Ve své historii divadlo uvedlo 670 premiér, letošní sezona spojená s jubileem jich ale do celkového součtu přidala jen málo.
"Současná situace je poměrně vážná a podobnou divadlo dosud nepamatuje," říká Krejčí, podle nějž je Divadlo Petra Bezruče zcela závislé na příjmech od diváků. "Ti prostě a jednoduše nejsou. Tohle trvá již osm měsíců a změna k lepšímu je v nedohlednu," upozorňuje.
Podle něj má herecký soubor obrovskou chuť pracovat, avšak lze u něj již vypozorovat určitou frustraci z toho, že pořád jen zkouší a nemá možnost výsledky své práce předvést publiku. "Tohle období je pravděpodobně nejsložitější za celou divadelní historii. Naprosto nelze smysluplně plánovat, chybí finance, chybí diváci, chybí skoro vše. Už si ani nepamatuji, jak divák vypadá," shrnuje Jiří Krejčí.
Za 75 let existence souborem prošly stovky herců. "Byly mezi nimi velké osobnosti," zdůrazňuje mluvčí Michaela Kubicová. Podle ní se mimořádně důležitou v historii divadla stala sezona 1959/1960, a to díky příchodu téměř celého absolventského ročníku pražské DAMU s režiséry Janem Kačerem a Evženem Němcem. "Svou divadelní a hereckou kariéru zde začali například Petr Čepek, Nina Divíšková, Ladislav Mrkvička či František Husák," vyjmenovává mluvčí.
K výrazným osobnostem divadla patřil také předloni zesnulý Luděk Eliáš, který dlouhá léta náležel ke kmenovým hercům a v letech 1961 až 1966 instituci vedl.
Bezručovo divadlo vzniklo bezprostředně po skončení druhé světové války, v květnu 1945. Tehdy skupina mladých ochotníků založila soubor, který chtěl prostřednictvím umění výchovně působit na děti a mládež.
Pod názvem Kytice hráli na adrese Masarykovo náměstí 33 v původním sále Divadla loutek. Po rozpadu Kytice našli místo v Přívozské ulici v bývalém Katolickém domě již jako profesionální soubor. "A právě 1. prosince 1945 tam zahájilo svou činnost Divadlo mladých. Název Divadlo Petra Bezruče používá od prosince 1955," doplňuje mluvčí Kubicová.
Divadlo si tak od založení budovalo jiný typ repertoáru než místní "velké" scény.
Po úvodním představení nazvaném Jak se Honza učil bát, které bylo na programu 1. prosince 1945, divadlo oficiálně zahájilo 13. prosince premiérou hry Viktora Dyka Ondřej a drak.
Divadlo Petra Bezruče se pak ještě několikrát stěhovalo a měnilo název - jmenovalo se Divadlo mladých, Městské divadlo mladých nebo Činohra Petra Bezruče. Putovalo do Domu kultury pracujících Ostravy, dnešního Domu kultury města Ostravy, roku 1991 se vrátilo k původnímu názvu Divadlo Petra Bezruče.
Od začátku 90. let minulého století také divadlo působí v budově Blaník v ulici 28. října. Má dvě scény, velkou scénu a komorní prostor zvaný Márnice.
V roce 1997 bylo Bezručovo divadlo zrušeno jako příspěvková organizace, od té doby v něm funguje samostatná Divadelní společnost Petra Bezruče, využívající víceletý grant města Ostravy.
V divadle působí některé výrazné herecké osobnosti regionu. Například Norbert Lichý, který získal v roce 2008 Cenu Thálie v kategorii mužský herecký výkon za roli Mendela Singera v inscenaci Job.
Oslavy letošního jubilea spojeného s datem 1. prosince 1945 ovlivní koronavirová epidemie a s ní související opatření. "Z důvodu probíhající koronavirové pandemie nebudeme pořádat žádné velkolepé oslavy. Máme však radost, že se ještě před vypuknutím pandemie podařilo ve spolupráci s Českou televizí natočit o našem divadle dokument Někdo to rád Bezruč," doplňuje mluvčí divadla.
Česká televize pořad uvede počátkem února 2021 spolu se záznamem inscenace Transky, body, vteřiny.
