Pro pamětníky, kteří zažili 21. srpen, je jedna věc naprosto typická. Každý z nich si přesně pamatuje, kde ten den byl a co dělal, když se dozvěděl o vpádu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa.
Jedním z nich je i Jan Šesták. "21. srpen 1968 nás překvapil na nádraží ve Zbirohu, kde jsme jako odloučená jednotka železničního vojska prováděli výměnu kolejí na trati Zdice - Rokycany," napsal k fotografii, kterou zaslal do redakce Aktuálně.cz.
"Žádné zbraně jsme neměli - pouze lokotraktory, krumpáče a lopaty - takže naše možnosti odporu byly silně omezeny. A tak je symbol odporu na fotce vskutku nenápadný. Všechny lokomotivy v té době měly na čele rudou hvězdu, kterou jsme okamžitě zamalovali, byť to některým našim důstojníkům dost vadilo," vysvětluje. "Už druhý den po okupaci totiž obrátili a odmítali, abychom třeba stávkovali. Protože jsme byli variantou tzv. pétépáků a každý z nás byl tedy naladěn protisovětsky či protirusky, nedopustili jsme opětovné domalování rudé hvězdy na lokotraktor po celý zbytek vojny," vzpomíná Jan Šesták.
Pan Karel Mařík si vzpomíná, že během srpna 1968 se svou Exaktou Varex IIb nafotografoval v ulicích Prahy 38 kinofilmů. "Ty mi bohužel při stěhování do nového bydliště byly ukradeny spolu s nějakými knihami. Zachovalo se jen zhruba sto fotografií maximálně 18×24 centimetrů velkých," napsal ke svým dokumentárním záběrům. "Používal jsem objektiv Tessar 50 mm a teleobjektiv 300 mm," vzpomíná. Jeho snímky mají navíc ohromnou historickou hodnotu i proto, že si u každého přesně poznamenal datum a místo, kde byly pořízeny.
Velmi působivé jsou i fotografie Jaroslava Zatloukala, které redakci zaslala jeho dcera Maja Motti. "Táta sice už tady není, ale jeho fotky, jako němá výpověď o nespravedlnosti a okupaci, tady zůstaly…," napsala.
Výborný dokument pořídil v roce 1968 i pan Karel Svoboda v ulicích Českých Budějovic.
Stejně jako si všichni pamětníci dobře vybavují 21. srpen 1968, mohou také vyprávět dlouhé příběhy o tom, jak se pak změnily jejich životy. "Manžel natočil reportáž o prvních dnech okupace Plzně. Do protikladu marného přesvědčování okupantů je tam postaven život nic netušících dětí z mateřské školky. Film se v roce 1990 našel v archivu StB. Mého manžela stál dvacet let tvůrčího života," napsala paní Zdeňka Kazdová.
