Výstava fotografií Martina Kamína v Paláci Lucerna: Je to země s velkou duchovní energií, říká - Aktuálně.cz

Skotsko má ohromnou duchovní energii, říká fotograf, který tam jezdí už deset let

Zobrazit 8 fotografií

Foto: Martin Kamín

Tomáš Vocelka

5. 3. 2020 13:30

Fotograf Martin Kamín tráví ve Skotsku každoročně měsíc až měsíc a půl. "Je to země, kterou si oblíbíte, s hlubokou duchovní tradicí," říká. Snímky, které vznikly během posledních deseti let, vystavuje od 5. března v pražském Paláci Lucerna.

"Když jsem byl ve Skotsku fotit poprvé, byl jsem tam se skupinou fotografů. Bydleli jsme ve stanech a já jsem tehdy zjistil, že pokud si to tam chci opravdu užít, budu to příště muset udělat jinak," říká Martin Kamín.

Pro to, aby vznikly opravdu dobré snímky, podle něj fotograf potřebuje alespoň určitou úroveň pohodlí. "Když je člověk hladový, mokrý, je mu zima, má vstávat o půl čtvrté ráno a pak je stejně zataženo, je to strašně nepříjemné," vysvětluje.

"I díky té zkušenosti jsem vymyslel koncept fotoexpedic, kde se snažím vytvořit podmínky pro fotografy tak, aby byli v pohodě, neunavení a nevyčerpaní. Snažím se pro ně zajistit takový základ, aby cesta pro ně měla přínos nejen fotografický, ale aby si to také užili," říká.

Skotsko si prostě zamilujete, říká fotograf

Skotsko, jehož krajinu během posledních let důkladně poznal, je podle Martina Kamína země, kterou si musíte zamilovat. "Ano, je tam drsná příroda, fouká tam, mží a často prší. Ale díky tomu, že tam každý rok minimálně měsíc žiju, jsem k tamní krajině opravdu přilnul," vysvětluje.

Pro fotografy je to navíc země s velmi vstřícnými zákony. "Ve Skotsku platí zákon, který majitelům pozemků zakazuje omezovat vám průchod," říká. "Jsou tam sice ploty, ale ty jsou tam spíš kvůli ovcím a dobytku."

Lidé podle něj tento zákon ctí. "Byl jsem jednou na Hebridách a potřeboval jsem se dostat na útes, abych odtud mohl fotit, ale v cestě stál dům a kolem něj byl plot. Zeptal jsem se paní, která tam bydlela, jestli mohu projít přes jejich pozemek. Řekla mi, že samozřejmě můžu jít, kam chci, protože mají takový zákon - a pozvala mě na čaj," popisuje fotograf jeden z mnoha mikropříběhů, které ve Skotsku zažil.

Země hlubokých duchovních tradic

Skotsko je pro něj zvláštní i tím, že má velmi hlubokou duchovní tradici. "Například na Hebridských ostrovech je Callanish. Je to podobná megalitická stavba jako Stonehenge. Ale nepotkáte tam zdaleka tolik turistů. Pro místní je to významné duchovní místo," říká Martin Kamín. "Na sever od Edinburghu je podobných míst s kameny a deskovými obětišti možná tři sta nebo čtyři sta," konstatuje.

Místní lidé ho okouzlili tím, že jsou vřelí, vstřícní a nic pro ně neznamená problém. "Vědí, že prší na ně stejně jako na souseda," vysvětluje to fotograf, který má ve Skotsku řadu známých a přátel.

Duchovní rozměr skotské krajiny potvrzují i jeho zážitky. "Třeba na Hebridách jsem se setkal se zajímavou věcí. Večer jsme šli fotografovat západ slunce a někdo tam chodil s didgeridoo mezi kameny a troubil. Pak jsem se vydal opět fotit ráno - a to didgeridoo bylo mezi kameny pořád slyšet, což jsem si nedokázal vysvětlit, protože ten člověk už tam nebyl. Říkal jsem si, že to není možné, a popíral jsem to, co jsem vnímal svými smysly. Pak jsem to probíral s místními přáteli a ti mi vysvětlili, že to není nic neobvyklého.

Zavedli mě ke kameni a řekli, ať si na něj sáhnu. Chvěl se, jako když ždímá pračka. V tom místě byl zřejmě nějaký vývěr energie nebo něco podobného," popisuje fotograf.

Snímky, které jsou k vidění na výstavě v Paláci Lucerna, vznikaly dlouho. "Na některých místech jsem byl desetkrát nebo dvanáctkrát a neudělal jsem ani fotku. A pak to najednou přijde. Příroda se někdy mračí a někdy odvděčí, když je člověk vytrvalý," říká fotograf.

Jak se plní sny: od elektroinženýra k fotografovi

Vystudovaný elektroinženýr Martin Kamín začal fotografovat už jako kluk, v deseti letech. A fotografie se pro něj změnila z koníčka ve vysněné povolání. "Napřed jsem dělal odborného asistenta na fakultě informatiky v Brně, pak jsem nastoupil do vydavatelství Computer Press a vedl jsem jeden z jeho časopisů. Později jsem si řekl, že bych chtěl najít povolání, které mě bude bavit, naplňovat, kde budu s lidmi a budu cestovat. A tak jsem si řekl, že zkusím fotoexpedice," vysvětluje. Právě díky nim se mu sen splnil.

Svobodu mu dává karavan, kterým při expedicích cestuje, na každou z nich s ním jede zhruba osm lidí, kterým předává své zkušenosti a znalosti místní krajiny.