reklama
 
 

Tanec mezi žhavými výpary. Dvanáctiletí čeští kluci sjeli na kole Etnu, Stromboli i Volcano

20. 5. 2017
O tom, že sjede na kole ikonickou Sopku Stromboli, snil český cyklista Richard Gasperotti léta. "Vždy odněkud přišla stopka, která sen o sopce poslala k ledu," říká. Teď česká výprava s dvanáctiletými nadějnými bikery, kterou vedl, zdolala dokonce tři sopky po sobě. Etnu, Volcano a Stromboli.
Doporučujeme

Projekt na podporu začínajících bikerů youGUNS nastartoval Richard Gasperotti ve spolupráci s firmou Funn už před třemi lety. Ale na sjezd ze sopky si musel ještě docela počkat.

"Až letos se všechno po dlouhých přípravách a komunikaci s místními úřady vydalo správným směrem. Do akce jsme zapojili dvanáctileté mlaďase Adama France a Vojtu ‘Klokana’ Klokočku," říká Gasperotti, který je legendou českého freeridu. "S oběma talentovanými bikery jsem měl zkušenost už z minulosti a vím, že si dokážou poradit i s tak náročnou výzvou, jako je sjezd sopky."

Nakonec se vše uskutečnilo v půlce dubna. "První kemp jsme rozbili v úžasném resortu ve stínu sicilské sopky Etny pod městečkem Biancavilla, kde během druhé světové války zuřila lítá bitva mezi wehrmachtem a jednotkami Skotů. I přes nánosy rezivějících nábojnic a šrapnelů je to tam jeden freerideový ráj," říká Richar Gasperotti.

Seznamování s terénem nebylo úplně jednoduché - mladí jezdci si museli zvykat na suť. Na sypkém, ostrém štěrku se totiž nedá moc dobře zatočit, natož zabrzdit.

Cesta na vrchol a zpátky 

V den D se vstávalo už o půl třetí ráno, bylo potřeba stihnout první trajekt na Stromboli. Výstup na nejvyšší bod ostrova - vrchol Vancori s výškou 924 m - trval tři hodiny. "Smekám před tatíky obou kluků, kteří jim táhli nahoru batohy i kola," říká Gasperotti. Jak se výprava blíží k vrcholu, průvodce stále častěji volá vysílačkou do centra pro kontrolu sopečné činnosti. Sopka je totiž v posledních dvou tisíci letech trvale činná a výtrysky lávy je v době nejvyšší aktivity možné pozorovat i dvakrát až třikrát za hodinu. 

A je tu jízda dolů! "Kluci byli trochu nervózní, ale po pár zatáčkách a několika freerideových lajnách se zklidnili a jezdili čím dál rychleji. Zpátky k moři jsme se hnali, jak to jen šlo, bychom stihli odpolední trajekt," popisuje freerider. 

Volcano zahalené v horkých sirných výparech 

Ráno čekala na výpravu další výzva. Vrchol Vulcana - Monte Aria (499 m). "Na okraji kráteru se nacházejí furmaroly, kterými na povrch vystupují sirné páry, horké až 1000 °C, a těmi jsme měli projíždět. Kluci měli ze začátku strach, ale když viděli fotografa Mílu Štáfka s cigaretou v puse uprostřed čadící síry, šli do toho!"

Nakonec ta největší: Etna

Ta se bohužel od samotného vrcholu, který leží ve 3329 metrech, jet nedá. Nyní je sopka činná v podstatě nepřetržitě. "V bezpečném pásmu, které leží v oblasti věčného sopečného ledu, jsme se pokusili dostat se co nejblíže vrcholu. Kluky surfování po sněhu bavilo, chtěli ho několikrát opakovat," říká Richard Gasperotti. Od tábora je ale dělil ještě pořádný kus jízdy prašnými stržemi, několika menšími krátery a po lokáním trailu. Takže bylo opět potřeba spěchat. Ale i třetí sopka byla pokořena.

"Aktivní sopky jsem viděl na vlastní oči poprvé," říká jeden z mladých jezdců Vojtěch Klokočka. "Bylo to vzrušující, i když jízda v sopečném prachu plném lávových kamenů byla hodně náročná," vysvětluje. "Nejobtížnější pro mě byla jízda sirným kouřem na sopce Volcano, jelikož se mi v tom špatně dýchalo a vadil mi sirný zápach."

Podobné zkušenosti měl i druhý mladý jezdec v týmu, Adam Franc. A co jim jízda na sopkách podle něj přinesla? "Určitě jsme se znovu o něco víc zdokonalili v samotném ježdění - poznali jsme nový terén. Ale hlavně jsem zjistil, že nejdůležitější je tým, naše parta. Bez super týmu bych nic takového nedokázal. Kluci v týmu mě motivovali, byli mými učiteli, úžasnými kámoši a někdy i nosiči," vysvětluje.

autor: vot

Související

    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama