Čertoviny, nová česká pohádka Zdeňka Trošky, je příběh o dvou čertech, z nichž každý má za trest přivést do pekla po hříšníkovi. Pohádka je už v základu na jednom lidském hříchu postavená: námětem totiž vcelku bezostyšně vykrádá jednu z nejpopulárnějších pohádek porevoluční éry, Anděla Páně.

Tentokrát ovšem nejsou na svět vyexpedováni anděl s čertem, ale dva čerti:  Popelák (Jakub Prachař) a Uhelák (Dominick Benedikt). Trest jim neukládá Bůh, ale pán pekla v podání Karla Dobrého a hříšníka nemají na rozdíl od hitu Jiřího Stracha napravit, ale najít a v případě nouze pomocí různých úkladů vyrobit. Aby toho nebylo málo, hlavního zloducha hraje v obou filmech Oldřich Navrátil.

Postavy jako ploché karikatury

Zdeněk Troška se se svým stálým spolupracovníkem Markem Kališem k plagování uchýlili docela pragmaticky. Jejich poslední projekt Strašidla komerčně propadl a v žebříčku nejúspěšnějších filmů roku figuroval až na konci páté desítky. Zato pokračování dobrodružství Petronela a Uriáše obsadilo první místo a nalákalo do kin přes milion diváků.

Jenže když dva dělají totéž, není to totéž. Je sice pravda, že Zdeňku Troškovi je infantilní pohled na svět blízký a Čertoviny, stejně jako jeho předchozí autorské pohádky dokážou zaujmout pozornost malých diváků, jenže to je tak všechno.

Anděl Páně oproti tomu zafungoval jako rodinná podívaná se zajímavě prokreslenými postavami a konzistentním příběhem, čehož se v Troškově nové pohádce nedostává.

Pokud však má někdo jen trochu zálibu v kýči, budou pro něj Čertoviny potěchou. Záběry zlatavých obilných polí ve zvlněné jihočeské krajině jsou malebné jako z reklamy, stejně tak je možné kochat se záběry na načančané venkovské barokní statky. Kameraman David Ployhar kouzlí s kamerou i v interiérech a vyhrává si v nich s odlesky venkovního světla.

Související

Recenze: Nejlepší přítel nedělá vánočním pohádkám ostudu. Ukazuje ale také, že jsou překonané

Příběh se točí kolem lásky statkářské dcerky Hany (Sára Sandeva) k čeledínovi Janovi (Richard Jaroslav Müller) a toho, že ji její otec (Oldřich Navrátil) chce provdat za nejbohatšího souseda - buranského Kopyta (Miroslav Nosek). Popelák s Uhelákem se pak do stavení vetřou v lidské podobě jako pomocníci. Připravují si půdu pro nalezení dvou hříšných duší a různými způsoby pokoušejí čistotu a sílu Hanina a Janova citu.

Na plátně se sice pořád něco - s typicky troškovskou inklinací k hysterii - děje, překombinovaná zápletka ale v mnoha momentech nedává valný smysl. Postavy jsou bez výjimky spíš ploché karikatury než hrdinové z masa a kostí. Snad jen Miroslav "Kopyto" Nosek dokázal z tohoto scenáristického materiálu vystavět figuru, na niž je zábava se dívat.

Troška se poetice tradičních českých pohádkových autorů přibližuje pouze kostýmy, archaickým slovníkem a využitím lidovek v písničkových číslech. Jinak ale v Čertovinách uplatňuje svůj nihilistický pohled na lidské vztahy a národní povahu jako takovou.

Hnacím motorem lidského jednání je v téhle pohádce závist a touha po bohatství a Hanin otec s Kopytem se víc než postavám z Karla Jaromíra Erbena nebo Boženy Němcové podobají vidláckým venkovanům v Babovřeskách.

Žánr pohádky ale Troškovi s Kališem naštěstí svazuje ruce, a tak se dá zhlédnutí Čertovin přežít bez větší újmy na duševním zdraví. To ovšem neznamená, že by se Čertoviny komukoliv, kdo nebude dělat doprovod dítěti pod deset let věku, daly s klidným svědomím doporučit.