Wirginia Szmytová rozhodně neodpovídá stereotypnímu obrázku o osmdesátileté ženě. Za mixážním pultem velkého varšavského klubu stojí elegantní žena s velkými sluchátky, oblečená ve žlutých kalhotách a v lesklých botách na podpatku.
Pomalu vytahuje mixážní sadu, počítač a CDčka, aby dostala převážně seniorské posluchačstvo na taneční parket. "Je mi jedno, jestli se někomu nelíbí, že tančím nebo poskakuju za pultem. Neumím hrát a u toho jen tak stát," říká Djka a zvedá ruce, aby tleskala společně se svým publikem.
"Když hraju, cítím v sobě ten rytmus a melodii," dodává někdejší učitelka ve zvláštní škole. S hraním pro polské seniory začínala před zhruba dvacítkou let a mixovat se naučila sama, věří totiž v omlazující účinky hudby.
"Nevyhovuji stereotypním představám o starších lidech. Nevidím důvod, proč by můj věk měl určovat nějaká životní pravidla," říká DJka Wika. Každý pondělní večer hraje zhruba pro tisícovku lidí ve varšavském klubu Hula Kula, její set obsahuje všechno možné od rocku přes balady až po sambu.
"Byla jsme zvyklá pracovat s mladými lidmi, a tak jsem si udržela mladický pohled na život," říká žena. "Lidé za mnou chodí a říkají mi: 'Slečno Wiko, je nám čtyřicet, jsme tak staří'. Já jsem dvakrát starší než oni a rozhodně se necítím stará," směje se DJka.
