Neděle 8.7. 13:30 - Z Varů jsme utekli před zakončením a závěrečné předávání cen si už dali jen v televizi. Během závěrečného večera byla na programu úplně stejná choreografie jako na tom zahajovacím, překvapilo mě, jako to přímo v sále působí slavnostním a okouzlujícím dojem, a přes televizní obrazovku tak chladně a vzdáleně. Ale tak je to ve Varech se vším - když tam jste, tak jste tím zcela pohlceni a automaticky najedete na to příšerné tempo festivalu ve snaze stihnout co nejvíc projekcí a akcí. Když jste doma, tak vám přijde trochu nepochopitelné, že někde v tom Rusy obleženém západočeském městě probíhá jakýsi festival, kde nějací divní lidé chodí na jakési divné filmy a média se z toho můžou zbláznit. Vždycky na konci jsme my účastníci zcela zničeni, festival skoro nenávidíme za to všechno, co nám nabízel, protože se to při nejlepší vůli ani stihnout nedalo, naspáváme spánkové deficity (já mám právě za sebou 12 hodin spánku) - a těšíme se stejně na další rok. Tak se těšte s námi...a pro tentokrát sbohem, návrat do běžného koloběhu můžete sledovat ZDE
Sobota 7.7. 16:00 - Na festivalu panuje atmosféra posledního dne školy v přírodě - v opuštěných pokojích se válejí staré denní plány, přehledy projekcí a prošlé lístky, Thermal se pozvolna vyprazdňuje a potulují se jím zmožení redaktoři Festivalového deníku v euforii a alkoholickém obluzení, kterým oslavují to, že mají zase na rok pokoj. I v press centru je najednou mnohem snadnější získat volný počítač. Plno lidí tu ještě zůstává, ale plno už balí kufry. Ani boj o lístky na zakončení už není tak divoký jako o lístky na zahájení a všem je nám tu vlastně nějak smutno - he he, trocha závěrečné melancholie a patosu nemůže škodit. Blog ale ještě nekončí...:)
Sobota 7.7. 13:00 - Poslední den je tradičně nostalgicky unavený, ještě horší bývá nedělní ráno, kdy se už dopoledne většinou začnou z Thermalu sundavat výzdoby a všechno tak nějak končí, v opozici k bujarosti předešlého večera. I proto tradičně z Varů řada lidí prchá už v sobotu večer, ať už před udílením nebo po něm, tedy před závěrečným večírkem v Puppu. Letos se k nim asi přiřadím, ještě zbývá v 15 zajít na vyhlášení cen nestatutárních porot a pak se uvidí. Řada lidí si už své vybrala na včerejším večírku. Před ním jsem zjistila, že nejlepší večeře tu vaří v Charlestonu a také to, že napsat dva články za necelou hodinu mi po týdenním hektickém tréninku vůbec nedělá problém - jen si teď už vůbec nemůžu vzpomenout, co v nich vlastně bylo. Vzhledem k tomu, že dneska jsem poprvé nemusela vstávat kvůli ranní projekci soutěžního filmu, spát jsem šla v 6 ráno a zažila východ slunce nad Thermalem. Proto jsem tenhle zápis do blogu učinila až po dlouhých 17 hodinách od toho předešlého, což je v rámci mého festivalového blogu rekord. Včera jsem se dozvěděla o dalších prominentních čtenářích mého blogu, což mě potěšilo a vyvážilo trochu negativní diskuzi. Takže vám všem děkuju, teď jsem najela na vlnu loučení, ale já přece ještě nekončím. Teď jdem na vyprošťovací oběd.
Pátek 6.7. 19.15 - Na dnešní tiskovce APY se rozdávaly jejich jásavě zelené placky s heslem Podpořte český film. To heslo teď lze naplnit hlasováním v divácké soutěži. Ne že bych měla něco proti Kurzu negativního myšlení, který je v něm prozatím na prvním místě, nebo proti Haroldovi a Maude, které jsem dnes taky viděla, ale napadlo mě, že by bylo milé, kdyby diváckou cenu vyhrál český film. Loni ji vyhrál dokument Marko Škopa Iné svety. Letos jsou na třetí příčce Svěrákovy Vratné lahve a na čtvrté dokument Marcela Heleny Třeštíkové, na jehož projekci prý lidé usedavě brečeli. Vratné lahve i Marcela navíc od vítězství dělí jen promile, tak proč to nezkusit? Na stránkách festivalu se dají ještě trochu zvrátit výsledky, takže pokud máte akreditaci a chtěli byste české filmy podpořit, tak směle do toho!
Pátek 6.7. 18:00 - Tiskovka s Danny DeVitem byla okouzlující, trvala hodinu, přišel na čas a potvrdil, že ty největší hvězdy jsou také nejpříjemnější. Seděla jsem v druhé řadě, takže jsem si vychutnávala všechny jeho grimasy, hrátky se sluchátky a vtípky. Vzpomínal na spolupráci s Milošem Formanem a vyprávěl vtipné historky, třeba o tom, jak ho chytli policajti v autě za to, že se tam holil. Nezklamal úchylný novinář, který se ptal na předfestivalové tiskovce Karlových Varů na "kauzu dům", tentokrát položil zmatený dotaz o slovanských filmech. Součástí koloritu českých tiskovek se zahraničními hvězdami je i to, že se na konci k oné hvězdě vrhnou pro podpisy. Což mi připomíná toho pána novináře, který včera od Lukáše Pollerta vydyndal pozvánku na party Soundsquare s tím, že prý je sbírá - o 5 minut později už se cpal chlebíčky. Ale ani to mi nezkazí ten zážitek, že jsem viděla Dannyho DeVita v kšiltovce s nápisem Always Sunny..:)
Pátek 6.7. 16:15 - Danny DeVito už je tady, před půl hodinkou se fotil před Puppem - ovšem jen asi půl minuty, naši drazí čeští bulvární fotografové totiž pak porazili zábrany a bezpečnostní agentura Dannyho DeVita logicky odvedla. Další příležitost se ztrapnit bude mít bulvár v 5 před Thermalem, kde bude s ním photopool, pak s ním máme tiskovku, na kterou se jdeme vypravit o půl hodiny dřív, abychom si vůbec sedli. Předtím jsem viděla Export/Import a byla nadšená a zašla na tiskovku Asociace producentů, a teď to všechno musím napsat a nevím, co dřív.
