reklama
 
 

Grygar: Já a popularizátor astronomie? To už za mě udělal Neruda a jeho Písně kosmické

17. 5. 2015 10:00
Rozhovor s astrofyzikem Jiřím Grygarem o úspěších mladých českých astronomů, Janu Nerudovi i záhadologovi Erichovi von Dänikenovi.

Praha - Česko má nejhustší síť hvězdáren na světě, uznávané astronomy i studenty, kteří v oboru patří v mezinárodním měřítku k těm nejlepším.

Podle astrofyzika Jiřího Grygara je to dáno zdejší skvělou popularizací astronomie. Prvním popularizátorem byl podle něj již básník Jan Neruda, jenž v roce 1878 napsal sbírku Písně kosmické.

"To je v podstatě populárně-naučná poezie. Dozvěděl jsem se, že se Neruda nechal zapsat jako mimořádný posluchač astronomie na Karlovu univerzitu a vše si nastudoval, než sbírku napsal. Když jsem rozebíral verš po verši, zjistil jsem, že tam má skoro všechny tehdejší astronomické znalosti," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Jiří Grygar.

Aktuálně.cz: Co říkáte popularitě astronomie mezi českou mládeží?

Jiří Grygar: Je to výborné. Loni jsem byl v porotě soutěže Expedice vesmír, sešlo se na 120 elaborátů. Už jenom přečíst to byl kumšt. Vybrali jsme třicet děcek, s nimi jsme už mluvili ústně. Byl jsem z nich nadšen.

A.cz: Co konkrétně vás nadchlo?

Každého jsem se ptal, zda čtou a zda používají sociální sítě. Všichni četli a kupodivu nikdo sociální sítě nepoužíval. Když jsem se jich zeptal, co čtou, odpověděli, že Hawkinga. Na dotaz, proč to čtou, říkaly dvanáctileté děti: "Protože to je příběh a ještě se dozvím něco o vědě." Já mám podobnou zkušenost, byl jsem přesně tento typ.

A.cz: Tušíte v nich budoucí úspěšné vědce?

Tito lidé to dotáhnou daleko. Také jsem jim to říkal, že za třicet let z nich budou slavní vědci a budou moci naši republiku skvěle reprezentovat, pokud tedy neutečou do ciziny.

A.cz: Co říkáte tomu, jak mladí čeští astronomové dokážou obstát ve světové konkurenci a stále vozí z mezinárodních astronomických olympiád medaile?

To je dáno kvalitou popularizace, která má u nás silnou a dlouhou tradici.

A.cz: Takže to je i vaše zásluha…

No, ona je to spíše taková sekvence. Já jsem zase vyrůstal na popularizaci astronomie doktora Huberta Slouky. Byl jsem navíc v Brně, která je velkou líhní astronomů. Když jsem vymyslel název pro astronomický věstník Kosmické rozhledy, až mnohem později jsem zjistil, že se stejně jmenuje i populárně-vědecká knížka profesora Františka Josefa Studničky již z roku 1896. Na knížku mě upozornil jeden můj aspirant a já jsem žasnul, jakým způsobem se tu již na konci 19. století popularizovala astronomie. Profesor Studnička tu například rozebírá českou lidovou písničku, v níž se zpívá "dám ti hubiček, kolik je na nebi hvězdiček". Vypočítává, že těch hubiček by tedy muselo být aspoň tři tisíce a že správná hubička trvá minutu, takže by se mládenec za těch tři tisíce minut pořádně unavil.

A.cz: Čili česká tradice popularizování astronomie sahá až do konce 19. století…

Ještě dále, až do roku 1878, kdy vyšly Písně kosmické, básnická sbírka Jana Nerudy. To je v podstatě populárně-naučná poezie. Jedná se o naprosto brilantní popularizaci tehdejší astronomie. Má tam už věci o spektroskopii, která začala dva roky před tím. Dozvěděl jsem se, že se Neruda nechal zapsat jako mimořádný posluchač astronomie na Karlovu univerzitu a vše si nastudoval, než sbírku napsal. Když jsem rozebíral verš po verši, zjistil jsem, že tam má skoro všechny tehdejší astronomické znalosti.

A.cz: Zaujalo mě také, že mladí čeští astronomové uspějí, i když se soutěž koná na jižní polokouli, kde je jiná hvězdná obloha než u nás na té severní. A porazí i domácí, kteří pod touto oblohou vyrůstají.

Marná sláva, Česká republika má nejhustší síť lidových hvězdáren na světě. Tím pádem tady můžeme dělat Ebicykl, tedy spanilou jízdu astronomů od hvězdárny ke hvězdárně. To by jinde na světě nešlo, jen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku lze za den na kole dorazit od jedné hvězdárny ke druhé a tam přespat.

A.cz: Nyní popularizuje astronomii už i váš syn Lukáš. Zatímco Stephen Hawking napsal Jirku a velký třesk, Jirkův vesmírný lov pokladů a Jirkův tajný klíč k vesmíru se svou dcerou Lucy, vy jste knihy převáděl do české podoby se svým synem Lukášem…

U první knihy jsem mu ještě dělal supervizi, protože tady začínal a nějaké termíny nevěděl, ale teď už se o to nemusím starat. On v podstatě nepopularizuje jen astronomii, ale celou vědu, což já bych se neodvážil. A děti to s radostí čtou. Třeba z těch třiceti dětí, které postoupily do semifinále soutěže Expedice Vesmír, tak všechny měly načtenou celou trilogii.

A.cz: Takže astronomie lákala a bude lákat…

Určitě. On je to hned po medicíně v podstatě nejatraktivnější obor. Vesmír láká svou hloubkou a tajemstvím.

A.cz: Nicméně mnoho lidí se nechává vtahovat do světa vesmíru trochu jinak založeným autorem - Erichem von Dänikenem. Tento čerstvý osmdesátník se může pochlubit šedesáti miliony prodaných výtisků.  Co si obecně myslíte o bádání, knihách a dokumentech švýcarského záhadologa?

Domnívám se, že autor není s to postupovat při řešení tzv. záhad kritickou vědeckou metodou a zkušenost nás učí, že kdo se této metodě buď z neznalosti, anebo i úmyslně vyhýbá, diskvalifikuje se tím pro úspěšné řešení jakýchkoliv záhad.

A.cz: Erich von Däniken si v podstatě většinu božských výjevů z bible a
dalších starých textů vysvětluje mimozemskými astronauty. Jako důkazy předkládá i staré obrazy či sošky, v nichž vidí skafandry či rakety. Co říkáte na tyto teorie?

Na těchto příkladech je dobře vidět, jak autor podléhá sebeklamu, že případní mimozemšťané budou na jedné straně technicky daleko zdatnější, než je naše civilizace dnes, ale současně vše vysvětluje právě soudobou úrovní pozemské vědy a techniky, tedy skafandry a raketami. Je očividné, že navzdory veškerému pokroku nejsme schopni těmito prostředky doletět dál než na Měsíc a tam prokazatelně žádní zelení pidimužíci nebydlí.

A.cz: Däniken rovněž přisuzuje mimozemšťanům dodnes ne zcela vysvětlené lidské počiny, které podle něj jsou nad síly obyčejných smrtelníků, ať již jde o obrovské pyramidy, antické sloupy obří sochy či obelisky. Co říkáte na tyto spekulace?

To všechno jsou pouhé smyšlenky, které doslova urážejí intelektuální a technické schopnosti našich předků. Spíše bychom měli obdivovat, jak důmyslně si naši předkové počínali a jak z jejich inspirace i fyzické dřiny dodnes těžíme.

autor: Zuzana Hronová | 17. 5. 2015 10:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama