Automatic for the People, nesmrtelné desce o smrtelnosti, je 25 let. R.E.M. ji teď vydávají znovu

Martin Zoul
10. 11. 2017 7:30
Byla to zatraceně temná doba, ohlíží se za počátkem 90. let Michael Stipe. Jeho kapela R.E.M. tehdy vydala svou pravděpodobně nejslavnější nahrávku Automatic for the People a album s hity Everybody Hurts, Drive nebo Man on the Moon získalo v roce 1994 dvě nominace na ceny Grammy. Letos v říjnu deska oslavila 25. výročí a nyní vychází její bohatě vypravená reedice.
R.E.M. | Video: YouTube / StephenQdoo

Američtí R.E.M. dávali v rozhovorech vždycky najevo, že jsou především partou čtyř kamarádů, které baví dělat společně hudbu, a sláva je něco, co se jí přihodilo jaksi mimochodem. Od založení v roce 1980 hvězda R.E.M. nicméně postupně stoupala a počátkem 90. let už kapela patřila mezi největší na světě.

Klíčovou roli v upevnění této pozice hrála série alb, které R.E.M. vydali na přelomu dvou neklidných dekád. V roce 1988 to byla deska Green, na níž skupina definitivně setřásla nálepku univerzitního rocku a vykročila směrem k širšímu docenění.

Po skončení světového turné se R.E.M. zavřeli do studia a v roce 1991 z něj vyšli s komerčně veleúspěšným albem Out of Time. Tentokrát se žádná koncertní šňůra nekonala, místo toho kapela za rok přišla se zcela novou kolekcí písní.

Pojmenovala ji Automatic for the People, a to podle své oblíbené restaurace v domovském městě Athens. Personál prý slovem "Automatic!" potvrzoval objednávky.

Temné písně pro temnou dobu

Původně mělo jít o hlučné rockové album, které by vyvážilo klidnější tón předchozí desky Out of Time. Místo tehdy módního stylu grunge se ale R.E.M. pustili neočekávaným směrem: Automatic je deska, kterou charakterizuje především její ponurá atmosféra. V hudbě i v textech.

Důvod oné ponurosti je třeba hledat v osobních peripetiích jednotlivých členů skupiny. Počátkem 90. let se rozpadlo manželství kytaristy Petera Bucka, dlouholetá partnerka opustila i baskytaristu Mikea Millse. Bubeník Bill Berry byl unavený ze života rockové hvězdy, před kterým dával stále častěji přednost poklidné maloměstské existenci v Athens.

Poslední ze čtveřice, zpěvák Michael Stipe, zase utíkal před nepřetržitou mediální pozorností do společnosti dalších superhvězd - k jeho přátelům v té době patřili Kurt Cobain či herec River Phoenix.

Trailer k vydání nové edice Automatic for the People | Video: YouTube / R.E.M.

Coby člen kapely, jenž asi nejlépe naplňoval stereotypní obraz trpícího umělce, bojoval Stipe s vnitřními démony, ke kterým se v tomto období přidávala beznaděj z politického směřování Spojených států. "Byla to zatraceně temná doba," prohlásil zpěvák v nedávném rozhovoru pro časopis Newsweek.

Pokud se něco oproti dřívějšku nezměnilo, pak to byla pověstná pracovitost R.E.M. Jak ostatně v dobovém rozhovoru pro časopis Spin tvrdil Peter Buck, kapela v té době zkoušela prakticky nepřetržitě. "Prostě pořád píšeme písničky. Je to naše práce. Kdybych vytvářel například nábytek, nejspíš byste se ptali, proč dělám tolik stolů."

Jde to i bez refrénů

Písně, které R.E.M. na album Automatic for the People napsali, jsou považovány za jedny z nejlepších v katalogu skupiny. Zajímavé je, že se často zcela obejdou bez refrénu.

Tenhle trik si kapela vyzkoušela už dříve, například u svého největšího hitu Losing My Religion. Refrén postrádal i první singl z Automatic for the People, pomalá píseň Drive. V jejím textu se Stipe vyrovnával se stárnutím, působivý videoklip pak zpracovává téma vztahu hudebníka a jeho fanoušků.

