Herci jsou placeni bídně. Nedivím se, že hrají v reklamách, říká režisér Svoboda

Jiří Labanc Jiří Labanc
24. 7. 2021 15:18
Nemohli hrát kvůli zavřeným divadlům, tak se herci brněnského Divadla Husa na provázku rozhodli natočit improvizovaný miniseriál. "Pandemie dala hercům příležitost se svépomocí zviditelnit, nemusí čekat, až je někdo osloví," říká ke snímku Hraj něco! jeho třicetiletý režisér Radim Svoboda, který v seriálu reflektoval frustraci i pochybování divadelních herců vůči své kariéře.
Hraj něco! - trailer k seriálu | Video: archiv produkce Overhere

Jak se točí improvizovaný seriál?

Je to náročné, obyčejně jsme jako filmaři zvyklí pracovat s promyšleným a detailním scénářem, který se na place už jen šperkuje. S hlavními aktéry jsme si ale před každým natáčením pouze načrtli bodový scénář, podle kterého jsme měli představu, jak budou scény vypadat: *Kluci nervózně přešlapují na místě, po chvíli k nim přijde Michal Isteník, po pozdravu se jich zeptá, proč jsou takoví nervózní, podiví se, proč jsou oblečeni do tanečních obleků.*

Tvůrci seriálu zavítali i do ostravského Divadla Mír. Na obrázku je jeho ředitel Albert Čuba (čtvrtý zprava) a režisér Radim Svoboda (třetí zprava) se štábem.
Tvůrci seriálu zavítali i do ostravského Divadla Mír. Na obrázku je jeho ředitel Albert Čuba (čtvrtý zprava) a režisér Radim Svoboda (třetí zprava) se štábem. | Foto: Archiv Radima Svobody

Všichni herci byli skvělí, nějakých zádrhelů, kdy bychom museli něco opakovat, bylo opravdu minimum, do rolí se skvěle vžili. Návrh na seriál a na to, že bude navíc improvizovaný, přišel od hlavních herců z Divadla Husa na provázku - Dominika Telekyho, Tomáše Žilinského a Dalibora Buše. A točit to improvizovanou formou chtěli, protože se báli, že pokud budeme psát několik měsíců scénář, nestihneme natočit nic. Zdálo se mi to jako dobrá výzva.

Nejprve jste ale natočili jen první díl. Počítali jste vůbec s celou sérií, nebo jste čekali, co vzejde z prvního dílu?

První díl jsme natočili na zkoušku, navíc za jeden den, vložili jsme do toho vlastní peníze a byli jsme vůbec rádi, že nám pomohlo pár kolegů, nadšenců do těchto autorských projektů. A když se tento první díl líbil i Huse, začali jsme řešit pokračování a na konci června jsme dotočili šestidílnou sérii, která vyjde na podzim tohoto roku.

Pro nás filmaře to ale bylo velmi náročné, museli jsme být akční, improvizovat a přitom také udržet alespoň nějaký režijní klíč nebo systém snímání, který divákovi půjde naproti a pomůže mu se zorientovat. Snažil jsem se, aby to mělo nějaký systém, ne že záběry natočíme z různých úhlů a pak se s tím něco udělá.

Symbiózou vstříc k úspěchům

Na place musí být mezi herci a režisérem o to větší symbióza, když se jedná o improvizaci.

Se dvěma hlavními aktéry se známe ještě ze studentských let. Já studoval film ve Zlíně, oni na JAMU a hráli ve studentských filmech. S Daliborem jsem se pak poznal o něco později díky Dominikovi. A protože si rozumíme, nebyl problém najít téma, linku, styl humoru i stylizaci situací. Když ale normálně točím nebo píšu, mám to celé pod kontrolou, jenže tady to nebyli jen herci, kteří by naplňovali mou vizi scénáře, byli to zároveň tvůrci, kteří scénář vytvářeli.

Snažil jsem se hledat nějaký kompromis a společnou řeč, často jsme díky tomu přišli na ještě lepší nápad nebo řešení než na začátku. Je pro mě základem být k hercům upřímný, když se mi něco nelíbí, nepřetvařuji se, ale dám jim rovnou konstruktivní poznámku, jak to zlepšit. Nikdy bych proto nešel přes něco, co by se mi vyloženě nelíbilo. K hádkám ale nedocházelo, základem je vzájemná důvěra a respekt mezi herci a režisérem.

Nemůže ale improvizace natáčení naopak časově ztížit? 