Pátek 6.7. 11:40 - Harold a Maude je opravdu úchvatný film. Trochu sice od těch 70. let zestárl, ale stejně je ten příběh o sbližování mezi osmdesátiletou Maude a mladíkem, se zálibou v pohřbech a teatrálních sebevražedných pokusech osvěžující. Rozhodně víc než argentinský Když skočila, který se sice tváří coll, sexy, in, ale nakonec selhává - možná proto, že se snaží až moc. I když má přímo kouzlujícího hlavního hrdinu. Selanka ale tímto končí, jdu na oběd a pak na nejúchylnější film festivalu, Import/Export. Budu vyprávět...
Pátek 6.7. 8:15 - Večerní film jsme s H. vzdaly a šly radši na večeři, pak party Soundsquare nabitá známými. Od 23.30 jsme šly na film do Velkého sálu, projekce půlnočních filmů jsou oproti očekávání přeplněné k prasknutí a panuje na nich uvolněná, alkoholem prodchnutá atmosféra. Dávali Mistra Lonely od Harmony Corina, setkání dvojníků Michaela Jacksona a Marilyn Monroeové, bizarní, ale okouzlující, vzhledem k únavě jsem to ale stejně vzdala. Za chvíli uvidíme poslední soutěžní film, doufám, že odpočinkovou romantickou komedii Když skočila. Potom jdu na beznadějně vyprodanou druhou projekci Harolda a Maude, překvapivého hitu festivalu, který byl vyprodaný už včera ráno a na který se davy zájemců bez lístků houfují před sálem už teď, tj. hodinu a půl před začátkem projekce. První projekce ve Velkém sále byla prý úžasná, každý to tu chce vidět. Pak méně odpočinková věc, kontroverzní Import/Export Ulricha Seidla, po Mistrovi Lonely další diskutovaný film z Cannes.
Čtvrtek 5.7. 16:15 - Nervové hroucení pokračuje. Stihly jsme s Helenkou a Ilonou rychlý oběd a šly na Divokou krásu, kde hraje Julianne Mooreová manželku syna vynálezce bakelitu. Nenadchlo mě to úplně, ale možná to bylo tím, že jsem tam opět usínala. To se prostě po týdnu na festivalu stává... Pak jsme utekly těsně před koncem, abychom stihly tiskovku k Vratným lahvím, to jsem běžela rychle napsat, ještě jsem konečně napsala Lennona na půlnoc a teď padám se trochu zcivilizovat. Večer jdeme na film, teď si bohužel vůbec nemůžu vybavit na který... Každopádně pak je party Soundsquare v nějakém místě, které nikdo nezná. Ale možná jsou už všichni tak utahaní, že si to jen nepamatují. Zítra musíme být každopádně svěží, přijede totiž konečně božský Danny DeVito!
Čtvrtek 5.7. 11:15 - "Jsme tu všichni zombie," pronesl Vojtěch nad svým počítačem v kutlochu Festivalového deníku, který je strategicky umístěn téměř naproti baru. Při životě ho drží prý jen vidina brzkého sňatku s Romolou Garai, jejíž fotografii má spolu s dalšími festivalovými kráskami vyvěšenou nad stolem. Otázkou je, jestli Romola o tom sňatku ví.
Tomáš B. sedí hned za zdí v redakci Novinek, aby tam udělal rozhovor s naší fotoblogerkou Helenou Třeštíkovou, ve volné chvíli kouká na počítači na filmy (před chvílí na skvělou Prahu s Madsem Mikkelsenem) a ukazuje, kdo jsou zřítelnice jeho očí. Tak to jen tak pro představu, jak se tu máme. Já sedím v press centru a smolím článek.
Čtvrtek 5.7. 10:30 - Ruský soutěžní film Prosté věci mě moc nenadchl - příšerný hlavní hrdina, nemastný neslaný a navíc špatně zahraný. Ze soutěže už mi zbývá vidět jen argentinskou romantickou komedii Když skočila, Hezké sny jsem stihla ještě před festivalem, Vratné lahve samozřejmě též. Jsem zvědavá na Svěrákovu tiskovku. Šimon se vedle mě zoufale připravuje na rozhovor se Cybill Shepherd, Vojtěch zápasí s nemocí a Tomáš B. vypráví zbloudilé noční historky. Po Iloně dnes ještě ani vidu - začínáme se všichni totálně oddělávat, jdu to nafotit.
Čtvrtek 5.7. 8:00 - Ten pocit ze včerejšího Zabití Johna Lennona přetrvává, všem na potkání to doporučuju, i když to už bohužel dávat nebudou. Nutila jsem to i Honzovi Jírovi ze Cinemartu. Ten film má dvě hodiny a je napínavý k zbláznění, i když dopředu samozřejmě víte, čím to skončí - smrtí Johna Lennona. Celé to popisuje pár měsíců příprav Lennonova vraha Chapmana, není to ale narativní, spíš pocitové a mozaikovité, složené z krátkých záběrů a prostřihů, všechno, co ve filmu řekne Chapman, jsou jeho autentická slova a natáčelo se na autentických lokacích. Sál nedýchal, bylo tam ticho, jaké jsem tu snad v sále ještě nezažila. Ale víc o tom v článku, který dnes zplodím mezi projekcemi. Včera přijela Helenka, šly jsme na slovenský koktejl na terase, kde jsem získala zajímavou brožuru s přehledem slovenských filmů a koprodukcí, z toho chystám další článek, ale to asi až po festivalu, tady není moc čas ani zajít do DVDtéky nakoukat věci, které jsem ještě nestihla. Čím víc se blíží závěr, tím je člověku víc líto, že nestihl všechno, že sice trávil v kině tak půlku dne, ale stejně to nestačí. Na prvním místě diváckého hlasování se stále drží Harold a Maude, na které půjdeme zítra, protože jsem tuhle hollywoodskou klasiku ještě neviděla, a na plátně už teprve ne. Na druhém místě Kurz negativního myšlení.
Včerejší dlouhý večer jsme strávili ve stanu kapitána Morgana, sjíždějí se sem znovu staří známí, kteří odjeli v neděli, a seznamujeme se i s novými, třeba s kolegou bloggerem Edvardem, který v jednu ráno diskutoval s mojí sestrou o státním rozpočtu a (ne)zbytečnosti Senátu. Ale tady se plno těchle debat odehrává na značně neformální rovině, proto se sem sjíždějí za golfem a tenisem všichni ti sponzoři a politici a tak dále. Politici tu ostatně dnes chystají schůzku s filmaři ohledně filmového zákona. Foto: má drahá spolubydlící a naděje českého filmu měla vystoupení ve stanu, takže přikládám její foto za to, že ji na pokoji šikanuju.
