Recenze - Máte-li v programu festivalu čtyřhodinový film, je to vždy výzva. Obětujete dva nebo tři jiné filmy, jejichž začátky a konce se kryjí s jedním kolosem? Může vám jeden film vynahradit více jiných? Neusnete, nebudete se nudit jedním příběhem?
237 minutový snímek Pod vlivem lásky (Love Exposure) japonského režiséra Siona Sona poskytuje poměrně jasné odpovědi. Jde totiž o epické, ba přímo encyklopedické dílo, které přitom subjektivně trvá mnohem kratší dobu, než jsou čtyři hodiny. Obsahuje v sobě několik filmů v jednom, respektive materiálu na celý seriál. Setkání s něčím takovým je osudové a zlomové. Pokud chcete vědět, kudy se ubírá současná kinematografie, nelze Siona Sona vynechat.
Popisu děje se přitom tento film dosti vymyká a zábavné je na něm právě to, že si po několika minutách vždy téměř podle metody volné asociace vybírá, o čem bude dál. Jednoduše shrnuto, vypráví příběh mladíka, jehož otec se stane katolickým knězem a začne se dožadovat toho, aby mu syn sděloval všechny své hříchy. Chlapec si je musí postupně vymýšlet a nakonec je začne i páchat, jen aby se otci zavděčil. Postupně je zasvěcen mistrem filozofie, bojových umění a pornografie do umění nenápadného fotografování dívčích kalhotek pod sukněmi (tosatsu).
Mezitím se otec dá dohromady, rozejde a zase dá dohromady s jednou divnou ženou, která má dceru, y níž mladík poprvé dostane erekci. Vzhledem k tomu, že se pak stanou nevlastními sourozenci, dělá mu to značné potíže. Celou situaci navíc zkomplikuje, že se ti dva poprvé seznámí, když chlapec kvůli prohrané sázce musí chodit po ulici v ženském oblečení. Takto ustrojen pomůže dívce v kung-fu matrixovské bitce s mnoha nadrženými chuligány a ona se do něj/do ní zamiluje a začne si o sobě myslet, že je lesbička.
To jsme ale zhruba sotva v polovině filmu, který je natolik zábavně rouhačský, že byste museli být hodně velcí škarohlídi a moralisti, abyste tuto přehlídku bizarností odsoudili. S narůstající metráží film mění styl a žánry a také se technicky vylepšuje. Od prvotního home videa se postupně dopracuje až k apokalyptickému akčnímu filmu se záběrem, jaký mívají mnohasetstránkové (hentai) manga comicsy či některé knihy Chucka Palahniuka.
Neustále tu přestupujeme od v podstatě přízemní, pudové a intimní sféry se spoustu laciných tělesných žertíků do vyšších a abstraktnějších pater a celý film pak nabízí propracovanou disputaci na téma hříchu, lásky, víry v Boha, falešné sektářské víry, práva na sebeurčení identity a tak dále.
Sion Sono se coby tvůrce chová trochu grafomansky. Scénář působí vychrleně v zátahu, bez velkého promýšlení - a je jen výhodou, že autor se orientuje jak v Bibli, tak v popkultuře, takže vlastně nemusí děj nijak klenout, ale prostě před sebou jen hrne desítky, ba možná stovky nápadů, které mu přicházejí na mysl. Jde o tvorbu z přetlaku nikoli sdělit jednu závažnou věc, ale potřeba říct úplně všechno všemi existujícími výrazovými prostředky.
Mohli bychom mu vyčítat nesoudržnost, těkavost a nevyváženost, kdyby však smyslem díla nebylo vyprávět o obrovském chaosu, který panuje ve světě, a o tom, že každou verzi toho, co považujeme za realitu, lze rychle zpochybnit a přestoupit na novou meta-úroveň.
Přestupy výš a výš tu zajišťuje zápletka se sektou Nula, která sleduje hrdiny jako své pokusné králíky v jakémsi nespecifikovaném ďábelském plánu na ovládnutí světa, respektive odpoutání se od normálního světa a vytvoření zcela alternativní reality.
Jako v předchozích Sonových snímcích (Klub sebevrahů, Večeře u Noriko), které se rovněž hrály před lety ve Varech, jsou i zde prolity hektolitry krve a ukázány šokující detaily - například amputace penisu. I zde Sono představuje sexualitu a vztahy mezi lidmi vystavěné na základě násilí a moci. Je příznačné, že hrdinové se věnují pornografii či nalézají soukromou zálibu v lascivním oblékání, a že jsou schopni zabíjet, mrzačit a mučit, ale nejsou schopni obyčejného fyzického milování ani konvenčního heterosexuálního svazku.
Právě přes extrémy všeho druhu (v jiných filmech nezobrazované) se chlapec a dívka musejí propracovat k naprosto standardnímu spočinutí v náručí. Pod vlivem lásky je přepjatý, manický, hysterický a skoro se chce říct "nemocný" film. Jenomže všudypřítomný humor probleskující pod nánosem všech detailně prezentovaných úchylek nám dává na srozuměnou, že jsme pořád svědky hry. Ve srovnání s některými jinými japonskými exploatačními pink filmy se dá říct, že je Sono mnohem větší optimista než třeba klasik Koji Wakamatsu (Go Go, Second Time Virgin).
Z reakcí publika bylo jasné, že pravidla této hry pochopili víceméně všichni v sále. Mladí i staří, muži i ženy. Každý se sice smál na trochu jiných místech, každý se bavil více či méně v trochu jiných pasážích, a každý (jak bylo slyšet při vycházení z kina) se za ty čtyři hodiny nudil jen pár minut.
A právě v tomto se zračí Sonovo vítězství jako filmaře - udržet pozornost publika tak dlouho. Vedle freneticky stříhaných akčních pasáží se tu nacházejí i meditativní momenty, kdy se tempo téměř úplně zastaví. A přesto lidé neodcházejí ze sálu předčasně. Je ale fakt, že ve Varech se sjíždí spousta divných lidí… Hentai, hen ten oný, hen tá ona. Bukkake, amen.
