Fyzioterapeutka ze zdického Fyziogenesis se v rozhovoru pro Aktuálně.cz rozpovídala nejen o problémech, které sužují muže a ženy, ale i o jejich řešení. To spočívá ve složitých, nebo naopak zcela jednoduchých praktikách a technikách. Zároveň poukázala na problematiku fungování nemocnic a prozradila, jaké aktivity pomáhají k lepšímu fyzickému i psychickému stavu.
Co nejvíce trápí pacienty a proč?
Obecně je nejčastěji trápí bolesti zad a kloubů a úponové bolesti. Když to zobecním, tak za jejich bolesti nejčastěji může vadné držení těla a nedostatečná trupová stabilizace vznikající následkem statické pohybové činnosti, nebo naopak například sportovním přetěžováním.
Za nejvíc problematickou tak považujete sedavou práci u počítače?
Ano i ne, protože za špatné považuji celkové návyky lidí. Problém vidím v dělení na dva extrémní tábory - ti, co mají přílišnou aktivitu, a ti, co ji mají prakticky nulovou. Držím se přísloví "všeho moc škodí". Klíčový by měl být balanc. Spočítala bych na prstech jedné ruky, kolik pacientů zmíněný balanc dodržuje. Statické a dynamické pohybové činnosti by měly být v rovnováze.
Jak by podle vás měl vypadat balanc, tedy ideální rutina, podle které by člověk správně fungoval?
Zásadní je práce, kterou vykonávají. Jakýkoliv jednotvárný pohyb, který člověk praktikuje osm či více hodin, není dobrý. Ideální by bylo, kdyby každý mohl mít rozmanitou práci, u které by mohl chvíli chodit, stát a sedět. Dále samozřejmě záleží na volnočasových aktivitách. Určitě všem doporučuji, aby si po práci našli alespoň zhruba 15 až 30 minut na cvičení. Cvičení by mělo být zaměřeno na stabilizaci a mobilitu (rozhýbání) kloubů a celkovou harmonizaci těla. Obecně také považuji za důležité, aby silová a vytrvalostní sportovní aktivita byla alespoň částečně vyvážená. Každému však sedí jiný druh aktivity, takže to nemůžu paušalizovat.
Vysoký člověk, který má svalstvo uzpůsobené spíše na vytrvalostní činnost, bude například více běhat a silové cvičení pro něj bude pouze doplňkové. Naopak člověk, který má větší objemy svalů, bude tíhnout k silovému tréninku, ve kterém bude vynikat. Doplňkovou činností v tomto případě bude vytrvalostní sport. Důležité doporučení pro lidi, kteří mají sedavé zaměstnání, je, aby prokládali svou pracovní dobu pohybovými aktivitami. Tedy aby každou hodinu změnili polohu, protáhli se, prošli se aspoň kolem pracovního stolu a podobně. Pokud budou osm hodin nevhodně sedět, tak ani dvouhodinové cvičení po práci je nespasí. Ideální by bylo, kdyby cvičení zahrnovalo i relaxační techniky, a to kvůli celkovému zklidnění mysli.
O jaké konkrétní techniky jde?
Například Jacobsonovu progresivní relaxaci, Schultzův autogenní trénink či různé meditace. Na YouTube nalezneme hezky zpracovaná relaxační videa, která lze využít.
Jaké jiné komplikace se pojí s problémy pohybového aparátu? Navazuji na to, jak jste v rozhovoru o dětské fyzioterapii hovořila o tom, že reflux není jen z nevhodné stravy, ale kvůli ochablému svalstvu a stresu.
Je to stejné jako u dětských pacientů. Často jde o zmíněnou refluxní chorobu jícnu, respirační potíže a obtíže s funkcí vnitřních orgánů. Dysfunkci vnitřních orgánů léčíme pomocí speciální viscerální fyzioterapie, fyzioterapie zaměřené na mobilizaci vnitřních orgánů, prevenci nebo rozvolnění srůstů. Víceméně jsme v dnešní době díky fyzioterapii schopni částečně pomoci i u mnoha onemocnění, která primárně s pohybovým aparátem nesouvisejí. Je však zapotřebí brát vše s naprostou opatrností a uvědomovat si, že jsou případy, kdy naše metody nestačí nebo nejsou vhodné. Fyzioterapie nevyléčí všechny, ale rozhodně správně indikovaná a provedená terapie nikomu neuškodí.
Většina lidí, když je bolí například žaludek nebo mají problémy s močovým měchýřem, se obrátí na svého praktického lékaře, který jejich potíže řeší pomocí léků. V jaké fázi se dostanou k fyzioterapeutovi? Přijdou na vlastní žádost, nebo na doporučení lékaře? A stává se, že přijdou s nějakým problémem a vy zjistíte, že skutečná příčina spočívá jinde?
