V širokém stylovém rozpětí i nekonvenčním repertoáru se dnes večer s velkým úspěchem představila v Rudolfinu mezzosopranistka Dagmar Pecková. Recitál nazvala Pět tváří hudby a doprovodily ji na něm dva mladé ansámbly Belfiato Quintet a Eve Quartet. Téměř tříhodinový koncert zakončila Pecková skladbou od Eduarda Douši zkomponovanou na známý gratulační popěvek Happy Birthday, kde vystoupila v roli dirigentky.
Nadšené publikum ji v téměř zaplněné Dvořákově síni odměnilo několikaminutovým potleskem. Po koncertu následovala autogramiáda ve foyer.
Peckovou uvedla na pódium slavná árie z Bizetovy opery Carmen Habanera, která zazněla v úpravě pro mezzosoprán a dechový kvintet. Carmen patří k jejím nejznámějším rolím, v roce 1999 za ni získala cenu Thálie. Po Bachově Kantátě následovaly tři skladby z tvorby současného estonského skladatele Arva Pärta, včetně nejvíce meditativní písně dnešního večera My Heart's in the Highlands pro mezzosoprán a varhany.
Pecková, která patří k nejlepším interpretkám hudby počátku 20. století, přednesla i Tři písně od židovského skladatele Viktora Ullmanna, který kvůli svému původu zahynul v koncentračním táboře.
Do raného baroka pak přeneslo posluchače známé Monteverdiho Lamento della Ninfa (Nářek nymfy), kde pěvkyni doprovodili tenoristé Dušan Růžička a Petr Svoboda, basista Jiří Hannsmann a loutnista Petr Wagner.
Na programu nechybělo ani Šestero písní milostných Petra Ebena, v nichž se autor inspiroval středověkou milostnou poezií. Koncert na konec vyvrcholil poutavými úpravami swingových písní od nedávno zesnulého skladatele Václava Pokorného.
Letošek je pro známou českou pěvkyni žijící trvale v Německu významný i vzhledem k jejím 50. narozeninám, které oslavila v dubnu. Před 30 lety se v Plzni, kde koncertovala u této příležitosti minulý týden, odehrálo její první profesionální vystoupení při premiéře muzikálu Snílci. Pecková si zároveň připomíná 25. výročí od vítězství v mezinárodní soutěži Pražského jara, které jí pomohlo se prosadit. Od té doby se pravidelně objevuje na koncertních pódiích i operních scénách nejen evropských metropolí.
Pětadvacet let uplynulo ale také od jejího prvního koncertu s orchestrem. Na konci roku 1986 měla premiéru na pódiu Obecního domu v Praze a doprovázel ji právě orchestr FOK pod taktovkou tehdejšího šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka ve Vokální symfonii Vladimíra Sommera. Právě proto se v této sezoně stala rezidenční umělkyní FOK, díky čemuž ji pražské publikum uslyší i na několika dalších koncertech.
