Dnes jsem po ránu filozofoval o dvou skupinách lidí. Ta první jsou ti nejnadšenější hobby cyklisté, kteří vyrážejí skoro každý den na kole, aby byli čím dál tím lepší. Většina z nich pak má potřebu poměřovat se při vyjížďce (v lepším případě při závodech) se "soupeři" (kamarády?).

Tou druhou skupinou jsou lidé, kterým se jízda na kole líbí, mají chuť jezdit více, ale neví, jak začít, chybí jim motivace, dostatek silné vůle, nechtějí jezdit sami, bojí se jezdit ve skupině (zatím to neumí).

V té první skupině je asi tisíc lidí, kteří by mě rádi porazili ve spurtu nebo utrhli v kopci. I když pro ně udělám závod a všichni mě porazí, vyhrát může jen jeden. Takže 999 lidí porazí mě, ale zároveň budou poraženi od jiných soupeřů. Dobře, a co když pojedu s každým zvlášť? To znamená tři roky mého života, když budu jezdit skoro každý den s někým.

Tři roky pro tisícovku lidí, kteří vlastně ani nepotřebují pomoci zvednout sebevědomí a najít motivaci, proč jezdit víc na kole. Mnozí z nich mají své ego posazené možná výš než já, když jsem závodil.

Víte co, já ty tři roky raději věnuji všem - prostřednictvím rubriky Cyklo na Aktuálně.cz, abych vám nabídl inspiraci, chuť a pomocnou ruku nejen svou, ale i svých kamarádů - nejen cyklistických odborníků.

A budu se moc těšit na setkání či projížďku při některé z akcí, které pro vás připravujeme (a nebojte se mě porazit - bude to přece zábava, ne vrchol vaší cyklistické kariéry).