"Už pro svou bakalářku jsem si vyvíjela vlastní materiál potištěný mědí, který s věkem mění barvu. Daný kousek oblečení tak je potřeba nosit co nejdéle. V další kolekci jsem si zase dělala legraci ze soudobých trendů," popisuje své začátky boje s rychlou módou návrhářka.
Absolventka ateliéru Designu oděvu a obuvi na pražské UMPRUM si před třemi lety nechala na záda vlastní krví vytetovat loga módních značek, v roce 2017 pak obdržela ocenění Czech Grand Design za kolekci sestavenou z recyklovaného textilu a komponentů. A minulý týden otevřela první udržitelnou prodejnu metráže a opravnu v jednom.
V Textile Mountain na pražské Letné se dají koupit látky i galanterní zboží, které by se jinak vyhodilo. "Obchod je pro všechny lidi, kteří rádi šijí, ale i pro návrháře a studia, protože tady máme menší i větší kusy. Každý by si měl být schopen najít, co mu vyhovuje, i materiály máme různorodé," popisuje Vacková v interiéru navrženém studiem deForm s tím, že k dispozici jsou i technické textilie pro kutily.
Návrhářka v současnosti spolupracuje například se značkou Leeda, Odivi, Liběnou Rochovou či Henrikem Vibskovem. Do budoucna by se ráda spojila i s dalšími značkami. "Vždycky když si zákazník nějakou látku koupí, říkám mu, odkud je, aby věděl, co mu přijde do ruky," vysvětluje a ohlíží se ke stolu, kde si zrovna nechává jedna ze zákaznic odměřovat látku.
"Třeba tyhle úplety jsou ze zrušené prodejny s látkami a galanterií a dlouho ležely na skladě. Nikdo nevěděl, co s nimi dělat. Tak se ocitly u nás a získaly tak nový život," popisuje.
Zkušenosti z továrny na recyklaci odpadu
Zkušenosti pro Textile Mountain sbírala i během roku a půl v továrně na recyklaci textilního odpadu Klatex. "Poslední rok ve škole jsem řešila, co budu dělat na diplomku. Chtěla jsem navázat spolupráci s průmyslem, protože tam je dopad výroby textilu největší," vysvětluje za stolem ve své nové prodejně Lenka Vacková. V klatovské továrně nakonec zůstala pracovat i po tvorbě diplomky.
"Byla to veliká zkušenost ve všech směrech a myslím si, že bez ní by tenhle obchod ani nevznikl," přiznává designérka. V továrně přišla na kloub nejen mechanismu fungování recyklace textilního odpadu, ale na vlastní oči se přesvědčila, jak ohromným problémem textilní odpad je. "Člověk tuší kolik toho asi je, ale když to množství pak vidí, zděsí se. A to je jenom v Česku," dodává.
Nejvíce materiálu k recyklaci přitom tvoří oblečení, to se ale musí před zpracováním zbavit všech dalších komponentů, jako jsou knoflíky nebo blyštivé flitry. Právě ty využila Vacková ve své recyklované kolekci, za kterou získala ocenění Czech Grand Design za rok 2017. "Tenhle odpad nejde recyklovat a vždycky jej vyváželi na skládku," vysvětluje Vacková.
Často však do továrny putuje i kazový textil z výroben. Nasbíraný materiál se roztřídí a rozmělní se na malé kousky. Poté z nich vznikají nové netkané textilie, jako jsou koberečky do aut, rohožky nebo třeba stavební materiály. Ladem častokrát podle Vackové končí i textilie z produkce, například v módních řetězcích.
"Objednává se víc látky a pak vznikají takzvané dead stocky, často jde o tuny materiálu, které zůstanou nevyužité, protože pro velké společnosti mají zanedbatelný význam," popisuje designérka s tím, že do budoucna by ráda navázala spolupráci právě s velkými oděvními firmami.
Zodpovědnost firem i spotřebitelů
Textile Mountain znamená v překladu "hora hadrů" a má poukazovat na to, jak obrovským problémem textilní průmysl vlastně je. Prodejna má podle designérky přinést také motivaci k zamyšlení se nad zodpovědností, kterou nesou nejen výrobci, ale i spotřebitelé.
"Cílovým zákazníkem je každý z nás, protože všichni nosíme oblečení a vždy je prostor k tomu, dělat to ještě udržitelněji a zodpovědněji. Zároveň příjemnou a zábavnou formou. Nejde tedy pouze o obchod, ale i o prostor, kde má být příjemné trávit svůj volný čas záslužnou činností," vysvětluje.
Letenský obchod totiž bude fungovat i jako místo, kam si lidé mohou své oblečení přijít upravit. Ať už se bude jednat o drobné díry, nebo větší zásahy. Poukázka na opravu v Textile Mountain je také jedna z odměn na crowdfundingové platformě Hithit, kde Vacková vybírá peníze na vybavení a fungování obchodu v Čechově ulici. A podle majitelky je po službě poptávka.
Není potřeba vyrábět neustále nové věci! Po škole jsem pracovala v továrně, která recykluje textil. Tam mi to došlo: nepotřebujeme nové materiály, když jich je plno kolem, vyhazuje se nevyužité a plýtváme tak drahocennými zdroji! Pojďte to změnit společně, zkusme to jinak a podpořte třeba náš projekt Textile Mountain koupí jedné z exkluzivních odměn, ve kterých možná zase něco zítra přibyde! 💥 ZDE––> hithit.com/textilemountain
Zveřejnil(a) Textile Mountain dne 17. March 2019
Kromě spolupráce se společnostmi, nebo obchodem LUV-1, plánuje designérka spojit síly také se studenty oděvního návrhářství na UMPRUM. Vacková by povědomí o zbytečné nadprodukci a neekologicky i neeticky vyráběných oděvech ráda šířila také prostřednictvím edukačních programů, jako jsou přednášky, workshopy či dílny.
Češi jsou zodpovědnější než Dánové
Podle ní by se o ekologii a uvědomělé nákupy oblečení mělo zajímat více lidí. Šokovala ji například zpráva o příchodu Primarku na český trh. "V dnešní době, kdy se řeší udržitelnost a ekologie přijde taková zpráva a člověku nezbude nic než pocit bezmoci, protože s tímto kolosem nikdo nic neudělá. Zaráží mě, že se to vůbec povolilo," dodala.
Primark přitom lemují skandály - zákazníci například našli vzkazy s voláním o pomoc a informace o nelidských podmínkách ve výrobnách oblečení.
Sama nejčastěji nakupuje v second handech, kousky z druhé ruky pak obohacuje o výrobky svých přátel-designérů. Zároveň přiznává, že má velkou slabost pro výrobky dánského návrháře Henrika Vibskova, kde byla na stáži. I v Dánsku je podle ní ekologická móda a otázka udržitelnosti textilního průmyslu na vzestupu, přesto je na tom Česko o něco lépe.
"Dánsko je bráno jako zelená země, v reálném životě jsem ale vypozorovala, že běžní občané spoléhají na to, že odpad za ně vyřeší vláda a ve svém vlastním chování na to tolik nedbají. Když jsem to srovnám s Českem, přijde mi, že se chováme mnohem zodpovědněji," popisuje Vacková.
A kde se v ní vzal zájem o textilní tvorbu a udržitelnost? Může za to její dědeček. Ten byl totiž opravářem šicích strojů a absolventka UMPRUM mu často koukala pod ruce. Kromě toho spolu také šili nebo chodili hledat různé kousky strojů na skládku. "Myslím, že za to všechno může děda," uzavírá se smíchem.
