reklama
 
 

Do vzduchu nepatříme, říká český pilot. Teď se připravuje na souboj s nejlepšími letci světa

22. 2. 2016 14:09
Petr Kopfstein | Video: archiv Petra Kopfsteina |  04:09
Nadějí českého týmu v prestižním šampionátu Red Bull Air Race je osmatřicetiletý Petr Kopfstein z Karlových Varů. Nejedná se o žádného nerozvážného milovníka adrenalinu, přestože ho čeká sestava v 400kilometrové rychlosti, kdy před zraky rozhodčích prolétává vzdušné pylony nad vodní hladinou. "Když vám odejde někdo z blízkých přátel, je to strašná rána. Nechci ale žít ve strachu a opustit něco, co tolik miluju," vysvětluje akrobatický pilot svůj vztah k létání. Vše je závislé na pečlivých přípravách, tréninku a hlavně rozumu.

Aktuálně.cz: Tvrdíte, že létáte jen s rozumem. Co je ale rozumného na tom, když létáte hodně rychle a hlavou dolů?

Petr Kopfstein: Každý si představuje, že jsme blázni, co hodně riskují. Tak to ale vůbec není. Vše, co děláme, je dopředu připravené a promyšlené. Musíte být před letadlem, a nikoli za ním. Riziko tu ale bez diskuse je.

Létání mi hlavně hodně dalo, ale jsou chvíle, kdy můžete i hodně ztratit. Když vám odejde někdo z blízkých přátel, je to strašná rána. Nechci ale žít ve strachu a opustit něco, co tolik miluju. Zítra mě totiž může klidně přejet tramvaj.

A.cz: Takže o nějaké lásce k adrenalinu u vás nemůže být ani řeč?

V současné době je pro mě létání to samé, jako když si sednete do auta. Adrenalin přichází, když se něčeho bojíte, je to poprvé, nebo jste si ještě nezvykli. To už nezažívám.

A.cz: Neříkejte mi, že rychlost 400 kilometrů v hodině s vámi nic nedělá?

Nesedím v kokpitu jako v obýváku u televize, ale také nezažívám pocity, že bych dělal něco nebezpečného. Stres tam samozřejmě je, ale ten vytváří například situace na závodech. S tím už umím pracovat i díky sportovní psycholožce Evě Šauerové, která mě učí se koncentrovat a pocity stresu eliminovat. Létání není o fyzické síle, ale o hlavě. Nejedeme na žádný enormní výkon, nepotřebuji mít vytrvalost maratonce. U nás je to hlavně o psychice.

A.cz: Zažil jste někdy tam nahoře strach, kdy jste si uvědomil, že vám jde o život?

Čím více mám nalétáno, tím víc si uvědomuji, jak málo toho vím. Spíše než o strachu je pro mě létání o velké pokoře. Jsme ve vzduchu, ale nepatříme tam. Uvědomuji si, že rozhodně žádný kontakt se zemí nedopadá dobře, proto musím používat co nejvíce zdravý rozum a myslet hodně dopředu. Pokud se mi jen něco nezdá, tak prostě neletím.

Dostal jsem se do situací, kdy mi například vypověděl službu motor, ale to jsou věci, na které jsme vycvičeni a měli bychom je umět řešit. Zatím jsem se naštěstí nedostal do závažnější kritické situace.

Za tu dobu, co létám, jsem přišel o spoustu přátel. Většinou za to nemohlo letadlo, ale převážně špatná rozhodnutí. Velký vliv může mít špatné počasí a přecenění schopností, proto se v případě špatné předpovědi raději vyspím a letím až další den. V 99 procentech to dopadne dobře, ale bohužel znám spoustu těch, kterým to nevyšlo, a proto je opravdu zbytečné riskovat.

A.cz: Být někdo z vašich blízkých, tak se o vás docela bojím.

Myslím, že o mě strach mají, ale jsou natolik rozumní, že mi to nedávají najevo a nesvazují mě tím. Rodina žije mým povoláním už dlouho. Ze začátku to sice brali velmi těžce, hlavně rodiče, ale už si zvykli a hodně mě podporují. Sám bych ale rozhodně nechtěl, aby moje děti někdy létaly akrobacii. O sebe strach nemám, ale o ně bych měl.

A.cz: To je asi pochopitelné.

Chtěl bych, aby dělaly to, co je bude bavit, a pokud to bude létání, nebudu jim v tom bránit. Ale rozhodně to není tak, že bych je k tomu vedl.

A.cz: S čím se musíte v letadle umět vypořádat kromě problémů se strojem nebo počasím?

Musím v první řadě důvěřovat sám sobě, letadlu i tréninku, kterým procházím. Pokud bych třeba jen pár měsíců nelétal, tak mi G tolerance (schopnost těla snášet přetížení působící na člověka při manévrech, pozn. red.) klesne natolik, že mi bude špatně. Já například vážím 80 kilo a z přetížení 10 G na mě působí desetinásobná síla. To znamená, že mě 800 kilo tlačí do sedačky nebo naopak 800 kilo tlačí skrz pásy ven. Proto mají piloti během přetížení zdeformované obličeje.

Musíte také hodně dýchat. Není totiž problém ani tak 800 kilová váha, ale být schopen udržet hlavu, protože ta váží najednou kolem 60 kilo. Krev, která je za normálních okolností v hlavě a okysličuje mozek, má při 10 G tendenci z hlavy odtékat pryč, čímž se pilot vystavuje riziku, že může ztratit vědomí. Tomu se říká blackout, do kterého se nikdy nesmíme dostat. Bezvědomí ale nepřichází okamžitě, takže když cítíme, že něco takového nastává, nepokračujeme již v přetížení a povolíme tlak.

Petr Kopfstein

Petr Kopfstein

  • český akrobatický pilot narozen 18. března 1978
  • vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze
  • v roce 2014 se stal mistrem ČR v letecké akrobacii v kategorii Unlimited se strojem Extra 300 SC
  • mnohonásobný reprezentant ČR v šampionátu Red Bull Air Race v kategorii Challanger Cup, který vyhrál v roce 2014, v roce 2015 skončil čtvrtý
  • v roce 2016 se dostal do elitní skupiny Master Class
  • akrobacii létá na strojích Extra 330 SC, pro soutěž Redbull Air Race využívá stroj amerického výrobce Edge 540 V3 – oba mají maximální rychlost 450 km/h, přetížení 10 až 12 G, rychlost otáčení 420 °/s

A.cz: Jak jste se k létání vůbec dostal?

Vyrůstal jsem kousek od letiště a chtěl jsem létat už od malička. Nikdo z mé rodiny ale neměl s aviatikou nic společného, proto jsem si musel nejdříve po brigádách při vysoké škole vydělat peníze na výcvik, takže jsem se dostal do vzduchu až ve 23 letech. Přišel jsem jednoduše na letiště, řekl, že chci létat, a začal úplně od píky.

A.cz: Jaké mají postavení ženy v tomto druhu sportu? Známá akrobatická pilotka Radka Máchová tvrdí, že i dnes pozoruje tendenci mužů zachovat si v něm svou dominanci.

Vyrůstal jsem v době, kdy o tom, kdo půjde do vzduchu, nerozhodovala vaše politická orientace. Měl jsem možnost si vybrat aeroklub a díky naspořeným penězům jsem nebyl limitován. Dnes je to tak, že kdo si chce k létání najít cestu, většinou si ji najde.

Omezení pro ženy pilotky není podle mě žádné. Létáme s kolegy z národního týmu v akrobacii na mistrovství, kterého se účastní vždy kolem 60 nejlepších pilotů světa, a z toho je tam vždy minimálně pět žen, které jsou mimochodem fantastické. Dokonce jedna Francouzka nás neustále poráží a patří k top pěti letcům na světě. Je to výjimka, ale pokud někdo chce a obětuje tomu všechno, tak limity neexistují.

A.cz: Existuje mezi letci rivalita?

Každý chce vyhrát, to určitě.

A.cz: Takže chodíte před závodem se šroubováky ke konkurenci?

(smích) To rozhodně ne! Tady jde o život, není to jako ve filmových automobilových scénách. Nikdy jsem ani neslyšel, že by k něčemu takovému došlo. Komunita pilotů je jedna z nejlepších skupin, kterou znám. Na závodech soupeříme proti sobě, ale jinak jsme přátelé.

A.cz: Právě se připravujete na závody Red Bull Air Race v Abú Zabí. Jaké si dáváte cíle?

Red Bull Air Race je absolutní vrchol, kterého se dá ve sportovním létání podle mého názoru dosáhnout, a létají ho opravdu ti nejlepší akrobatičtí piloti na světě. Tento seriál vyhrát ale není vůbec jednoduché. Uspět třeba jen mezi prvními deseti by pro mě byl obrovský úspěch. Lidé ve špičce jsou bývalí mistři světa a nebo třeba vojenští piloti. Dostat se do této společnosti je pro mě velká čest.

A.cz: Jaký máte ještě coby pilot sen?

Tohle je můj sen. Můj koníček se mi stal zaměstnáním. Nemusím sedět celý den v kanceláři, ale můžu být tam, kde chci být - ve vzduchu a s lidmi, kteří mě obohacují. Létání mi dalo a naučilo spoustu věcí. Přestože to vypadá, že riskuju, mnohem více si uvědomuju, co je v životě nejdůležitější.

Petr Kopfstein | Video: archiv Petra Kopfsteina |  01:32

autor: Zuzana Mocková | 22. 2. 2016 14:09

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama