reklama
 
 

Česká pohádka umírá. Rumcajse masakruje komiksový Spiderman

11. 5. 2014 18:31
Jak je na tom klasická pohádka, bez které by si odrostlé generace nedokázaly představit své dětství?

Praha – Z televizního programu a výloh obchodů by se mohlo zdát, že lidová slovesnost v podobě klasických pohádek se pomalu vytrácí z českých domácností. Knížky nahrazuje moderní technika a Sněhurku a sedm trpaslíků komiksoví akční hrdinové.

Znají děti ještě českou klasiku?

"Dětem čteme před spaním každý den, jsou zvyklé dívat se i na dětské večerní programy. Pravdou ale je, že kromě Mikeše jsme je s žádnou českou klasickou pohádkou neseznámili," přiznala Tereza z Třeboně, maminka dvou dětí. Sedmiletý Pavel a čtyřletá Jana raději vyhledávají slavné komiksy, fantasy literaturu nebo dětské časopisy.

Pravdou je, že děti bývají už od raného věku technicky zdatné a je lehčí pustit si televizi než otevřít knížku. Prvotní impuls a zasvěcení do světa princů a čtyřhlavých saní ale musí přijít od rodičů.

"Ve své praxi se setkávám se spoustou dětí, které s pohádkou bohužel nepřišly do kontaktu vůbec. V předškolním věku je pak jejich konfabulace (vymýšlení si, pozn. red.) rodiči trestána jako lež, což je nesmysl," vysvětluje česká psycholožka Lenka Šulová. "V tomto věku si dítě potřebuje vymýšlet, aby si doplňovalo to, čemu nerozumí, a realitu, která ho obklopuje. Také je důležité, aby byla pohádka spojená se vzájemnou interakcí rodiče a dítěte," dodává Šulová, podle které jsou klasické pohádky i přes širokou nabídku animovaných filmů a komiksů dětmi stále oblíbené.

Nikdo nelíčí babu Jagu jako komplikovanou frustrovanou starou paní, ale je jednoduše zlá a chce upéct děti, aby to bylo jednoznačné.

Pohádky jsou víc, než se zdá

Čtení pohádek není jen zábava na dobrou noc. Kouzelné příběhy o dobru a zlu jsou také důležité pro vývoj těch nejmenších. Jak uvádí profesorka Šulová, pohádky mají vliv na morální vývoj, ale také na formování identity nebo generační sounáležitost. "Pro dítě jsou pohádky takovým tréninkovým hřištěm, na kterém si srozumitelně uvědomuje realitu vnějšího světa, a proto jsou symbolické a pro dítě zjednodušené. Nikdo nelíčí babu Jagu jako komplikovanou frustrovanou starou paní, ale je jednoduše zlá a chce upéct děti, aby to bylo jednoznačné. Je třeba před ní utéct," dodává Šulová.

Televizní pořady brání dětem v představivosti, kterou během sledování obrazovky nevyužívají. Kdyby dítě nikdy nevidělo například slona, ale rodiče mu o něm četli v pohádkách a dobře ho popsali, dítě pak nemá problém slona poznat, až se s ním naživo setká. Jak ale profesorka Šulová připomíná, slon v televizních pohádkách je jen podstrčenou představou režiséra či scenáristy filmu.

Vede poseroutka i Harry Potter

Pokud rodiče nevedli od malička děti k pohádkovému žánru, odrostlejší jedinci se ke klasickým pohádkám už jen těžko dostanou. To také potvrdila Národní knihovna v roce 2013, když se zaměřila na čtenáře ve věku od 9 do 14 let, kteří si už literaturu vybírají sami.

Průzkum ukázal, že pouhých 34 procent z nich čte knihy, oproti tomu se 82 procent dotázaných dívá až čtyřikrát týdně na televizní pořady. Pohádky jsou oblíbené hlavně u děvčat, která vyhledávají také pověsti a knihy o přírodě. Kluci zase holdují komiksům a dobrodružné literatuře. Mezi nejčtenější tituly v této věkové kategorii v uplynulém roce patřily knížky o Harrym Potterovi, Deník malého poseroutky nebo upírská sága Stmívání.

Podobné zkušenosti mají i na prvním stupni základní školy v Říčanech. "Komiksy čtou děti nejraději. Mám pocit, že nevydrží u náročnější četby, to jen pouze zdatní čtenáři. Děti s problémy ve čtení mají rády komiksy a krátké příběhy," říká učitelka Lenka Ferklová.

V její třídě jsme také provedli průzkum, abychom zjistili, jak si u druháků stojí klasické české pohádky oproti animovaným filmům.

Dvě desítky dětí z druhé třídy měly poznat z obrázků, o jaké pohádky se jedná. Nejlépe si vedla děvčata, která byla schopná poznat všechny české pohádky i moderní animované filmy. Oproti tomu chlapci zvládli dotazník jen na 50 procent. Největší problém jim dělalo poznat vílu Amálku.

Když byly děti poté dotazovány, jaké jsou jejich nejoblíbenější pohádkové postavičky, jasně vedli Simpsonovi, Scooby Doo nebo Angry Birds. Překvapivě se do výčtu dostal i Spejbl a Hurvínek a jen pár děvčat zmínilo princeznu se zlatou hvězdou na čele ze stejnojmenného filmu.

Navzdory všemu je právě v Česku velká tendence kulturní dědictví udržet. Kromě aktivit knihoven a literárních soutěží existuje celostátní projekt Česko čte dětem, který se kromě propagace kvalitní literatury, snaží o osvětu u všech generací.

Přemíra podnětů má negativní vliv na centrální nervovou soustavu.

Do života dítěte patří i negativní zážitky

Bojovat s akčními hrdiny a televizní obrazovkou není vůbec jednoduché, ale i do obyčejné pohádky patří trocha toho adrenalinu a násilí, jak to umí například bratři Grimmové.

"Dítě si v pohádce může odžít něco, čemu by se mělo raději v realitě vyhnout. V příběhu vidí velké nebezpečí a na hrdinech je mu demonstrováno to, co se může stát a jak se v takové situaci zachovat. Připravuje to dítě na skutečnosti, které může v životě zažít," říká profesorka Šulová, která ale problém akčních pohádek vidí spíše v přemíře podnětů.

Občasné sledování televizních filmů podle psycholožky rozhodně neuškodí. Když by ale bylo dítě nepřetržitě vystaveno hlučným a akčním pořadům nebo zářivým blikajícím hračkám, může to mít vliv na centrální nervovou soustavu. "Z dlouhodobého hlediska má přemíra podnětů negativní vliv nejen na malé děti. Dopady pociťují i dospělí třeba ztrátou smysluplnosti světa, výskytem sociálních fobií a dalšími projevy. Měli bychom tedy o prostředí, které nás obklopuje, přemýšlet," dodává Šulová.

autor: Zuzana Mocková | 11. 5. 2014 18:31

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama