Elektrokolo může klidně ujet i 20 000 km – pokud vypnete asistenci a zastaví vás až třeba přetržený řetěz. Stejně tak ovšem můžete ujet 200 km po rovině se zapnutou minimální asistencí. Anebo jen 20 km, pokud se vydáte do hor a asistenci využijete na maximum.
Dojezd elektrokol je variabilní veličinou, která je ovlivněna více faktory. Některé může jezdec ovlivnit, jiné ne. Lze je rozdělit na vnitřní a vnější.
Mezi vnitřní patří především kvalita kola, provedení elektromotoru a jeho řídící elektroniky. Dále jde o kondici akumulátoru, ta se odvíjí od jeho kvality, nabití, od péče o něj a od jeho stáří.
Nejdůležitějším vnějším vlivem je profil a kvalita terénu, do kterého se s elektrokolem vydáte – a také míra, s jakou budete využívat elektroasistenci.
Jak již bylo řečeno, je zásadní rozdíl, pojedete-li po rovině podél Labe (kde elektromotor ani nebudete potřebovat), nebo se rozhodnete přejet Krkonoše (kde asistence bude pomáhat maximálně). Velký význam hraje hmotnost jezdce, vezeného nákladu, ale také povětrnostní vlivy, teplota a protivítr.
Lákají vás na rekuperaci? Je to spíš marketingový tah
Velmi blízkým tématem spojeným s dojezdem je rekuperace, což je zpětné dobíjení akumulátoru při brzdění nebo jízdě z kopce. Přestože rekuperaci jako klad svých kol uvádí řada výrobců a prodejců, jedná se spíš o marketingový tah než o v praxi účinnou funkci.
Proti rekuperaci u elektrokol zkrátka hovoří fyzikální zákony. Míra přeměny kinetické energie na elektrickou totiž závisí hlavně na hmotnosti. Pokud jezdec s kolem váží asi 100 kg, rekuperace pracuje v jednotkách procent. Naproti tomu vlak s hmotností několika set tun je schopen rekuperovat až na 50 %.
Před jízdou na elektrokole je důležité dobře plánovat
Než se vydáte na výlet s elektrokolem, je dobré si ho naplánovat důkladněji než s běžným kolem. Důvodem je právě dojezd. Pokud elektrokolo již nějaký čas užíváte, znáte jeho chování i dojezd, kterému pak musíte podřídit délku a kopcovitost vyjížďky. Dojíždět domů několik kilometrů na vybitém elektrokole není žádná velká radost. Jedná se přeci jen o těžší stroj, který navíc nemusí mít tolik převodů jako běžné kolo.
Určitým řešením je dobíjení v průběhu jízdy, třeba v restauraci během oběda. Moderní nabíječky již za hodinu dostanou do akumulátoru docela solidní dávku energie. Naprostá většina elektrokol umožňuje snadné vyjmutí akumulátoru z kola. Jen nesmíte zapomenout doma tu nabíječku.
Jsou i cyklisté, kteří se na elektrokole vydávají na větší cesty, ti s sebou vozí náhradní akumulátor. Je to jistota, ale také několik kil navíc, a navíc nemalá finanční investice.
V Česku existuje síť míst, označených speciálním logem, kde není problém si kolo dobít. Hledejte oranžovou značku Dobíjení elektrokol, případně zelenou Cyklisté vítáni. Nejčastěji se jedná o ubytovací a restaurační zařízení, ale také o turistická infocentra, muzea, zámky apod. Jinde stačí slušně požádat, vysvětlit.
Nezapomínejte šlapat a řadit, dojedete podstatně dál
Přestože jízda na elektrokole je pohodlná a pohodová, musíte o něco více přemýšlet. Zase je za tím dojezd. Ten lze značně zvýšit správným nastavením asistence. Zkrátka, jezdec nesmí být pohodlný a musí přiměřeně šlapat a řadit (při jízdě na elektrokole se na převody snadno zapomene), a tím pomáhat elektromotoru. Rovněž nesmí být líný mačkat tlačítka ovládání a měnit intenzitu asistence. Po rovince stačí úroveň ECO nebo LOW, ve stoupání si lze dopřát úroveň HIGH nebo TURBO (co výrobce, to různé značení).
Je to sice činnost navíc, ale lze tomu přijít na chuť a pojmout to jako logickou hru a určité zpestření jízdy.