Ano, často se stává, přesně jak říkáte, že pacienti přijdou s nějakým problémem a já odhalím, že příčina je jinde. Jak říkal sám profesor Lewit: "Kdo léčí jen v místě bolesti, je ztracen." Dnešní osvěta o fyzioterapii je již poměrně velká, takže spoustu lidí umí samo vyhodnotit, kdy a s čím k fyzioterapeutovi zajít. Důležité však je, aby pacient před návštěvou fyzioterapeuta nejdříve vyhledal lékaře a ten vyloučil závažná onemocnění, která by mohla být zdrojem jejich obtíží.
Kdyby ke mně někdo přišel s tím, že ho bolí břicho, a předtím nenavštívil praktického lékaře či jiného specialistu, tak bych u něj fyzioterapii neprovedla. Vždy chci mít jistotu, že jsou vyloučená především onkologická, infekční nebo cévní onemocnění. Běžnou praxí je, že ke mně chodí i pacienti na doporučení praktického či jiného lékaře.
V čem se liší problémy žen a mužů? S přihlédnutím k tomu, že někdo je anatomicky uzpůsoben ke spíše silovým aktivitám a někdo zase k těm vytrvalostním.
U žen často řeším problémy spojené s pánevním dnem a celkově gynekologickou problematikou. U mužů bolesti kloubů a svalů, které jsou spjaté s vysokou fyzickou aktivitou. Muži počet tréninků a vynaložené úsilí často přehánějí. Většinou mají větší sklon k přetížení a k častějším úrazům. Ženy tolik neriskují, o své tělo mají větší strach a dbají na péči.
Můžete přiblížit, jak je to s problémy pánevního dna a gynekologickou fyzioterapií? S čím jsou spjaté?
V dnešní době spatřuji problém v tom, že narůstá výskyt chronických chorob, jako je například endometrióza nebo syndrom polycystických ovarií. Všechny tyto choroby způsobují změny v pohybovém aparátu, protože dávají vzniknout srůstům, blokádám a mění napětí svalů (např. pánevního dna). V rámci gynekologické terapie často řeším i chronické pánevní bolesti a neplodnost.
Konkrétně třeba u funkční sterility, tedy sterility bez jasné příčiny, se úspěšnost fyzioterapie dá srovnat s úspěšností reprodukční medicíny. Gynekologické problémy tak nejsou jen záležitostí lékařů, ale i fyzioterapeutů. Studie dokládají, že fyzioterapie ovlivňuje funkci pohlavních orgánů - například mění jejich prokrvení a žilní a lymfatický odtok.
Jako fanynka seriálu Sex ve městě jsem si u neplodnosti a jiného přístupu k ní vzpomněla na postavu Charlotte, která nemohla otěhotnět. Ze zoufalství se následně rozhodla zajít k doktorovi, který ji léčil pomocí jehliček. Využíváte i ve Fyziogenesis podobné praktiky?
Tyto praktiky mají obecně velmi dobré výsledky, ale ve Fyziogenesis se na ně nespecializujeme. Akupunkturu by vždy měl aplikovat specialista na čínskou medicínu po celkovém předchozím vyšetření. Akupunktura se nevyužívá jen u gynekologických případů, nýbrž i u celé řady dalších onemocnění. Fyzioterapeuti obecně spíše využívají techniku suché jehly, kdy se akupunkturní jehla aplikuje do spoušťového bodu ve svalu a ten se následně uvolní. Suchá jehla se dá využít u většiny problémů se spouštěcími body. Akupunktura se využívá u různorodých diagnóz, od migrén až po bolesti žaludku. Rozdíl oproti suché jehle je v tom, že se aplikuje do jasně stanovených akupunkturních bodů, nikoliv do triggerpointů. Očekává se od ní celkový efekt, nikoliv pouze vliv na jeden sval.
Jaké problémy sužují těhotné ženy, kromě problémů s pánevním dnem a inkontinencí, a jak jim pomoci?
U těhotných žen se často setkáváme s bolestmi beder, hrudníku, hlavy i esíček. Bolesti esíček vznikají tím, že se roztahuje děloha a mění se celkové těžiště těla. Proto je nutné, aby se těhotné ženy věnovaly kompenzačnímu cvičení. Působení hormonů (progesteronu a relaxinu) rozvolňuje vazivové struktury, proto mají tendenci k celkové nestabilitě a například k rozpadu klenby. Zaměřujeme se především na aktivaci a stabilizaci klenby, trupu, kyčlí a lopatek. Zvětšení prsou má vliv na hrudní páteř. Páteř se více kulatí a ramena se posouvají dopředu. Na to pak navazují bolesti krční páteře, které následně mohou způsobit i bolesti hlavy. Všechny tyto aspekty je nutné posoudit a podle toho zvolit vhodné kompenzační cviky.
