Analýza - Pro některé je za pět minut dvanáct, pro jiné pět po dvanácté. Každý den vyhyne ve světě na padesát druhů živočichů a rostlin. Každý rok přibudou na seznamu druhů ohrožených vyhynutím stovky jmen. A každým příštím rokem bude tato situace horší a horší.
Nevětší hrozby
Přesto je stále možné buď daný trend zvrátit, nebo alespoň zpomalit. Člověk by se ovšem musel začít chovat k přírodě zcela jinak, než se zatím chová.
Musel by přestat kácet deštné pralesy a vysoušet bažiny. Musel by přestat používat při rybolovu dlouhých vlečných sítí. Musel by používat při hnojení polí méně chemikálií. Musel by méně jezdit autem a vyrábět elektrickou energii ze šetrnějších zdrojů a produkovat méně skleníkových plynů.
Přirozený proces? Ne
Navzdory tvrzením, že se jedná o přirozený proces, je současná rychlost vymírání rostlin a živočichů nejméně stokrát a možná až tisíckrát vyšší, než by odpovídalo přirozeným podmínkám. Tedy takovým, kdy člověk nevypouští do atmosféry a vod ani gram škodlivin.
Na základě paleontologických nálezů nepřesáhl úbytek flóry a fauny v dlouhodobém průměru za jeden milion let devět procent.
Pokud historická biosféra hostila přibližně dva miliony druhů, zmizel tak během pěti let jeden jediný živočišný či rostlinný druh.
V posledních desetiletích se ovšem rychlost vymírání zvyšuje takovým tempem, že když ji znázorníme graficky, stává se z aritmetické křivky pomalu ale jistě křivka geometrická.
Pátrání po delfínovci
Přesně před rokem přišla skupina vědců v čele s dr. Samuelem Turveym z Londýnské zoologické společnosti s plánem, jak zachránit poslední přežívající jedince delfínovce čínského, sladkovodního kytovce z řeky Jang-c'-t'iang.
Když po paj-t'im, jak se tento druh delfína nazývá v místním jazyce, počátkem letošního roku Turveyho tým pátral, musel konstatovat, že vzácný druh zmizel definitivně.
Pokud se tento závěr potvrdí, bude to pro živočišnou říši znamenat naprosto nenahraditelnou ztrátu.
Paj-t'i představuje jednu z nejcennějších součástí světového přírodního dědictví. Je totiž jedním z nejstarších přežívajících živočišných druhů vůbec. V prehistorických mořích, odkud se dostal do řek, pobýval už před dvaceti miliony let.
Poslové prehistorie
"Pokud je paj-ťi skutečně pryč, musíme zjistit, jakou to mělo přesně příčinu. Snad se nám podaří zachránit alespoň sviňuchu hladkohřbetou, která je v řece také na pokraji vyhynutí.
Veslonos čínský už z Jang-c'-t'iangu zmizel před lety," oznamoval šokovaný Turvey na svém blogu po návratu z expedice.
Více o neúspěšné expedici čtěte ZDE
Sviňucha je blízkou příbuznou delfínů, zatímco veslonos je zřejmě největší sladkovodní rybou. Podle Turveye by mohl dorůstat délky až sedmi metrů.
Za postupným úhynem sladokodních kytovců v Jang-c'-t'iangu stojí zcela jistě neuvážené ničení jejich přirozeného prostředí, čilá říční doprava a příliš intenzivní rybolov.
Plán, který zkrachoval
Zarážející je především rychlost, s jakou se početní stavy paj-ťiho v řece snížily. V osmdesátých letech minulého století žilo v Jang-c'-t'ingu čtyři sta delfínovců, v roce 1997 jich expedice čínských vědců napočítala mezi Šanghají a místem, kde vláda v Pekingu začala o tři roky dříve stavět přehradu Tři soutěsky, pouhých třináct kusů.
Turvey měl v úmyslu odchytat pět delfínovců a přemístit je ze silně znečištěných vod Jang-c'-t'iangu do jezera Tchien-e-čou v provincii Chu-pej a později se zase pokusit některé z nich vrátit zpět.
Nákladný projekt trvající několik let by stál okolo půl milionu dolarů. Rychlou záchranu paj-t'iho znemožnily nejenom potíže při shánění finančních prostředků, ale také průtahy v jednáních s čínskou vládou.
Knut a spol.
Podobný osud zatím nehrozí medvědu lednímu. Alespoň těm jedincům, kteří jsou chováni ve stovkách zoologických zahrad po celém světě.
Svědčí o tom zájem hraničící s hysterií, s jakým se u veřejnosti setkal medvídek Knut. Medvídě narozené loni v prosinci v berlínské zoo jeho matka odvrhla. Díky pomoci ošetřovatelů ale přežil.
Mnohem hůře jsou na tom jeho soukmenovci žijící ve volné přírodě.
Ačkoliv jich dnes v Arktidě stále žije na dvacet tisíc, v příštích padesáti letech by se jejich stavy mohly vinou globálního oteplování snížit až o třetinu. A je na vážkách, zda až jednu tunu vážící masožravec přežije rok 2100.
Do konce tohoto století má totiž v důsledku dalšího nárůstu teplot roztát podstatná část ledové přikrývky kolem severního pólu. A hlavně zmizet pobřežní led lemující Grónsko a další arktické ostrovy, na němž medvěd lední žije.
