V jedné z bočních jihlavských ulic jménem Matky Boží, pár kroků od náměstí, snad neminete plechový hrozen trčící ze zdi domu do ulice, dvě zamřížovaná okénka a vchod bez vývěsního štítu. Místní sem trefí i poslepu - tady je odjakživa Hospůdka Mikulka.
Nejrůznější pohostinství se v tomto domě provozuje více než 200 let.
Název Mikulka zůstal po vinárně provozované nechvalně známým podnikem Restaurace a Jídelny, kde se tehdy rozlévala mikulovská vína. Jo, to byl RaJ!
Noví majitelé ho přesto nezrušili. "Kdybychom podnik jakkoli přejmenovali, stejně by se říkalo - jdeme do Mikulky. Tak to prostě je, některé názvy se změnit nedají," říká jeden z nich.
V posledních dvou letech se prostoru ujali mladí kluci Lukáš a Honza, což jsou spolužáci ze základní školy. Oba jsou kuchaři a ve svém oboru od vyučení pracovali. "Dělali jsme v hospodě tady přes náměstí, ale vždycky jsme chtěli něco svého. Šéfová nám ale stále říkala, že na to ještě nemáme. Před dvěma roky řekla, že už jo,“ popisuje mladší Honza.
Mikulka je hudební barohospoda
Lukáš s Honzou přebírali Mikulku jako hospodu bez zvláštního charakteru, takovou, jakých je všude plno. Rozhodli se vytvořit něco originálnějšího - hospodu klubového typu, nebo spíš, jak sami říkají, hudební barohospodu. Funguje jak pro mladé, tak pro zavedené štamgasty.
Pořádají se tu vystoupení dýdžejů spojená s vařením specialit, stěny zdobí obrazy, probíhají tu výstavy, občas zahraje i živá kapela. Lidi sem chodí a je to opravdu setkání světů a generací. Staří, mladí, studenti, dělníci.
Sympatické je, že se tady žije v symbióze s Romy, které prý v některých jihlavských restauracích nechtějí. Odpoledne tu jedna partička hraje kostky o peníze. Pak přicházejí další a další hosté. A večer? Hudba, dav před barem se vlní, směje se a popíjí. A dole se baví hloučky štamgastů po svém.
"Lidi si chtějí po práci odpočinout a vyřádit se a my jim to rádi umožníme," říká Lukáš. Holky tančící na stole, to je to nejmenší, občas je tu prý opravdu živo. Když se zábava rozjíždí ztuha, sami majitelé přiloží pod kotel, aby se něco dělo. "Kupujeme už levnější a bytelnější sklenice, ty parádní, tenkostěnné u nás nemají šanci na přežití," dodává.
Speciál: Hospody se nevzdáme
Mapujeme osobité restaurace, hospody, kluby a putyky po celém Česku.
Nechte se inspirovat nevšedními příběhy a nahlédněte do zákulisí míst, kde se točí skvělé pivo a vládne jedinečná atmosféra.
Připravili jsme pro vás sérii reportáží a video dokumentů, kterými vás provede moderátor a režisér Zdeněk Suchý.
Vaří tu až do rána
Kluci si zakládají na tom, že jsou jediná hospoda v Jihlavě, kde dostanete najíst, i když je všude zavřeno. To pak třeba ve čtyři ráno vaří cibulačku nebo vegetariánům avokádový tatarák. A polévky - ty jdou v tuhle dobu na dračku. Akce do rána jsou samozřejmostí, stalo se, že se tu i spalo.
Je vidět, že se lidé těší ze setkání, většina se jich zná už z dřívějška, nebo z Mikulky. Dneska tomu tady nikdo neřekne jinak než "základna". U skvělého buřtguláše kluci vypravují, že jsou momenty, které překvapí i je. Když se vytvořil nával na baru, jedna dívka, která přišla jako host, nabídla, že jim pomůže, a za chvíli už myje sklenice a pomáhá za barem. Fronta opadla a holka se zase vrací na "druhou stranu".
"Lidi tu hospodu berou skutečně za svou. Na to jsme hrdí a proto to děláme," dodávají dynamičtí majitelé.
Tento článek je součástí speciálního projektu Hospody se nevzdáme, který je sponzorovaný společností Budějovický Budvar. Ten můžete sledovat na stránce projektu nebo na sociálních sítích Instagram a Facebook.