Jistěže může, hlavně pokud by nefungovala souhra mezi herci a štábem a pokud bychom nebyli schopni rychle domýšlet dialogy. Taky si samozřejmě bere čas ve střižně a časově ztěžuje technické přípravy obecně, hůře se plánuje svícení apod. Kameraman seriálu Dan Bielčík by mohl vyprávět. Má to svá pro i proti, ale s tím jsme do toho od začátku šli. Byla to výzva i jistá forma experimentu.

Většinou jsem čekal komplikace, že budeme mít trošku problém vymýšlet hned na začátku ty improvizované dialogy. Šlo to ale až překvapivě lehce. Důležité bylo vždy vymyšlenou improvizaci zafixovat, aby se poté jednotlivé klapky od sebe nelišily a abychom my tím pádem neměli při střihu problém s návaznostmi. Čemuž dal třeba vtipně vzniknout Vladimír Polák z Divadla Mír, který v každém střihu řekne svou větu či repliku jinak nebo si tam dodá něco svého. Ve střižně to pak bylo peklo.

Seriál Hraj něco! tvůrci točili i v mediálním domě Economia.
Seriál Hraj něco! tvůrci točili i v mediálním domě Economia. | Foto: Archiv Radima Svobody

Nakousl jste financování, jaké jsou náklady na takovýto miniseriál?

Ačkoliv nemohu říct kvůli probíhajícímu jednání přesné částky, natočili jsme to hodně levně - měli jsme malý, osmičlenný štáb, všichni herci nám vyšli vstříc a hráli za mnohem nižších platových podmínek, než je běžné. Ale i tak jsme ty peníze museli nějak sesbírat, ať už z příspěvků divadla, sponzorů nebo produkce, která nás zaštítila. Významně nám pak pomohla sbírka na Donio.cz, kde jsme vybrali přes 40 tisíc korun.

Za normálních podmínek je ale běžné, že jeden natáčecí den 10- až 15minutového seriálu stojí v řádech stovek tisíc korun. Je pak o to krásnější vidět kolem sebe lidi, kteří dají vzniknout vaší vizi, jíž obětují svůj čas, nápady a peníze. Zároveň je to ale hodně zavazující, protože když se to nepovede nebo to nenaplní očekávání, těmto lidem pak přijde zbytečná jejich investice.

Od začátku jsme ale chtěli, aby z toho vzniklo něco, co má smysl, čím se můžeme prezentovat a hlavně to bude lidi bavit, nebudou v tom mít guláš.

Povedlo se? Neměli v tom seriálu diváci guláš?

Podle jejich reakcí na poloveřejné předpremiéře ani nepoznali, že jsme seriál vytvářeli tímto způsobem. Některé motivy pro ně měly i přesah. Seriál často odráží, jak se v této době žije v Česku divadelním hercům i umělcům obecně.

A jak se divadelním hercům žije?

Z mé zkušenosti je to skvělá komunita lidí, vedení divadel se snaží herce v souboru poskládat tak, aby si rozuměli. Především ti herci chtějí hrát divadlo, baví je, proto tam zůstávají.

Z platové stránky to však bývá velmi bídné a jsou rádi, když si mohou přivydělat v nějaké reklamě nebo epizodě seriálu. Když se někdo diví herci, proč v reklamě nebo nikdy nekončícím seriálu účinkuje, tak je to často z důvodu, že potřebuje zajistit svou existenci. Když totiž vidím mladého herce z Husy na provázku, který žije v podnájmu s rodinou a má ji uživit z ne příliš vysokého platu, tak se vůbec nedivím, že do těch reklam a seriálů jde.

V hlavních rolích zde působí herci Divadla Husa na provázku Dominik Teleky, Tomáš Žilinský a Dalibor Buš.
V hlavních rolích zde působí herci Divadla Husa na provázku Dominik Teleky, Tomáš Žilinský a Dalibor Buš. | Foto: Archiv Radima Svobody

Ale často může být tento krok ve výsledku pozitivní a herce může zviditelnit. I tak ale samozřejmě herci zvažují, zda do podobných projektů jít. Nevědí, jak to dopadne, nechtějí se pak za onen projekt a sebe stydět. Herectví a umělecké profese mají obecně společné pochybování a přemítání o sobě a své práci. V seriálu to rezonuje, i zápletka je o tom, že hlavní trojka herců si myslí, že to má v divadle nahnuté a že asi budou vyhozeni. Vedení proto chtějí ukázat své ambice, začnou si zvát velké herce na workshopy a pokračují cestou dál.

