Brno – Naše planeta se mění k nepoznání. Spalováním fosilních paliv jsme zcela změnili složení zemské atmosféry, koncentrace oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů vzrostla na úroveň, která tu ve čtvrtohorách nikdy nebyla, tvrdí environmentalistka Yvonna Gaillyová z Ekologického institutu Veronica.
A jaká je specialita Čechů v zasahování do životního prostředí? Nesmyslně přetápějí, civilizovaných 18 stupňů absolutně neuznávají. A také jedí moc hovězího masa, čímž se neúměrně zvyšuje chov dobytka a s ním i jejich vypouštění metanu do ovzduší. Plynatost dobytka tvoří takřka 20 procent z celkového množství skleníkových plynů.
Řešení přesto existují, i když nám dnes ještě znějí trochu divně. Třeba nesplachovat WC pracně vydobytou pitnou vodou, znovu využít vodu po sprchování, kompostovat i v bytě, místo napojení na kanalizaci si pořídit kompostovací toaletu.
"Je dobré začít něčím jednoduchým. Třeba přidat vedle odpadkového koše kbelík na bioodpad, otočit kolečkem u radiátoru doprava nebo nakupovat čisticí prostředky šetrné k přírodě. Když člověk přejde na výrazně nižší spotřebu zdrojů, neznamená to, že by se musel vzdát svého komfortu,“ říká Gaillyová v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Aktuálně.cz: Co je podle vás klíčové, když se bavíme o soběstačnosti člověka a jeho ekologického přístupu k životu?
Je to rozhodně otázka využívání energie, což zdaleka není jen elektřina, ale v našich zeměpisných šířkách zejména energie potřebná na vytápění. Tady jde opravdu o hodně, nejen o nějaký nostalgický návrat k tomu, jak uměli žít z místních zdrojů naši předkové. Naše současná plýtvavá společnost, naše životní úroveň a komfort jsou zcela podmíněny využíváním fosilních paliv – uhlí, ropy, plynu. Jejich spalováním jsme od začátku průmyslové revoluce zcela změnili složení zemské atmosféry. Koncentrace oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů vzrostla na úroveň, která tu ve čtvrtohorách nikdy nebyla.
A.cz: Co jsme tím způsobili?
Výsledkem je globální klimatická změna, ve skutečnosti dnes už globální klimatický rozvrat. Vzrůst teploty, časté extrémní projevy počasí, dlouhé epizody sucha i zvýšení mořské hladiny – to jsou jen některé projevy, které jsou a zejména do budoucna budou velkou hrozbou pro lidstvo. Jen se o tom u nás, na rozdíl od řady zejména evropských zemí, málo mluví – málo konkrétně.
A.cz: Co s tím člověk může udělat?
Odklon od používání fosilních paliv a přechod na zdroje obnovitelné je nezbytný a musí proběhnout rychle.
A.cz: Dobře, ale lidé často argumentují, že přechod na alternativní zdroje energie je moc nákladný.
Otázka nákladů je samozřejmě namístě. I nákladů pro jednotlivce. K tomu lze říct několik věcí: je to otázka priorit, do čeho své peníze dávám. Navíc mnohé technologie se při svém rozvoji a větším uplatnění zlevňují, mnohé z toho, co se o obnovitelných zdrojích říká, není pravda. A propos – jaká je návratnost nových šatů či automobilu? Na to se neptáme.
A.cz: Jak velký problém je plýtvání vodou?
Vodou máme šetřit, a nejen proto, že jí bude i u nás v mnoha místech nedostatek v důsledku klimatické změny. Dnes jsme ale zvyklí na dostatek, pitné vodě jsme přidělili funkci "toaletní", to znamená, že s pracně a energeticky náročně upravenou pitnou vodou zcela klidně spláchneme WC.
A.cz: Jak tedy s vodou hospodařit šetrně?
Mnohdy je snadné využívat dešťovku – alespoň na zahradě. Zachytávání dešťové vody pro využití například pro splachování či praní je nejlépe řešit už při stavbě domu (nejen rodinného), ale možné je to i dodatečně, ostatně mnozí se tak už zařídili. Řešením je i recyklace vody, využívání tzv. šedé vody, nejčastěji ze sprchování a koupání, pro další účely v domácnosti, zejména pro splachování toalet. Vyžaduje to většinou profesionální zařízení, rozumnou míru dezinfekce, ale je to možné a velmi dobře fungující.
A.cz: Váš institut upozorňuje i na to, že kanalizace také není tím nejideálnějším řešením, jak se dlouho soudilo. Na Západě to už vědí, u nás se ale s velkou slávou dobudovává kanalizační síť.
Měli bychom se přestat pozastavovat nad separačními kompostovacími toaletami. Není to žádný návrat ke kadibudkám, ale možná naopak východisko ze slepé uličky, kterou v mnoha případech je splachovací záchod. Známe příklady německých sídlišť, která už "jdou" suchou cestou. Nový pohled si zaslouží právě i problematika kanalizace, v mnoha obcích považovaná za metu blahobytu. Přitom existují na řadě míst dobře myslitelná decentralizovaná řešení, například kořenové čistírny. Jak domovní, tak například sídlištní. Místo aby voda zmizela v kanálu, zůstane na pozemku či ve vnitrobloku, jako je tomu v Německu. Kořenová čistírna je i hezkým doplňkem zahrady – například u Horního mlýna ve Křtinách.
A.cz: Ještě před pár lety měl každý druhý Čech jednoduchou chatu či chalupu, takže kompostování, záhonky z hlíny z loňského kompostu, topení dřevem z lesa a nádrž na dešťovku byly samozřejmostí (a leckdy jsou). Proč tedy Češi i tyto dávno používané věci teď "zázračně" objevují?
I chataři a chalupáři byli různí. Původní jednoduchost, a tudíž i jistá ekologická šetrnost jejich pobývání mimo města, myslím, často vzala za své – chaty a chalupy získaly koupelny a splachovací záchody, pěstování zeleniny často ustoupilo několikrát týdně opečovávanému trávníku a krb na dřevo je jen doplňkem elektrického topného systému pro pocit pohody.
A.cz: Problém byl také v tom, že ekologické hospodaření na chatě byla "z nouze ctnost", kdy lidé zkrátka neměli kanalizaci, vodovod a další vymoženosti. Čili nešlo z jejich strany o záměrně ekologické chování. Změnilo se dnes i myšlení lidí, jejich ekologické povědomí?
Víme o řadě lidí, které zajímá, kde se bere energie, potraviny a suroviny pro jejich potřebu a jaký je dopad jejich spotřeby na životní prostředí, na přírodu, na planetu. A pokud tohle povědomí mají, snaží se chovat k prostředí šetrně. Jestli jejich podíl v české společnosti nějak výrazně roste, to si neodvážím říct – pohybujeme se totiž v jakési bublině.
A.cz: Zdá se, že v posledních letech Češi velmi řeší kvalitu potravin, biopotraviny…
Ano, v oblasti potravin došlo ke značnému zlepšení. Masivně přibylo těch, kterým na původu, kvalitě i okolnostech pěstování plodin, chovu hospodářských zvířat a výroby potravin záleží. A ne vždy, i když často, je důvodem jen starost o vlastní zdraví. Na akcích, které pořádáme, pozorujeme zvyšující se zájem o přírodní zahradničení a ekologické ovocnářství. Též se více setkáváme s lidmi, kteří mají zájem být v některých ohledech soběstační, nezávislí.
A.cz: Jaká je jejich motivace?
Motivace těchto lidí jsou různé, myslím, že ta ekologická převládá, ale nezřídka jsou to i geopolitické důvody - nechci být závislý na plynu či ropě ze zemí, kde vládne diktatura. Lidé si staví pasivní domy, využívají obnovitelné zdroje energie a přírodní materiály, žijí bez auta, pěstují pro svou potřebu.
A.cz: Jaké šance v energetické, vodní či potravinové soběstačnosti mají lidé žijící v bytě v panelácích nebo činžácích?
Nejprve využijeme tuto otázku k tomu, abychom trochu posunuli vnímání pojmu soběstačnost. Doposud jsme se totiž možná příliš soustředili na jednotlivce, jednotlivé domácnosti, rodinné domy. Ale ona soběstačnost je naopak velmi sympatická na úrovni většího celku – sídliště, bloku činžáků, vesnice, mikroregionu. V takovém větším celku lze navrhovat a vybudovat komunitní řešení – počínaje třeba společným kompostem ve vnitrobloku přes založení komunitní zahrady až k zásobování energií či hospodaření s vodou. Celé obce či sídliště mohou být energeticky soběstačné a je to samozřejmě významnější než v případu jedince.
A.cz: Můžete uvést příklad?
Dobře postavené novostavby či dodatečně zateplené domy jsou vytápěny zdrojem využívajícím dřevo z blízkého okolí – z lesa či odpad dřevozpracujícího průmyslu. Elektřina například může pocházet z družstevní větrné elektrárny či bioplynového zdroje využívajícího odpady. Pozornost je věnovaná i hospodaření s vodou – zachycování dešťové vody a její využití například pro splachování WC a zalévání zeleně, zasakování dešťové vody, jak je to jen možné. Pravda, plánování, domluva i realizace takového záměru vyžadují velké nasazení, přesvědčení a samozřejmě i finance.
A.cz: Co může ale dělat člověk jako jednotlivec v bytě, když si nevěří na zorganizování komunitního projektu?
I jednotlivec v paneláku nebo činžáku může využívat řadu ekologických vymožeností, které nám pomohou snížit třeba spotřebu vody, energie či chemických látek používaných v domácnosti. Lidé mohou pěstovat zeleninu či bylinky na balkónech. Čerstvou zeleninu od regionálního producenta lze nakupovat přímo ze dvora nebo prostřednictvím bedýnkového systému či systému komunitou podporovaného zemědělství. Bioodpad mohou zpracovávat v domácím kompostéru, který lze mít v bytě.
A.cz: Záhonky a komposty v městských vnitroblocích, pěstování malých nenáročných plodin na balkonech bytových domů, tím je už několik let posedlé Německo. Jak rozšířený a oblíbený je tento trend u nás?
Lidé tento trend teprve objevují. Na rozdíl od západních zemí jsou u nás ale stále hojně rozšířené zahrádkářské kolonie, takže někomu může přijít zbytečné pěstovat rajčata na balkoně, když má zahrádku. Na druhou stranu je velmi příjemné mít na balkoně “živo”, obzvláště když hned z kuchyně při vaření můžete jít a utrhnout čerstvou zeleň. Existují různé systémy pro uchycení truhlíků a nádob, na malé ploše lidé využívají vertikální zahrady.
A.cz: Češi jsou desítky let vyhlášeným národem zahrádkářů. Zdálo by se, že odtud je to už jen kousíček k ekologickému vnímání světa. Jenže když vidím, jak každoročně na vše kupují nejrůznější postřiky, hnojiva a perou to do všeho živého na zahradě…
My považujeme za důležité, aby se ve vlastních zahradách a zahrádkách, stejně jako v těch komunitních využívaly principy přírodních zahrad, kdy se nepoužívají umělá hnojiva a chemická ochrana proti škůdcům a chorobám a nechává se prostor živočichům a divoké koutky. Mnohé zahrádkářské kolonie taková transformace ještě čeká. Zájemcům o přírodní zahradu nabízíme poradenství i účast na našich tematicky zaměřených akcích, jako je třeba Letní škola přírodního zahradničení.
A.cz: Jaké jsou podle vás hlavní ekologické nedostatky či chyby v životě běžného Čecha?
