Hárání bylo letos k uzoufání a trvalo zatraceně dlouho. Kousání polštářů a peřin, sedřená lidská záda i utíkání za psy bylo na denním pořádku. Takže když pak jednoho dne na Štvanici přiběhl ušlechtilý Abouš, netrvalo dlouho, aby přihlížející paničku vyhecovali k tomu, dát oběma svobodu.