Neplatí zkrátka to, že jakmile slyšíme o herci, který za svou roli bere i 10 tisíc korun za den, tak to automaticky platí pro všechny herce. Je to jen velmi úzká část, ti v divadlech jsou na tom velmi často úplně jinak.

Jsou ale reklamy a nikdy nekončící seriály jako třeba Ulice cestou, jak se zviditelnit?

Zrovna Ulice je dobrý příklad seriálu, který herci pomůže se zviditelnit. Navíc se většinou - podle mého - za své účinkování v něm nemusí vůbec stydět. Režisér Tomáš Bintr, který nás učil režii ve Zlíně, těmto seriálům, jako je Ulice, říká "celostátní kamerové zkoušky". Tam totiž vidíme herce, jak hrají v naprostém základu, není tam čas na nějaké pilování textu a zkoušení, maximálně se udělá zkouška kvůli kamerám nebo pohybům a pak se už točí.

Divadlo Mír ukázalo cestu k samostatnosti

O osudu seriálu rozhodnou nepochybně diváci, jakou budoucnost má ale tento formát pro vás?

Budoucnost určitě má, ukázalo to už ostravské Divadlo Mír. A krok Míru byl iniciačním bodem pro herce, kteří nemohli hrát. Tento krok je probudil, ukázal hercům i jinou cestu než jen čekat na to, až jim zavolá nějaký režisér či produkce. Díky němu zjistili, že mohou sami iniciovat svůj nápad, který ostatní zaujme. Podmínky tady jsou, stačí jen ten nápad mít, oslovit další tvůrce, požádat a spousta věcí je možná. Musí se ale udělat ten první krok, čekání na příležitost je totiž nejisté. Máme tu i několik streamovacích televizí, které jim k prosazení mohou pomoci.

Je ale před námi otázka, jestli je v Česku tolik diváků, aby si je ty seriály našly. Ti mladší už přešli z televize na internet, u staršího publika to je ve hvězdách, zdali začnou postupně přecházet i oni.

Přemýšlím, jestli jsou ale internetové televize nebo YouTube, jako v případě zmíněného Divadla Mír, efektivním způsobem, jak se dnes mohou neznámí umělci nebo autoři zviditelnit.

S televizemi zrovna jednáme, uvažovali jsme i o YouTube, jenže na něm je třeba mít nějaké podhoubí, aby diváci přišli automaticky. Pokud nic takového autoři nemají, jde to opravdu těžce. Chceme seriál dostat k co nejvíce lidem, naším záměrem není na tom vydělat. Ostatně produkční společnost Overhere si nás vzala pod křídla se stejným záměrem.

Nemohou ale to podhoubí zastoupit slavnější herci, kteří vás podrží? Přece jen i oni budou v tom seriálu účinkovat.

Je to jedna z možností, ale nemyslím si, že by na tomto šel postavit marketing celého seriálu, byť budeme samozřejmě rádi za jejich podporu sdílením. Zrovna Divadlo Mír je v jednom z dílů, ale není na tom postaven celý seriál, stejně tak i u dalších herců, jako jsou už zmíněný Michal Isteník, Jiří Vyorálek nebo Vojta Kotek. Jeví se mi to jako varianta, která by měla přijít spontánně od nich samotných.

Blýská se začínajícím hercům díky těmto projektům na lepší časy?

Nemohu sice říct, že přichází nějaké lepší časy, ale řekl bych, že herci teď mají víc možností, když se chtějí někde takto ukázat a posunout se, než tomu bylo před pár lety.

Natáčení jedné ze scén v ostravském divadle Mír.
Natáčení jedné ze scén v ostravském divadle Mír. | Foto: Archiv Radima Svobody

Z mého pohledu by to však chtělo větší odvahu ze strany producentů i tvůrců - a teď myslím ty, kteří pracují na větších projektech. Neměli by se bát dát šanci těm mladým, kteří mají ambice, nápady a už alespoň na pár, byť menších projektech prokázali, že něco umí. Neměli by se bát riskovat se žánry a provokativnějšími nápady, protože potom vznikají díla, která mají přesah a jsou jiná, není to stereotyp.