Středa 4.7. 18:40 - Viděla jsem snad nejlepší film - Zabití Johna Lennona v sekci Jiný pohled. Tak strhující, hypnotický a úžasný, že tak rychle to ani nejsem schopná popsat. Takže to nechám trochu uležet a půjdu zatím na slovenskou party na terasu.
Středa 4.7. 14:40 - Projekce Chechtáka z Fora nezávislých mi připomněla loňský zážitek s Občanem psem. I Chechtáka jsem zhlédla v nafukovacím kině Espace Dorleans - nic pro klaustrofobiky, dovnitř se dostáváte otáčivými dveřmi, a uvnitř se cítíte jaksi stísněně a kolem vás jsou ty stěny nafouklé. Ten film mi Občana psa nepřipomněl ani svou poetikou ani vizuální stránkou, ale tím, že na začátku také působil proklatě vtipně, ale čím víc těch fórků bylo, tím byl únavnější. Ale stejně to vypadá, že by mohl být diváckým hitem, většina lidí u východu odevzdávala hlasovací papírky s odtrženým políčkem "výborný."
Středa 4.7. 11:45 - Srdeční zástava skončila, mám novou akreditaci - na press oddělení, kde jsem si ji kajícně vyřizovala, říkali, že nejsem první - tak aspoň že tak. A taky mě tam čtou, tak to bylo vlastně milé. Teď jsem přišla ze soutěžního australského filmu Šťastné míle - Ilona odešla už před projekcí, protože se šla dospat, já sice vydržela, ale poslední půlhodinu jsme prospala - a to jsem naspala v noci slušných 5 hodin. Ale když se festival překlopí do druhé půlky, tak to tak chodí - pořád něco ztrácíte (Ilona má dnes zas na kontě deštník, Vojtěch při koupání v kašně přišel o mobil), pořád na něco zapomínáte a přesto pořád nestíháte. Odpoledne přijedou další známí, čerství na nové filmové zážitky - nám živým mrtvolám, kteří tu jsme kontinuálně, poleze nejspíš jejich energie na nervy, ale snad nabereme něco jako druhý dech.
Středa 4.7. 08:00 - Ranní poloprázdné press centrum, venku nevlídno a deštivo, v tom protivném mrholení se k diváckým pokladnám táhnou obří mnohametrové fronty lidí, kteří doufají, že se dostanou na filmy. Já také můžu jen doufat, protože jsem včera v podvečer ztratila - za střízliva - akreditaci. Když ztratíte katalog, tak to ještě lze překousnout, ale ztráta akreditace se rovná srdeční zástavě - zvlášť v případě, že se na ni dostáváte na uzavřené press projekce; nemluvě o tom, že než mi vydají náhradní, můžu jen doufat, že ještě seženu nějaké lístky na zítra. No uvidíme, teď jdu každopádně na soutěžní film Ostych, pak řešit tu akreditaci. Večer jsme zabrousili do baru u bazénu hotelu Thermal, byla tam atmosféra jako v pekle, tedy v Pekle, nočním klubu pod Thermalem. Byl to klidný večer s dvěma mojity, ze kterých jsem dnes trochu tumpachová. Tak schválně - pustí mě teď na tu projekci?
Úterý 3.7. 21:30 - Media party na golfovém hřišti se oproti původním předpokladům docela vydařila. Kde jinde byste potkali Jiřího Bartošku v paruce ze stříbrných třásní? Kde jinde byste potkali vyznavače švestek z meruňkové společnosti Falcon, která chystá tvrdou odvetu borůvkovému Bioscopu? (více v článku, který vyjde o půlnoci, takhle to zní, přiznávám, trochu nepochopitelně). Kde jinde byste potkali Petra Jančaříka a byli svědkem scény, v níž mu Martin Dušek vyznává svůj obdiv za pořad Magion? Kde jinde by vám pak Petr Jančařík řekl životní moudro "Já mám takovou teorii, že celý život je horor"? A navíc jsem se tam dozvěděla i dvě exkluzivní pikantérie - tradici koupání v karlovarských kašnách prý naplnil Vojtěch Rynda včerejší noční koupelí v kašně před Thermalem (možná budu mít i kompromitující foto) a Danny DeVito, který do Varů přijede ve čtvrtek, si na pokoj objednal toto: jakoukoliv jinou vodu než Evian, preclíky, dietní Colu, láhev polské vodky a zelené olivy. Také jsem se dozvěděla potěšitelnou informaci, že sponzoři karlovarského festivalu opravdu chodí do kina - například včera byli zástupci ČEZ prý přímo nadšeni z Harold and Maude, a sledují s pozorností i soutěžní filmy. Takže někteří baťůžkáři už nemohou trousit pohrdavé hlášky o bafuňářích, kteří sem přijeli jen za večírky...
Úterý 3.7. 15:30 - A tohle je taky vtipné: Ben Tuček mi poslal fotku, na které ho fotím na party Barrandov Studia - viz zápis z 30.6. 20.30. Takže tu mám jedinečný zrcadlový záznam reality festivalu úhlem pohledu dvou scénáristů najednou! Komu se to na blogu poštěstí? Čekám, co hodíš do placu, Tomáši Baldýnský! :)
Úterý 3.7. 14.30 - Dnes jsem najela na nouzový zrychlený režim, čekám, že každou chvíli se mi zavaří motor, tedy mozek. Ilona se včera ptala pár lidí, jak tu tráví den, já to mám dnes obzvášť hektické: 7.50 jsem vstala, nestihla tím pádem snídani a v 8.15 šla na korejský soutěžní film. Odešla jsem z něj před koncem, udělala první zápis do blogu a běžela do hotelu pro nabíječku na totálně vybitý mobil. Potkala jsem Kristiána Sudu a šla s ním na "porcování filmového koláče" do hotelu Růže. Tam jsem zůstala půl hodiny a odešla s Ilonou, abychom stihly větší část dalšího soutěžního filmu Náměstí spasitele - sice jsme neviděly začátek a konec, ale stejně to bylo skvělé. Odešly jsme dřív, abychom ve 12 ve Velkém sále stihly vítězný film Berlinale Tuyino manželství - ten jsem si asi mohla odpustit, ale byl fakt skvělý. I když jsem odešla opět před koncem, abych stihla napsat raně odpolední článek o soutěžních filmech a porcování koláče. Ve 14 jsme už s I. dorazily na koktejl Medvídka, odkud jsem odešla už po půl hodině, kupodivu i s pár odpověďmi od Ondřeje Trojana a amerického agenta filmu, které jsem odchytla u baru. Teď to celé musím napsat, v 15 tím pádem nestíhám tiskovku Nového Hollywoodu, v 17 Media party snad stihnu. Teď jdu tedy na ty články, i když za ušima přes kůži cítím z mozku takové divné teplo... :)
Úterý 3.7. 12:00 - Rychlý zápis, dnešní den je totiž poněkud hektický. Byli jsme s Kristiánem, kterého jsem tu potkala, na "porcování filmového koláče." Uspořádal ho Bioscop a AQS, distribuční společnost, která chce razantněji vstoupi i do produkce filmů - na jejich obřím koláči byli zastoupeni borůvkovou náplní, přičemž jejich cílem je "zmenšovat meruňkovou". Meruňky na koláči zastupovaly největšího konkurenta Bioscopu, společnost Falcon. O tom ale více až v článku, teď jsme ještě zaběhly s Ilonou na soutěžní Náměstí spasitele; přišly jsme pozdě a dřív odcházely kvůli dalšímu filmu, tenhle soutěžní snímek přesto považuju za dalšího z favoritů - je to vypjaté polské drama o tchýni, ke které se nastěhuje její syn se snachou. Drobné žabomyší rozmíšky vedou až k domácímu týrání ženy a ten film je opravdu skvostně natočený, krásná kamera navíc. Pokusím se v 21 stihnout i standardní projekci, snad to půjde. Jdeme na vítězný film z Berlinale, Tuyino manželství. Pak koktejl Medvídka, předtím snad čas na psaní článků. Ale dneska mě ta hektičnost baví. :)
Úterý 3.7. 9.30 - Včerejší předsevzetí se vyspat jsem víceméně dodržela a šla spát sice ne před půlnocí, ale tak v jednu to bylo, takže jsem naspala utěšených šest hodin. Byly jsme s I. na italském koktejlu a na party Variety. Na italském koktejlu jsme se seznámily s Razem Deganem, který je Festivalovým deníkem vydáván za největšího krasavce festivalu - je pravda, že nohy se nám s Ilonou v jeho přítomnosti trochu podlomily, ale úplně uhranuté jsme nebyly. Pak jsme přejely na tu Variety party, kde zas seděla jedna blonďatá herečka, která předtím v Puppu uváděla film Warholka a někteří ze zúčastněných ji považovali za Siennu Miller - byla to ale Meredith Ostrom, která si v tomhle skvostném filmu o múze a mecenášce Andyho Warhola zahrála zpěvačku Nico. S celebritami je vůbec potíž - a s těmi, kdo se na nich přiživují, ještě větší. Potkaly jsme tam i jednoho zahraničního novináře, který ve snaze zapůsobit říkal, že jestli přijedeme na festival do Benátek, zařídí nám tam rozhovor s kteroukoliv světovou hvězdou. Navrhly jsme s Ilonou z legrace Keiru Knightley, která tam bude představovat svůj nový film Pokání, novinář odvětil, že to nebude žádný problém, že on už s Keirou mluvil mnohokrát a že nám ani nemůže říct, co všechno s ní dělal. Tak jsme se rychle vymanily z jeho přítomnosti, zhlédly představení všech režisérů z Dnů kritiků Variety - přítomné novinářky mají mezi nimi mnoho jiných favoritů na největšího krasavce festivalu než je Raz Degan - a pak jsem se vytratila. Ráno jsem díky tomu zašla na korejský soutěžní film Prořezávání révy - tradičně vyprávěný příběh o adeptovi kněžství, který se musí rozhodnout mezi duchovní dráhou a láskou k dívce. Ale moc mě to nebavilo, víc se těším na dnešní druhý soutěžní film - Náměstí spasitele, které stihnu buď ještě dopoledne, nebo až večer.
Pondělí 2.7. 20.00 - Tak jsme tu s Ilonou poprvé potkaly tiskovou mluvčí festivalu Uljanu Donátovou, což je asi tím, že ona i my strašně pracujeme a jsme tím pádem stále někde zalezlé. Ale aspoň jsme to využily k rychlému, ultra online rozhovoru. Tak Uljano, viděla jste tu nějaké filmy? "Včera jsem viděla první a poslední, Angel od Francoise Ozona. Romola Garai mi na tiskovce přišla tak kouzelná, že jsem neodolala a šla jsem tam. Líbilo se mi, že to téma, které je trochu červená knihovna, dokáže Ozon podat s nadhledem a tou stylizací ho maličko shodit." A jaký tu máte denní režim? "Od šesti od rána sice nejsem na nohou, ale jsem tak od 9 v kanceláři. Kolem 20. hodiny ji opouštím, ale pořád mi ještě zvoní telefony." A kolik hodin denně tak naspíte během festivalu? "Chodím spát docela brzo, takže 7 hodin denně to většinou dá." A stíháte se vůbec naobědvat? "Jednou denně dokonce jím, dole ve vývařovně, potěšilo mě, že tam v letošním roce došlo k některým výrazným změnám, třeba že jídelní lístečky zastrčili do plastových stojánků." A jaký večírek se vám nejvíc líbil? "Líbil se mi zahajovací večírek, a také barrandovský večírek, který proběhl předevčírem, i když jsem tam zbaběle neprošla umělým deštěm, který při vstupu vytvářeli barrandovští trikaři." Online rozhovor nám přerušil Uljanin telefonát - kolik tak telefonátů za den přijmete? "V den slavnostního zahájení to bylo tak 70 - 80, bylo to tak každé dvě minuty." A co budete dělat až festival skončí? "Pro mě asi neskončí jako pro vás. Musím ještě kompletovat monitoring, pak se budu věnovat dál práci pro české filmy, které zastupuju." A které filmy zrovna zastupujete? "Na vlastní nebezpečí Filipa Renče, O rodičích a dětech Vládi Michálka, další práce se rýsují." A dáte do monitoringu i tento blog? "Určitě. Na čestné místo :)" 20.05 Uljana s telefonem u ucha znovu odchází.
Pondělí 2.7. 18:00 - Brazilská Alicina domácnost je malý milý, i když chvílemi drsný film o brazilské manikérce a její rodině a jejích trablech s nevěrou - manželovou i vlastní. Ale částečně jsem si tam pospala bohužel. Jinak jsem sice nestihla tiskovku RWE a Barrandov Studia, ale výsledky už znám a těší mě - vyhráli tam Vít Klusák s Pavlem Klusákem, Ivan Vojnár a Petra Soukupová - samé známé tváře, hurá :) Další kolo má uzávěrku 30. září, tak už začněte psát scénáře, ať taky něco vyhrajete :) Nestihla jsem dnes bohužel ani projekci dokumentu Poustevna, který jsem tu avizovala, ale prý to je výborný. Tenhle film ale už taky nestihnu, protože dnes se dával naposledy. Úskalí festivalů prostě je, že čím jsou větší, tím je těžší si vybrat a zároveň vám tím víc věcí unikne. Už neprší, ale je tu pošmourno, plno lidí také odjelo, nájezdy se dají čekat ve středu večer díky následujícím svátkům.
