Bylo sobotní poledne 10. července 1976, když se nad severoitalským městem Seveso zvedl bílý mrak z továrny ICMESA. Nikdo tehdy netušil, že obsahuje vysoce toxický dioxin – jed, který v následujících dnech spálí zeleň, zabije zvířata a poznamená stovky lidí. Z klidného léta se stala jedna z nejhorších chemických katastrof v dějinách Evropy.
Může se Seveso opakovat?
Katastrofa v Sevesu byla tichou apokalypsou. Žádné ohlušující výbuchy ani okamžité stovky obětí, jaké známe z jiných průmyslových havárií. Byl to plíživý, neviditelný jed, který se snesl z letního nebe a pomalu, zákeřně otrávil zemi, zvířata i lidi. Právě tato tichost a neviditelnost z ní činí jednu z nejděsivějších a nejvíce poučných tragédií moderní doby. Příběh Sevesa je především příběhem selhání na všech úrovních: selhání korporátní zodpovědnosti, vládní regulace i vědecké připravenosti.
Svou závažností a společenskými dopady bývá srovnávána s havárií v Černobylské jaderné elektrárně v roce 1986 v bývalém Sovětském svazu. Tu také zapříčinila řada selhání a provázelo ji mlčení úřadů a lhaní zbytku světu.