Tím se ale dostávám opět k divákům. Naše a mladší generace už je zvyklá hledat obsah na internetu, více ji proto zaujme ten provokativnější obsah. Zato generace našich rodičů je pohodlnější, zapne si televizi a obsah pasivně přijímá. Chápu argumenty lidí, kteří řeknou, že se nedívají na něco náročnějšího, u čeho je třeba mít větší rozhled nebo přemýšlet, ale radši po práci zapnout televizi jako kulisu. Myslím si ale, že kdyby tomu dali šanci a více objevovali na internetu, nemuseli by být zklamaní. Když už na něj totiž zajdou, stačí jim většinou to vytyčené pole, tedy například zpravodajství, nejsou mnohdy zvyklí hledat nový obsah.

Jak tedy může někdo ze starší generace, kdo se vymyká tomuto stereotypu, podpořit tyto projekty?

Podle mě by mohlo fungovat to, že by starší diváci, kteří si k novému obsahu cestu našli, předali svou zkušenost svým vrstevníkům - kamarádům, známým. V případě mladých tam je stále ten generační odstup a neporozumění. Když jim to ale předá jejich kamarád nebo známý, jsou ochotni tomu být více otevření.

Netflix pro divadla? Chceme, aby lidé divadlem trávili více času, říká autor Dramoxu

Při spuštění služby spadly servery. Zájem byl větší, než jsme čekali, říká jeden ze zakladatelů „divadelního Netflixu“ Dramox Martin Zavadil. | Video: Emma Smetana, DVTV
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 4 hodinami

Volejbalisté Itálie po 16 letech vyhráli mistrovství Evropy

V Katovicích italští volejbalisté udolali Slovince v pětisetové bitvě a celkově slaví sedmé zlato. Mladý italský celek na šampionátu neprohrál jediný zápas, suverénně prošel i ostravskou základní skupinou, v níž přehrál i českou reprezentaci (3:1) a také své dnešní soupeře. Tehdy 3:0, dnes 3:2. Dva týdny po ženské reprezentaci slaví Itálie zlatý volejbalový double.

Slovinci hráli již třetí finále za poslední čtyři Eura, ale opět se museli spokojit jen se stříbrem. Nad Italy vedli 1:0 a 2:1 na sety, ale rozhodující zkrácenou sadu ztratili 11:15. Jejich cesta za druhým místem přitom začala nečekanou porážkou v Ostravar Aréně s Čechy. Ti obsadili na turnaji osmou příčku.

Finálovou bitvu začali lépe Slovinci, dařil se jim servis i příjem, a byť Italové sedmibodovou ztrátu stáhli na minimum, víc už nedokázali. Karta se však záhy obrátila, mladý italský výběr se dostal do tempa a naboural sebevědomí soupeře. Koncovku třetí sady si vzal do své režie slovinský univerzál Tončen Štern, servisem ji rozhodl a přiblížil slovinský celek k vytouženému titulu. Dařilo se i jeho spoluhráčům blokařům, kteří často nacházeli mezery v italské obraně.

Kouč Ferdinando de Giorgi měl nicméně po další změně stran šťastnou ruku a střídáním univerzála Romana za Pinaliho zastavil nápor slovinských volejbalistů. Ti ještě začali rozhodující dějství tříbodovou šňůrou, ale druhá polovina tie-breaku patřila Italům pod vedením teprve devatenáctiletého smečaře Michieletta a nahrávače Giannelliho.

Bronzové medaile získali volejbalisté Polska. Úřadující dvojnásobní mistři světa si po semifinálové porážce se Slovinskem spravili chuť a před domácím publikem v Katovicích porazili šampiona z roku 2019 Srbsko 3:0.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

PSG zažilo proti Lyonu obrat. V nastavení rozhodl Icardi

Fotbalisté Paris St. Germain otočili utkání 6. kola francouzské ligy s Lyonem a po vítězství 2:1 zůstali v nejvyšší soutěži nadále stoprocentní. O třech bodech pro domácí rozhodl ve druhé minutě nastaveného času Mauro Icardi. Lionel Messi hrál od začátku duelu, ale v 76. minutě střídal.

Tým z hlavního města tak drží v čele soutěže pětibodový náskok před druhým Marseille, které porazilo 2:0 Rennes.

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Poslední debatu kandidátů na kancléře SRN provázely spory o sociální témata

Spory o sociální témata, ochranu klimatu a také budoucí německou vládu provázely třetí televizní debatu kancléřských kandidátů konzervativní unie CDU/CSU Armina Lascheta, sociální demokracie SPD Olafa Scholze a Zelených Annaleny Baerbockové. Dnešní společné vystoupení trojice kandidátů bylo před nadcházejícími parlamentními volbami poslední. Vybírat nové složení Spolkového sněmu budou Němci za týden, tedy v neděli 26. září.

Další zprávy