Pondělí 2.7. 15:00 - Našly jsme konečně snesitelnou restauraci na oběd, teď zas návrat do press centra, kde jsme vystřídaly Jana Budaře, zval nás na koncert svého Eliščina bandu, který proběhne ve středu v 17 na podiu před Thermalem - přijďte také! Důsledkem toho, že už tu jsme čtvrtý den, je, že si vůbec nejsem schopná vybavit, co jsem to vlastně dělala před tím obědem krom toho, že jsem byla na těch dvou filmech. Každopádně jsem nestihla tiskovku RWE a Barrandov Studia, takže ani nevím, kdo tentokrát vyhrál peníze za scénář. Teď tu sedíme v řadě s Ilonou a tím sympatickým režisérem Colem, my s Ilonou tupě zíráme do monitorů a plodíme články, Col se chystá na projekci toho svého filmu, na který já ovšem nakonec nepůjdu, protože mě zajímá spíš to brazilské sociální drama o manikérce. Také jsme si na zítřek koupily lístky na vítězný film letošního Berlinale, který není zdaleka vyprodaný tak jako vítězný film Cannes. Dnešní den je ve znamení deště, akcí Variety a italského filmu - odpoledne proběhla i tiskovka s tvůrci snímku Saturno contro, na večer je připravený italský koktejl a party Variety. V press centru se začalo kontrolovat, jestli sem chodí opravdu jen novináři, venku stále lije jako z konve a ti, kdo nesehnali lístky, sedí třeba hodinu před sálem, kde daný film půjde v naději, že se tam přece jen dostanou. Foto: davy diváků před malým sálem hotelu Thermal
Ponděĺí 2.7. 12:00 - Dnešní soutěžní nadílka na Seveřany nemá - Saturno contro je takové to typické italské ukecané drama, které se celou dobu tváří banálně, pak přijde třesk, ale pak se to zas zvrhne v banalitu. Maďarskou Dolinu viděla Ilona, která ji označila za divnou, zjistím víc za chvíli. Ilona ztratila včera katalog, což na festivalu je skoro to samé, jako byste ztratili identitu - máte v něm všechny poznámky k filmům, které chcete vidět, vložené pozvánky na akce a seznam tiskovek a všechno možné, co si do něj dopisujete. I lístky na další den - které jsou čím dál vyprodanější, je tu už problém sehnat lístky i na novinářské a industry akreditace, což myslím dřív nebývalo. Já jsem místo Doliny šla na dánskou Prahu ze sekce Variety, hodně jsem se na to těšila a nebyla jsem zklamaná. Dánský film má v hlavní roli Madse Mikkelsena, který hrál bídáka Šifru v Casino Royale - a je to jeden z nejlepších evropských herců současnosti. Ve filmu se jeho postava vydává s manželkou do Prahy pro tělo mrtvého otce. Pod vlivem okolností se ale vcelku nevinný výlet změní v manželskou krizi, která se navíc odehrává na pozadí temné české metropole. Praha tu není tak zaostalá jako Bratislava v Hostelu, ale je tu ukázána jako nepochopitelné, trochu ospalé východoevropské velkoměsto, kde vám číšník řekne, že guláš si můžete objednat až v úterý a všichni tu jen trousí hlášky "život je těžký". Ale ten film je vynikající, publikum bylo nadšené; tipuju, že by se to v diváckém hlasování mohlo vyšvihnout vysoko.
Pondělí 2.7. 8:00 - Ve Varech prší, kolem Thermalu přes zábradlí visí zmoklé spacáky a jejich majitelé se mátoří k pokladnám. Jinak je ve Varech v tuhle hodinu až mrtvolný klid, v press centru jsou jen dva Rusové, já a Irena z HN. Chystáme se na italský soutěžní film Saturno Contro, ještě předtím musíme dokoupit lístek na další dnešní film ze sekce Variety, protože ho natočil sympatický režisér Col Spector, s kterým jsme se včera s Ilonou seznámily na Industry Party, kde nám vysvětlil, proč máme jít radši na jeho břitkou britskou komedii než na brazilské sociální drama, které jsme plánovaly původně. Byla tam i okouzlující a vstřícná delegace ke Kurzu negativního myšlení, ze které Ilona v mezičase vytáhla spoustu informací a vzápětí je zapomněla pod vlivem pozdní noční hodiny. Také tam byla spousta třásní, které letos našly uplatnění při zahajovacím večeru, včera jsme si z nich vázali kravaty. Marta Nováková, která zasedla v porotě Na východ od Západu, vidí prý každý den tři soutěžní filmy. Na tomhle čísle shlédnutých filmů denně už jsem se také ustálila, víc není v lidských silách. Takže jdu na první kousek...Foto: Členka poroty sekce Na východ od Západu režisérka Marta Nováková a distributor Jan Jíra ze Cinemartu
Neděle 1.7. 21:30 - Protože třetí den je krizový, zabalily jsme s Ilonou účast na podvečerním filmu Tracey Fragments a zmoženě zasedly do kavárny červenosedačkové v Thermalu, kde seděly další oběti třetího dne. Stavil se i Vojtěch, který prý v té thermalové vývařovně dělá průzkum tvrdosti hranolků - tedy si tam nemůže dát mnou doporučovanou svíčkovou, protože by pak nevěděl, jak jsou ten den hranolky tvrdé. Asi už mu ve festivalovém deníku definitivně hráblo :) Všichni si nemůžou vynachválit Kurz negativního myšlení, také jsme pohovořily s Janou Strykovou, která uvádí celý den akce na podiu před Thermalem - právě tam uvedla koncert Ivana Hlase, na kterého se shromáždil dav lidí včetně křepčícího Jana Folla. Počasí: slunečno vcelku, počet oplatek: 2 extra tlusté za pouhých 14 kč, výhled na večer: sprcha a Industry Party. Spát se dnes půjde před půlnocí, tak tedy zní předsevzetí, i když na té ranní novinářské projekci v 8.30 je den ode dne míň novinářů. Plno lidí také dnes odjelo a vrátí se až na dny volna na konci týdne. To už budeme usínat ve stoje - tentokrát to není důsledek kocoviny, ale toho, že organismus po několika dnech na festivalu najel na nouzový režim; když se zhasne světlo v kině, tak předpokládá, že je noc. Foto: Jana a Hanka, mladé festivalem zmožené naděje českého herectví
Neděle 1.7. 18:00 - Přikládám pár filmových tipů od spolužáka a programového ředitele Fresh Film Festu Jakuba Felcmana, který viděl plno filmů v Cannes, takže ví, co stojí za to mimo těch filmů, které všichni medializujeme tak úporně, že jsou jejich projekce beznadějně vyprodané. Úžasný je prý Nuovomondo - držitel ceny z Benátek. Za velkou pozornost stojí i California dreamin, Coeurs od Alana Resnaise, Lady Chatterley a Chlebnikovovo Svobodnoje plavanije a také Le voyage du ballon rouge.
Neděle 1.7. 17.40 - Oblíbenou akcí jsou letos půlnoční filmy. Ještě jsem se na žádný nedostala, ale nepochybuju, že to stojí za to - třeba dneska dávají Hostel II, který jsem viděla v Praze na projekci a už to nemá to bizarní kouzlo jako jednička, ale pro popůlnoční promítání je to jako stvořené. Já tu ale řeším horory technické - supermoderní krásné počítače v press centru kdykoliv, když si k nim sednu já, mají jako standartní jazyk nastavenou maďarštinu a jako naschvál se po každém změnění výchozího jazyka na češtinu překlopí pro změnu do angličtiny. Taky po editaci jednoho z textů, co vyšel v rubrice k Varům na Aktuálně, úplně vypadly háčky a čárky, které jsem tam s klením teď dopisovala. Technika v sálech oproti tomu zatím funguje na výbornou, i když občas někde dojde ke zdržení. Teď jsme přišli z německého filmu promítaného v rámci sekce Variety - jmenoval se Hotel very welcome a byl celkem vtipný, i když nás pak začala zmáhat únava a těsně před koncem jsme odešli, abychom stihli ještě setkání Českého filmového centra. Nestihli - stejně jako předchozí tiskovky s krásnými herečkami. Ellen Page jsem viděla alespoň ve skvostném filmu V pasti. Ale každopádně tip pro lovce reklamních dárečků, které tak krásně lovil Steve Buscemi v zahajovacím filmu Delirious - když půjdete na film ze sekce Variety, tak při vstupu dostanete kondom a při odchodu cosi, co Vojtěch nazval "podprdelník". Nabízelo by se to sice dávat v opačném pořadí - podprdelník k využití do sálu, kondom na potom, ale i tak to potěšilo - víc tedy ten podprdelník. Stále nevím, jaké je venku počasí, byla jsem tam naposledy v 8 ráno. Děkuju příznivcům z diskuzí, že utlumili mou depresi z předchozích komentářů. Jako dárek přikládám žádaný odkaz na blog Baldachýn ve Varech.
Neděle 1.7. 14:30 - V kultovním obědovém útočišti hotelu Thermal je všechno při starém - takže si tam jako vždycky můžete připadat jako uprostřed 80. a klidně i 70. let. Lampy jsou tak brutální, že už zase začínají být módní, personál bezprostřední v českém stylu a rovnou vám řekne, které jídlo z nabídky by rozhodně nedoporučovali. Pojedli jsme a šli na tiskovku k Rozhovorům s mým zahradníkem, která se zvrhla v obhajobu filmů pro starší a staré diváky. Herec Jean Pierre Darroussin i režisér a producent trpělivě odpovídali a novináři zapisovali jak diví. Teď zas chvíle na psaní, od 15.30 jdeme na film Hotel Very Welcome ze sekce Kritiků Variety - ten podle anotace bude o dost mladistvější než Rozhovory s mým zahradníkem, tak se to tím pěkně vykompenzuje.
Neděle 1.7. 12.00 - Rozhovory s mým zahradníkem jsou oproti předchozím kouskům v soutěži na můj vkus až příliš milé a prozářené sluncem - možná i proto mi z hlavy prchají o něco rychleji a vlastně mě ani tolik nevzaly za srdce. Ale myslím, že Jean Pierre Darroussin, který v nich hraje a který je dnes na festivalu představí, je jedním z kandidátů na Křišťálový globus za mužský herecký výkon. Padáme psát, a odpoledne na filmy a na tiskovky. Ani nevím, jaké je počasí, od rána jsem zavření v Thermalu a v press centru nejsou žádná okna.
Neděle 1.7. 10:20 - Severní blata jsou kvalitní krimithriller plný mrtvol, znásilnění a dávných zločinů. Zároveň nejúspěšnější islandský film roku, ve kterém se detektivové ládují koblihami jako v amerických krimiklasikách - jen tady k tomu zní temná severská hudba. Rychle jsme pak zaskočily s Ilonou na prezentaci Protektora, který už téměř dal dohromady 65milionový rozpočet. Začne se točit v únoru 2008 v koprodukci Negativu s Německem a velkou roli v něm bude mít i Pérák, bájná postava českého protektorátu, podle Bena Tučka "dobový Batman." Dělá na něm tým Mistrů - tedy režisér Marek Najbrt, který napsal scénář dohromady s Benem a Robertem Geislerem. A prý to nebude žádné Musíme si pomáhat - Protektorát slibuje být autentickým pohledem na české roky 1939 - 1942. A víc teď už neřeknu, protože jdeme na další soutěžní film Rozhovory s mým zahradníkem, který po všech těch psycho-, krimi- a soci- dramatech bude snad o něco odpočinkovější...
Neděle 1.7. 8:00 - Tak už zase opuštěné ranní presscentrum, kam jsem se uchýlila od snídajících Rusů. Za chvilku se začínají prodávat lístky na zítřek - tahle nutnost vyzvedávat si lístky den předem vede u nás k čím dál většímu zmatku - nevíme, jestli je dneska vlastně sobota, neděle nebo dokonce už pondělí. Včera jsme pobyli na koktejlu Artcamu k rumunskému 4 měsíce, 3 týdny, 2 dny, poté filmařský večírek v Dianě - mnozí vzpomínali, jak odtud minule odjížděli lanovkou s Paroubkem. My jsme jeli s Marko Škopem, to je lepší :) Dnes je zběsilý francouzský den - ve 13:45 tiskovka k francouzskému filmu, po sérii tiskovek k soutěžním filmům (taktéž jednomu francouzkému) pak tiskovky s Romolou Garai z Ozonova filmu Angel a následně s Ellen Page - ta je ovšem z Kanady. Večer to korunuje francouzká večeře. Stav: 1 čaj, spánkový deficit: 0. Počet shlédnutí opilého Sagvana Tofiho potácejícího se v 8 ráno po kolonádě: 1x, přední fanoušek tohoto blogu: Pavel Strnad. Odcházíme v kolektivu se třemi blondýnami na projekci soutěžního filmu Severní blata. Foto: téměř snad kompletní osazenstvo distribučky Artcam.
