"Naším cílem bylo poskytnutí intenzivního zážitku vytvořeného měnícími se prostory při průchodu výstavní cestou. Návštěvník vchází do relativně úzkého prostoru. Až když poprvé obejde spirálu kolem dokola, začne se výstavní prostor pozvolna rozšiřovat. S tímto rozšířením se mění i světelná atmosféra. Návštěvník je pohlcen hrou světla a stínu, která se během dne, stejně jako aktuálního počasí, mění. Poté vstoupí do nejširší části výstavního prostoru pavilonu, která je i vertikálně propojená a nabízí impozantní převýšený prostor se zavěšenými uměleckými díly. Na konci cesty projde uzavřeným prostorem, aby vyšel na střešní terasu, která umožňuje vnímat pavilon i v kontextu jeho jedinečného umístění, s výhledem na okolní pavilony, Grand Ring a umělé jezero s fontánou," říká architekt Tomáš Beránek.
