Vstávám obyčejně kolem čtvrté ráno. Ještě za tmy balím svůj tábor a na benzinovém vařiči si vařím velký hrnek kávy a rýži s kakaem a cukrem. Jakmile začne horizont růžovět příslibem nového dne, spouštím kajak na řeku.
Ptáci ještě spí a džungle je v tuto denní dobu téměř posvátně klidná. V šeru a tichu se nad temnou, lesklou hladinou řeky ozývá jen jemné šplouchání mého pádla a ze sytě zeleného pralesa na březích stoupá k nebi lehký mlžný opar.
V únoru sice vrcholí období sucha, řeka Napo je ale stále docela svižná a teče rychlostí kolem šesti kilometrů v hodině, takže nemusím nijak zvlášť pádlovat.
Mým jediným úkolem je držet se uprostřed, kde je proud nejsilnější, vybrat správné rameno, když se řeka větví, nebo se vyhýbat mělčinám a kmenům naplavených stromů.
Čtu, fotím, zkoumám mapu nebo jen tak lelkuju. Přemýšlím o všem a o ničem a vstřebávám kouzlo téhle pomalé říční plavby.
Den v ...
Přinášíme vám exkluzivní cestovatelské zážitky Čechů z různých koutů světa. Ve stovce slov se vám pokusí přiblížit atmosféru místa, na které rádi vzpomínají. Vydejte se s nimi na cestu. Pokud se vám příběh líbí, podělte se o něj se svými přáteli na sociálních sítích přidáním #cestujisaktualne
Na rovníku se stmívá brzy, a tak již kolem čtvrté odpoledne musím hledat vhodné místo k přespání, abych stihl uvařit večeři ještě za světla.
Nakonec najdu dobře přístupný nízký břeh k zakotvení a dva stromy, mezi kterými si uvážu hamaku.
Natlakuju vařič, zapálím ho a dám vařit rýži. Mezitím se okoupu, vyperu spodní prádlo a naberu z řeky galon vody na další den, aby přes noc překapala přes filtr.
Ze solárního panelu vyndám baterii, dám nabíjet telefon a kameru a tak tak stíhám zalézt do hamaky pod moskytiéru, když se se soumrakem vyrojí hejna krvelačných komárů.
Během chvíle je tma, džungle ožije kakofonií neznámých zvuků a já se i přes lehké šimrání strachu propadám do bezelstného, důvěřivého spánku.