Sobota 30.6. 20:30 - Dokument o čtyřleté geniální malířce byl v typickém americkém dokumentárním stylu, nic zvláštního. Spíš byl zajímavý příběh té holčičky a to, že až do konce vlastně nebylo odhaleno, jestli své obrazy, které se prodávají za tisíce dolarů, maluje sama nebo jestli jí tatínek "trochu nepomáhá" Na vítězný rumunský film jsme se sice nedostali, ale aspoň teď jdeme na koktejl k rumunským filmům a pak na filmařský večírek Barrandov studia. Už jsem měla dvě oplatky. Renée Zellweger občas někdo potká někde na kolonádě a všichni se diví, jak je malinká, i v deseticentimetrových podpatcích. Už tu je zataženo a prší, kina nabitá k prasknutí. Foto: Ben Tuček jako zuřivý fotoreportér
Sobota 30.6. 17:30 - Koukám, že mí diskutující si opět můj blog užívají, jen tak dál. Radost mi to nezkazí, i když jsem ještě neměla ani jednu oplatku a bolest hlavy stále nepolevuje. Chystáme se na film To by svedlo každé dítě - dokument o geniální čtyřleté holčičce a jejích obrazech, které se prodávají za tisíce dolarů. A taky bych tu ráda upozornila na nový český dokument Poustevna, das is paradies který má premiéru na festivalu zítra. Já ho asi nestihnu, ale prý to rozhodně stojí za to...
Sobota 30.6. 16.30 - Film Nejžhavější stát je zvláštní - je to ten typ filmů, u kterého tak nějak člověk neví, co si s ním počít. Renée Zellweger zatím uvedla Miss Potter, měla modrý model - tedy podle našeho milého fotografa Ondřeje, který tam na rozdíl ode mě byl. Právě přišla sms, že další příležitost ji fotografovat bude v 19.20 před večeří s Klausem - když už se ty její šaty našly, tak se v nich přece vyfotografovat musí, to dá rozum. My jsme teď ještě s Ilonou zašly na tiskovku grantové komise, kde seděl osamocený Tomáš B. a prezentoval nám výsledky. Nejvíc, 8 milionů, získal Jan Švankmajer, 5 milionů dostal Jan Hřebejk a třeba Zdeněk Troška dostal 3 miliony. Ale o tom více v samostatném článku, který teď jdu smolit...
Sobota 30.6. 13:40 - Karger mne nenadchl tolik jako Kurz negativního myšlení - takové německé sociální drama o rozvedeném dělníkovi, ke konci už lehce úmorné. V rámci posbírání sil a rozvržení dalších dnů jsme s kolegyněmi Ilonou a Irenou zašly na oběd a nakoupily lístky. Zítřejší projekce vítězného filmu z Cannes je beznadějně vyprodaná. Teď jdeme na projekci Nejžhavějšího státu. Renée Zellwegerová se navrátila do Varů - prý snad už má i kufry - a uvede tu v 15 hoidn (taktéž beznadějně vyprodanou) projekci Miss Potter. Na tu už máme recenzi.
Sobota 30.6. 10.30 - A ještě trochu statistiky: dnes v 10 tu bylo akreditováno 4300 lidí. Největší část tvoří běžní návštěvníci s 3608 prodanými Festival Passy. Filmových tvůrců a profesionálů je 290. Novinářů je taky plno, ale dnes možná bude o jednoho méně, aktuálně mám pocit, že nedožiju večera. Počet aplikovaných ibalginů: zatím 0, ale k prvnímu se schyluje, počet vyprošťovacích coca col: 1. počet v kocovině napsaných článků: jeden. Jdu na Kargera.
Sobota 30.6. 10.00 - Mám za sebou první soutěžní film - a vypadá to slibně. Kurz negativního myšlení má šanci stát se stejným diváckým hitem jako loni taktéž norská Repríza. Je zábavný, má originální zápletku a skvělé herce i ten "tak neodolatelně sexy" dogma styl. Vypráví o skupině invalidů, která se vydá za dalším invalidou, aby ho naučila myslet pozitivně. Jejich kurz se ale pod vlivem hrdinova negativismu překlopí v celonoční psycho, v němž vyplouvají na povrch traumata členů kurzu, jejich vlastní mindráky a deprese. Při tom všem je Kurz negativního myšlení zábavný - i když občas tím stylem, že vám úsměv mrzne na rtech. Doporučuju všem, já si jdu dát aspoň colu a připravit se na další soutěžní film Karger...
Sobota 30.6. 8.00 - počet kafí: jedno (normálně je nepiju), naspáno hodin: 3, stav: totální únava spojená s kocovinou. Ráno jsem s krhavým zrakem posnídala ve společnosti německých a ruských turistů a už jsem zas v Thermalu. Vary jsou po ránu příjemně vylidněné - v tomhle stavu stejně nejsem schopná zapřádat hovory. Když jsem si ráno vyzvedávala lístky na dnešek, tak mi řekli, že z novinářů jsem dnes první, ostatní ještě asi vyspávají, jen pan Borovička z ČTK se tu už také zjevil. U diváckých akreditací jsou oproti tomu obří fronty. Za půl hodiny mi začíná novinářská projekce prvního soutěžního filmu - a hned ten vysněný Kurz negativního myšlení. Foto: zuřivý videobloger Tomáš B.
Sobota 30.6. 4.00 - Zahajovací večírek v Puppu byl jako obvykle velkolepý - fronta se tradičně soustředila převážně u humrů. My jsme korzovali sály a nasávali atmosféru. Tomáš B. pro svůj videoblog natočil grandiozní rozhovor s Tomem DiCillem. DiCillův zahajovací film Delirious je skvostný a režisér velmi milý. Také jsem se dozvěděla, že Renée se těch kufrů ztratilo celkem 16. Už je v Praze, jestli dnes přijede uvést Miss Potter, není jisté. A tento týden byl prý v Praze Brad Pitt a natáčel u Národního divadla reklamu s režisérem Wong Kar Waiem. Zbytek informací, které jsem v Puppu shromáždila, mám v mlze...
