New York - Italského spisovatele Umberta Eka fascinuje hloupost lidí, kteří berou vážně různá spiknutí. Prohlásil to v New Yorku na debatě o své nejnovější knize Pražský hřbitov, jež se zabývá právě konspiracemi. Román, který v říjnu vyšel i v českém překladu, mimo jiné zkoumá, jak se s pomocí podvrženého spisku Protokoly sionských mudrců zrodil moderní antisemitismus.
Eco míní, že někteří lidé prostě potřebují věřit, že věci nejsou jen tak, že je za nimi něco jiného. "Na internetu naleznete nespočetně stránek, které přinášejí nejrůznější interpretace událostí z 11. září 2001," podotkl spisovatel, jenž se spikleneckými teoriemi zabýval i v románu Foucaultovo kyvadlo.
Čtěte také:
Umberto Eco se vysmívá hloupým čtenářům Dana Browna
Připomněl také výrok anglického spisovatele Gilberta Keithe Chestertona, podle něhož to, že lidé přestali věřit v Boha, neznamená, že již nevěří ničemu. Naopak věří všemu. "Jsou připravení věřit všemu, což vysvětluje úspěch všech těch odpadových materiálů o svatém grálu a dalších podobných věcech," uvedl.
Spisy jako Protokoly sionských mudrců, které líčí údajné plány Židů na ovládnutí světa, předsudky přímo nevytvářejí, ale posilují je. Nenávist se totiž hodí různým režimům. "Láska je velmi selektivní ... Nenávist či válka je oproti tomu kolektivní, spojuje lidi, proto je hlavním nástrojem diktatur," poznamenal Eco v knihkupectví Barnes & Noble na newyorském Union Square.
Šíření nenávisti a smyšlenek podle něj usnadňuje celosvětová počítačová síť. "Rizikem internetu je, že pro nepřipraveného surfaře je obtížné rozpoznat, zda stránka je spolehlivá. U knihy přinejmenším vidíte, že ji vydala třeba renomovaná univerzita," řekl devětasedmdesátiletý spisovatel.
V souvislosti s webem poznamenal, že se neobává konce knih kvůli internetu. Ani fotografie podle Eka nezničila malířství a letadla zase nezničila železnici. "Tedy s výjimkou Spojených států," odtušil k pobavení publika.
Moderní technologie podle něj ovšem ovlivní způsob, jakým lidé budou psát. Jeho způsob psaní prý podobně ovlivnil film. "Poznamenal mne spíše John Ford než Marcel Proust."
Pražský hřbitov odehrávající se v 19. století je jeho šestý román. Eco, jehož nejznámějším dílem je asi Jméno růže z roku 1980, jej v italštině vydal loni po šestileté odmlce. Kniha se už stala světovým bestsellerem. Název inspiroval román Biarritz pruského poštovního úředníka a spolupracovníka tajné policie Herrmanna Goedscheho z 19. století.
V knize se na pražském židovském hřbitově scházejí rabíni a plánují spiknutí. Vymyšlená historka se stala jedním z pramenů Protokolů sionských mudrců, které poprvé vyšly v Rusku v roce 1903 a které zřejmě vypracovala ruská tajná služba.
Jako podvrh je v roce 1921 odhalil anglický list The Times, který napsal, že jde o plagiát dřívějších děl politické satiry, jež se k Židům vůbec nevztahovala.
