Aktuálně.cz: Čtyřlístek provází děti již šestačtyřicet let. Teď oslavil šestisté vydání a soudě podle nákladu je o něj stále zájem. Proč se podle vás z Čtyřlístku stal doslova národní fenomén?
Dodnes to nechápeme, ale je to úžasné. Na začátku nám přála doba a naštěstí jsme přežili ohromnou konkurenci, která přišla po roce 1989. Například v roce 1969, kdy vyšlo první číslo, bylo hodně věcí zakázaných. Schvalování tehdy měla na starost komise a ta jich až třetinu nepustila. Pamatuji si například na jednu ruskou pohádku o sovětském medvědovi a českém Honzovi, který s ním o zem bacil tak, až z něj lítaly hvězdy. Pohádka se ke čtenářům nikdy nedostala a její autor si pět let ani neškrtl. Čtyřlístek se už od začátku profiloval jako časopis pro děti a chtěl být apolitický.
A.cz: Nikdy jste tedy nepocítili tlak "shora"?
To se nedá tak úplně říct. Jednou jsme se ocitli na koberečku s tím, že bychom přeci jen měli na dobu nějak reagovat. Situaci ale zachránila Ljuba Štíplová, autorka scénáře. Ta tehdy řekla, že si neumí představit, jak chrochtající Bobík jde s rudým šátkem kolem krku v prvomájovém průvodu, a to jednou pro vždy zafungovalo. Tlak jsme spíš pociťovali v souvislosti s výrobou.
A.cz: Jak přesně?
V době plánovaného hospodářství měl každý titul přesně určený počet papíru. Tím, jak se náklad rok od roku zvyšoval, jsme ho ale potřebovali čím dál tím víc. Nakladatelství, ve kterém Čtyřlístek vycházel, vydávalo ale i tituly z politické literatury a cestopisy. Tudíž při našem nákladu nezbýval papír na ostatní tituly. Jednou si mě zavolal ředitel nakladatelství a řekl, že Čtyřlístek bude muset zrušit. Nakonec nás ale údajně zachránila jeho malá dcera, která naše příběhy milovala.
A.cz: Říkal jste, že Čtyřlístek se ke společenským tématům a aktuálním událostem nikdy nevyjadřoval. Jednou jste přesto udělali výjimku…
Zřejmě narážíte na tu kauzu kolem marihuany. Víte, tehdy se hodně řešilo její zlegalizování, což si nikdo z nás, všichni jsme byli rodiče, neuměl a nechtěl představit. O tom, že bychom měli na toto téma napsat krátký příběh, panovala shoda. Byli jsme jedni z mála, kdo se proti tomu otevřeně postavil. Hodně se nám to ale vymstilo. Přetřásalo se to napříč médii a my si uvědomili, že to byla chyba. Rozhodli jsme se tenkrát už nikdy do ničeho nezasahovat a dělat Čtyřlístek zase jen pro děti.
A.cz: Děti se za tu dobu, co Čtyřlístek vychází, hodně změnily. Jakou změnou ale prošli Fifinka, Myšpulín, Bobík nebo Piňda?
Samozřejmě je znát jakýsi posun. Na začátku jsem vycházel ze svého dětství. Například i předobrazem domečku, ve kterém Čtyřlístek žije, je můj rodný dům se vším všudy i s tím zeleným nábytkem. Logicky jsme ale museli i my zareagovat na změnu doby. Myšpulín používá elektronový mikroskop. Všichni znají a čile používají internet, a když si potřebují něco ověřit, sáhnou po Googlu stejně jako dnešní děti. Občas na ně ale z monitoru nebo displeje vyleze nějaká příšera, která se zhmotní, a hned je příběh.
A.cz: Snažíte se tak dětem podprahově naznačit, že nadužívání internetu a moderních technologií je škodlivé?
Ano. (smích)
A.cz: Která z postaviček se vlastně narodila jako první?
První byla Fifinka a poslední byl Myšpulín. Vlastně jsme ani od začátku nevěděli, že budou čtyři.
A.cz: A v jakém vztahu jsou Mišpulín , Fifinka, Piňda a Bobík? Mají vlastně rodiče?
Je to parta kamarádů a rodiče nemají. Mají ale tetu v Americe, která občas přijede a má velmi ztřeštěné nápady. A tahle teta opravdu existuje. Je to rodinná přítelkyně Boženka z Ameriky.(smích)
A.cz: Mluvil jste o tom, že Čtyřlístku hrozil konec kvůli vysokému nákladu. O jaká čísla šlo konkrétně?
Nejlepší období jsme zažili v 80. letech. Jedno číslo mělo tehdy zhruba 225 tisíc výtisků.
A.cz: Jak jste se popasovali s konkurencí, která přišla po roce 1989?
Zhruba tak tři roky jsme zažívali krizi. Přišli želvy Ninja, Šmoulové a jiné pohádky s ohromnou podporou nakladatelství, která věděla, jak to dělat. Věděla, že to není jen o časopise, ale že kolem toho musí být celá řada věcí, hračky, televize, filmy. To jsme my tady ještě tenkrát nechápali. Oni nás vlastně převálcovali.
A.cz: Na kolek tedy klesl náklad?
Asi tak na padesát tisíc.
A.cz: To je přeci stále pěkné číslo…
Přestavte si to zoufání. Padl i legendární Dikobraz. Nikdo z nás to nechápal, a začali jsme tedy zjišťovat, jak to doopravdy je s dalšími časopisy. Když jsme to všechno obešli, zjistili jsme, že těch padesát tisíc je vlastně úspěch. Dělali jsme a děláme všechno možné a držíme se dodnes. Poslední dva roky jsme vystoupali na 70 tisíc.
A.cz: Čemu to přičítáte?
Jednak tomu, že starosta z Prahy 4 zorganizoval den otevřených dveří na Žlutých lázních a sešly se tři tisíce čtenářů Čtyřlístku a prožili jsme s nimi překrásný den plný her a legrace. Od této chvíle se Čtyřlístek zase vrátil do povědomí dětí a jeho náklad začal stoupat a stoupá dále. Druhý moment je to, že před čtyřmi lety jsme dostali posilu mladých spolupracovníků, kteří přinesli nové nápady.
A.cz: Expandoval Čtyřlístek někdy i za hranice?
Až po revoluci a bylo to jednorázově. Nikdy jsme se nedostali ani na Slovensko. Vůbec je zajímavé, že Čtyřlístek je nepřenositelný. Netýká se to ale jen nás, ale všeobecně všech dětských komiksů. Ty nemají moc velkou šanci se mimo národní trh uchytit, respektive se na něm udržet.
A.cz: Před dvěma roky ožily postavičky Čtyřlístku prostřednictvím filmového plátna...
Už od samého začátku jsem toužil natočit film. Takže to bylo splněním mého snu. Uskutečnilo se to vlastně díky jedné návštěvě, kdy za námi přijel mladý pár s dětmi, že si tady v blízkosti koupili chalupu. Zazvonili a chtěli se mnou poznat, protože milují Čtyřlístek. Ta žena ale měla za tatínka filmového producenta. Rád bych si svůj sen splnil ještě jednou. (smích)
A.cz: A je něco takového na pořadu dne?
Pracuje se na scénáři. Máme slíbeno, že do Vánoc bychom ho mohli dostat.
A.cz: A jaké dobrodružství bude Čtyřlístek zažívat tentokrát?
Tak ve hře jsou dva náměty, a to piráti, nebo strašidla. Strašidla by se mi líbila víc, je to takové vyloženě české téma.
A.cz: Jak to bude s Čtyřlístkem do budoucna? Máte nějakého nástupce?
Zatím ho kreslím sám, občas zasahuji i do scénáře. Po organizační stránce mi hodně pomáhá můj syn se svojí ženou. Vnučka začala studovat kreslení. Možná to bude jednou ona, kdo to převezme.