Pátek 29.6. 20.00 - Renée Zellweger i celý zahajovací večer byl jedním slovem okouzlující. Nastartovala ho jednoduchá, ale účinná show bratří Cabanů plná třpytu; snad jako pocta herečce a její roli v muzikálu Chicago plná krásek s blonďatými parukami. Marek Eben přiostřil atmosféru vtipkováním na účet Bartoškova kouření - "Za těch 12 let, co tenhle večer moderuju, už vykouřil podle mých propočtů 259 200 cigaret - a prohulil se tak z Prahy až do Kladna." Eben sál pobavil i vtípkem na účet Václava Klause a jeho boje proti globálnímu oteplování. Pak už na podium nastoupila v džínách Renée Zellweger a dostala ho úžasným, dlouhým, ale milým proslovem o Břetislavu Pojarovi. Setkání hollywoodské divy s legendou české animace snad nemohlo být dojemnější. Tenhle večer se vydařil, za chvíli navíc začíná komedie Delirous, která také slibuje velkolepý zážitek.
Pátek 29.6. 18.30 - Před Thermalem se houfují davy fanoušků čekající na příjezd hvězd. Všude oranžové balonky a policajti, kteří nás málem ani nenechali projít. U Puppu je prý dopravní kolaps, takže hvězdná kolona nejspíš přijede až na poslední chvíli. My se na poslední chvíli šlechtíme na večer a spěcháme, abychom třeba také ulovily s Ilonou fotku Renée :)
Pátek 29.6. 17:30 - Já jsem Juani je tak trochu teenagerský film. Tak trochu hodně. Přitom má autentičnosti tolik jako Pusinky - ale stříká z něj banalita dospívání, není v tom o moc víc. Jen ta hlavní herečka je úžasná, trochu podobná Penelope Cruz, kterou právě Bigas Luna pro světový film objevil... Předtím jsem poprvé viděla festivalovou znělku, je jen grafická, pohrává si s písmeny a Bartoška v ní říká "kiss me" (tedy myslím, že to je Bartoškův hlas). Jinak Renée Zellwegerové ukradli kufry na letišti v Londýně, takže dorazí později - ale zahájení prý stihne. Jen bude mít jiné šaty než původní slavnostní róbu. Ale určitě jí to bude slušet i tak, navíc už prý zná i Pojarovy filmy, holka šikovná.
Pátek 29.6. 15.30 - První den je vždycky ve znamení zorientovávání se. Vyzvedáváte si lístky, pozvánky, klíčky, zmateně chodíte Thermalem a zaznamenáváte změny - letos tu nejsou růžové chlupatice, ale stříbřité třásně, oblíbený bar dole v Thermalu je taky jiný, v press centru jsou supermoderní počítače, které reagují úplně jinak než ty staré a podobně. Některé věci ale zůstaly při starém - třeba těžkosti s výběrem programu: když jsem si sepsala všechny vyhlédnuté filmy, novinářské projekce, tiskovky a další akce, tak jsem zjistila (jako obvykle), že se to stihnout nedá. Například zítra: hned ráno od 8.30 mám první novinář. projekci soutěžního filmu, od 10.30 druhou. Ve 13.30 začíná v Puppu další vyhlédnutý film, v 16 tiskovka, 18.30 do Času a ve 21 party Barrandov Studia. Psát, jíst a spát tedy letos opět nebudu. Ale zatím mě to baví :) A taky jsem se rozhodla, že na počest Renée Z. budu tyhle blogspoty zásobovat informacemi a la Bridget Jonesová. Takže zde: počet snědených oplatek: zatím 0, počet filmů: 0 (ale od 16 začíná ten Luna), počasí: polojasno, stav: očekávání spojené s nervozitou. Na fotografii Ivanka z press oddělení a Vojtěch Kryndy Pyndy z festivalového deníku s nepostradatelným pivem v ruce.
Pátek 29.6. 13:30 - Vary - už jsme tady! Akreditovaných účastníků je už víc než dost, dokonce jsou už i fronty před kiny - nebo alespoň před nafukovacím Espace Dorleans, kolem kterého jsme se vlekly se zavazadly. Je zataženo. Teď jsem se ubytovala a už máme zase sraz, abysme rychle zaběhly do press centra a tak podobně. A pak jdeme ve 14 na první film - Já jsem Juani od známého španělského režiséra Bigase Luny. Má jít o příběh holky, která pracuje v hypermarketu. Tak to je takový hezký začátek festivalu, kde si jako v obřím supermarketu budem vybírat, na co půjdem - trochu kostrbatý oslí můstek...
Pátek 29.6. 12.00 - Jsme těsně před Vary. Renée Zellweger už je prý v Praze, takže máme náskok a pošilháváme po dalších autech, jestli se v nich neveze. Ale prý má do Varů dorazit až odpoledne. To už snad budeme s Ilonou akreditované a možná už stihnem i nějaký film. Večerní zahájení bratří Cabanů prý bude v duchu 60. - 70. let jako plakát a bude pracovat s motivem třásní - zní to "cabanovsky". K tomu hudba z Horečky sobotní noci - nás čeká horečka té páteční. Ale to se ještě uvidí... Dopravní situace bez problémů a pršet taky ještě nezačalo.
Čtvrtek 28.6. 10:00 - Vybírání, na co z bohatého festivalového programu půjdete, je vždycky trochu loterie. To se týká i festivalové soutěže. Krom pár navrátilců do soutěže obsahuje jména více méně neznámá, anotace k filmům jsou stručné a fotografií jen pár. Takže se člověk může řídit jen pocitem třeba z těch fotografií, které najdete i v naší fotogalerii. Nejvíc se v tom případě těším na norskou komedii Kurz negativního myšlení, protože má vtipnou fotku i zápletku o tom, jak skupina invalidů léčí jiného invalidu z depresí. Těším se i na sociální filmy, za které se dle anotací dají považovat Náměstí Spasitele, Prosté věci či německý Karger.
Přímo okouzlující je fotka s dvěma dětmi ke španělskému filmu Ostych. Italské Saturno contro vypadá podle fotky trochu salónně, ale ti hrdinové působí sympaticky. Islandská Severní blata jsou zas nejúspěšnějším islandským filmem roku a fotka zaujme exempláři naloženými v lihu. Na Hezké věci se těším kvůli tomu hvězdnému hereckému obsazení. Ambivalentní vztah zatím mám ke Štastným mílím a filmu Když skočila. Vratné lahve jsem už viděla. Podle fotky a anotací mě na první pohled moc neberou Rozhovory s mým zahradníkem, Prořezávání révy působí trochu artistně, Dolina příliš alegoricky. Takže prozatímní favorité? Náměstí Spasitele, Karger, Ostych
Před festivalem - Proč Vary milovat i nenávidět aneb jedete také do Varů za spánkovým deficitem?
