Leonid Iljič Brežněv na transparentu v prvomájovém průvodu roku 1979. Brežněv byl generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (1966-1982) a předsedou prezídia Nejvyššího sovětu (1977-1982). Brežněvova doktrína omezené suverenity řídila sovětskou zahraniční politiku od roku 1968 až do Gorbačovovy perestrojky. Podle ní měl Sovětský svaz právo ovlivňovat i s použitím síly vývoj v libovolné zemi východního bloku, pokud zde hrozilo odvrácení od socialismu ke kapitalismu. Konkrétním příkladem její aplikace byla okupace Československa v srpnu 1968.