Například v tom, jakou teplotu v interiéru v zimě požadujeme – doma, v práci, ve škole. Návštěvníci ze západní a severní Evropy nad tím kroutí hlavou a cítí se ve svém oblečení nepříjemně. Jenže kdo si zvykne na 24 a více stupňů v pokoji či kanceláři, těžko přivyká civilizovaným 18 stupňům. Třídit plasty se člověk naučí snáze.
Ekologický institut Veronica a Letní škola soběstačnosti
Ekologický institut Veronica se zabývá odbornou a vzdělávací činností v oblasti enviromentálních témat. Na praktických příkladech ukazují, že vztah k přírodě, místním zdrojům a tradicím spolu s ohleduplným hospodařením může chránit životní prostředí a globální klima, ekonomicky stabilizovat venkov a řešit nezaměstnanost i v poměrně odlehlých oblastech. Od roku 2003 každoročně pořádá Letní školu v Hostětíně, jakousi enviromentální výchovu v praxi. Letos to bude na přelomu srpna a září tzv. "Letní škola soběstačnosti", určená všem, kdo se zajímají o možnosti, jak dosáhnout alespoň částečné soběstačnosti v zásobování potravinami, vodou a energií.
Zdroj: hostetin.veronica.cz
A.cz: A další hříchy?
Druhým hříchem je vysoká spotřeba masa – zejména hovězího. Při chovu dobytka vzniká v jeho zažívacím traktu metan. Ten je vzhledem k současným obrovským stavům dobytka zodpovědný za takřka 20 % z celkového množství skleníkových plynů. Kvůli pěstování sóji pro krmení jsou káceny tropické pralesy, zvířata povětšinou nejsou chována šetrně. Lékaři by náhradu několika porcí masa v týdnu zeleninou velmi přivítali.
Z těch závažných chyb zmiňme ještě létání na dovolenou, které se pro mnohé stalo naprostou samozřejmostí. Dopady letecké dopravy na klima jsou skutečně závažné.
A.cz: Jaká hlavní zlepšení z hlediska ekologie naopak vidíte v přístupu Čechů?
Lidé, jak bylo řečeno, věnují větší pozornost kvalitě potravin, určitě se zlepšilo třídění odpadu, v mnoha městech a vesnicích se začal třídit či hromadně kompostovat bioodpad. Program Zelená úsporám kromě samotných úspor energie přinesl i značný vzrůst povědomí o této problematice, i když mnohdy byla motivací spíše dostupnost finanční dotace. Mnohé mladé rodiny hlavně ve městech už umějí žít bez auta.
Zlepšuje se firemní přístup k ochraně životního prostředí, sledujeme vyšší zájem o metodiku tzv. zeleného úřadování, kterou pomáháme firmám zavádět.
A.cz: Co říkáte české ekologické osvětě?
Česko má skvělou tradici a kvalitu ekologické výchovy dětí, velmi rozsáhlou síť středisek ekologické výchovy. Vznikají a rozvíjejí se i lesní mateřské školky. Mnohé děti, které ekologickou výchovou prošly, jsou dnes již dospělými a z vlastní zkušenosti můžeme říci, že kdo se naučil nezahodit ohryzek do koše na papír, ten už to nikdy neudělá. I kdyby si ohryzek měl vzít s sebou domů, pokud jej tedy nesní.
A.cz: Když by si po přečtení článku člověk řekl, že by chtěl začít hospodařit jinak, šetrněji a odpovědněji, co byste mu poradili jako první krok?
Je dobré začít něčím jednoduchým. Třeba přidat vedle odpadkového koše kbelík na bioodpad, otočit kolečkem u radiátoru doprava nebo nakupovat čisticí prostředky šetrné k přírodě. Důležité je, aby měl člověk z toho, co dělá, dobrý pocit. S využitím současných vyspělých technologií se svého komfortu a kvality života při výrazně nižší spotřebě zdrojů vůbec nemusíme vzdát! Naopak, životní prostředí, čistota vody, vzduchu, veřejná prostranství, to vše se může výrazně zlepšit.
