila. Nešlo si ho nevšimnou. Předváděl divadlo samo o sobě. Střídavě jednou nebo oběma rukama pohyboval bez přestání neuroticky u úst, prstíky se mu kroutí a třepotají jako by sám byl muzikantem, hrajícím tanečníkům pod nohy. Nazvěme to třeba Krišnův komplex. A nejen ruce, celé tělo se choulí, kroutí, napíná – už už vyrazit kupředu a vtrhnou na jeviště, vlní se horizontálně i diagonálně.
Vilo prožívá s performery každou vteřinu, je tu za muzikanta, za dirigenta i za postsynchron. Je v tranzu. Občasné věcné gesto režijního pokynu je však bleskurychlé, rytmicky precizní na zlomek vteřiny, vysoce vědomé. Viliam Dočolomanský je vysoce inteligentní a umanutý divadelník s infinitezimálním rytmickým cítěním. Vilo Dočolamanský je úplnej magor.