The Sidewinder Sleeps Tonite. O čem ta písnička vlastně je?
The Sidewinder Sleeps Tonite. O čem ta písnička vlastně je? | Video: YouTube / R.E.M.

Drive je první skladbou na desce a v podstatě určuje celý její tón. Nahrávka vstoupila do obecného povědomí jako deska o smrti, spíše by ale bylo namístě mluvit o smrtelnosti. Opět se jedná o odraz témat, kterými členové kapely v době nahrávání desky žili.

Zatímco skladby jako Sweetness Follows nebo Monty Got a Raw Deal příliš optimismu nevyzařují, jiným se daří prozářit temnotu paprskem naděje a optimismu.

V Try Not to Breathe umírající muž rekapituluje svůj život, jehož naplněnost ho se smrtí smiřuje. Jiným příkladem je notoricky známá píseň Everybody Hurts, kde Stipe opouští textařskou nejednoznačnost a s nezvyklou přímočarostí zpívá o tom, že každému se někdy na světě nedaří. Nezbývá než vytrvat ve svém snažení a počkat, až se nepřízeň osudu přežene.

Píseň se často interpretuje jako apel, který má posluchače odradit od případných sebevražedných myšlenek, a jako taková plní - slovy blogera Matthewa Perpetuy - veřejnoprávní poslání.

V tomto kontextu není bez zajímavosti, že když v roce 1994 spáchal sebevraždu Kurt Cobain, měl údajně ve svém CD přehrávači desku Automatic for the People. Frontman Nirvany byl velkým fanouškem R.E.M a traduje se, že se se svou kapelou hodlal pod vlivem Automatc for the People pustit podobným hudebním směrem.

Ať se ten zázrak opakuje

Paradoxem desky je, že obsahuje i jedny z nejpopovějších písní R.E.M. Takovou je třeba druhý singl a jeden z největších hitů kapely Man on the Moon. Skladba je poctou Andy Kaufmanovi a její název později použil Miloš Forman pro film o tomto komikovi.

Automatic For the People nově
Autor fotografie: Universal

Automatic For the People nově

K 25. výročí vzniku alba Automatic For the People (AFTP) vychází 10. listopadu bohatě vypravená reedice. Kromě původního alba a bonusu v podobě písně Photograph s vokálem Natalie Merchantové obsahuje komplet ještě dvě CD se záznamem koncertu skupiny z listopadu 1992 a demoverzemi skladeb z období vzniku AFTP včetně dokončených, ale nevydaných písní Mike’s Pop Song a Devil Rides Backwards. Dále je součástí balíčku Blu Ray disk s videoklipy k písním z alba. 

Ještě výrazněji vyčnívá píseň Sidewinder Sleeps Tonite. Vychází ze zlidovělého popěvku Lion Sleeps Tonight, který v 50. letech proslavil Pete Seeger s kapelou The Weavers. A když už byla řeč o nejednoznačnosti Stipeových písňových textů: právě Sidewinder patří ke skladbám, kde si ani sami členové kapely nejsou jistí, o čem se v ní vlastně zpívá.

Sidewinder Sleeps Tonite je také dokladem toho, jak se na desku Automatic for the People otisklo angažování Johna Paula Jonese. Někdejší baskytarista Led Zeppelin se na desce podílel coby aranžér smyčcových nástrojů a právě jejich širší zapojení je klíčové pro onu převažující melancholickou náladu alba.

Ačkoli deska vznikala v různých nahrávacích studiích, dávala si kapela záležet, aby vyzněla jako jednolitý celek. O tom, že se jí to povedlo, svědčí i 18 milionů prodaných kusů. Automatic for the People je album, jímž kritici i fanoušci poměřovali všechny další nahrávky R.E.M. Jako by stále doufali v opakování zázraku, který se v roce 1992 zapsal do rockové historie.

Kapela místo toho hned další deskou Monster vstoupila do nejturbulentnějšího období své existence, na jehož konci byl v roce 2011 přátelský rozchod.

 

Právě se děje

Další zprávy