Kdy by těhotná žena měla začít s fyzioterapií?
Osobně bych doporučila začít s fyzioterapií až od začátku druhého trimestru. V prvním trimestru je embryo náchylné na změny. Proto jsem obezřetnější a s fyzioterapií u těhotných začínám až po prvních třech měsících.
Je pro tělo ženy invazivnější těhotenství, nebo porod?
Invazivnější změny dle mého názoru vznikají při porodu, hlavně pokud během porodu dojde k nástřihu hráze či k potrhání svalů. Po nástřihu hráze vzniká jizva a dochází často ke vzniku srůstů a například k následným dislokacím kostrče. Podobný případ nastává i u porodu císařským řezem, zde samozřejmě také vzniká jizva, která může mít pozdější vliv na pohybový aparát. To, co se na těle jednou poškodí, už se nikdy nevrátí do původního stavu. Hovoříme zde o strukturálních nevratných změnách. V případě samotného těhotenství a přirozeného bezproblémového porodu bez nástřihu se jedná téměř vždy o změny, které se po čase odstraní a tělo se vrátí do původního stavu.
Se kterými problémy po porodu se ženy setkávají nejčastěji a jak je řešíte?
Nejčastěji jde o bolesti v oblasti jizvy, protože tam vznikají zmíněné srůsty. Dále jde o inkontinenci, blokády zad a esíček, oslabení pánevního dna a diastázy - rozestup břišních svalů. V případě bolestivé jizvy je nutné uvolňování hráze a nácvik správné aktivace i relaxace pánevního dna. To samé platí i u inkontinence. U diastázy je též nutný nácvik správné aktivace stabilizačního systému, přičemž je nutné zapojit i šikmé břišní řetězce. A to z důvodu, aby břišní svaly, co nejrychleji opět začaly fyziologicky fungovat. Blokády řešíme vhodným odblokováním a cvičením. Celkově společně pracujeme na tom, abychom dostaly tělo do stavu před porodem. Často se stává, že díky fyzioterapii je na tom žena po porodu mnohem lépe než před těhotenstvím.
Přijde mi, že se řeší jen pohlavní orgány žen a u mužů je to tabu. Řešíte v ordinaci problémy týkající se pohlavního ústrojí mužů či oblastí, které se nacházejí v jeho blízkosti? Stydí se mužští pacienti před ženskou fyzioterapetkou?
U mužů se často setkávám s přetížením pánevního dna a s blokádami kostrče. Často od mužských pacientů slýchám, že by tyto problémy raději řešili s mužem. Na jejich přání péči o ně předávám kolegovi, u kterého se přece jen cítí příjemněji. Jsou praktiky, které často od ženy striktně odmítají kvůli diskomfortu. Jde například o mobilizaci kostrče, kterou provádíme přes konečník.
A řeší se ve fyzioterapii problémy spjaté přímo s pohlavním orgánem? Třeba již zmíněná neplodnost?
Neplodnost řeším i u mužů. Vím, že pomocí rázové vlny se řeší aktuálně například erektilní dysfunkce. Já osobně jsem se však s tímto problémem nesetkala. Není to moje specializace.
V předchozím rozhovoru jste zmínila, že by rodiče měli své dítě před zápisem na určitý sport nechat vyšetřit v rámci fyzioterapie, aby bylo možné zjistit, jaké sportovní předpoklady má a který sport by pro něj byl nejméně zatěžující. Měli by se i dospělí, kteří se chtějí naučit nový sport a v dětství nepřišli do kontaktu s fyzioterapeutem, nechat preventivně vyšetřit? Takové vyšetření by jim mohlo pomoci zjistit jejich predispozice a snížit riziko úrazů.
Určitě je dobré vědět, jaké má člověk anatomické predispozice, jaký sport k jeho tělu bude nejšetrnější a v jakém sportu by mohl vynikat. Důležité jsou však osobní preference a vztah ke konkrétnímu sportu, pokud doporučím pacientovi sport, který by ho nebavil, tak to nemá opodstatnění. Děti jsou tvárnější, dospělí už mají jasno v tom, co je baví a čemu by chtěli věnovat svůj čas a energii. Řeším s nimi spíše to, jak sport, který je baví, uzpůsobit tomu, aby ho mohli dělat i přes možné obtíže nebo anatomické indispozice.
Překvapil vás nějaký případ v rámci fyzioterapie dospělých? Zažila jste něco neobvyklého?
Nejvíc mi asi utkvěl v hlavě případ pacienta, kterého trápilo motání hlavy. Pacient ke mně přišel poté, co ho vyšetřil obvodní lékař, otorinolaryngolog a neurolog, kteří mu sdělili, že jeho problémy jsou od krční páteře, a doporučili mu fyzioterapii. Poté, co jsem si přečetla neurologickou zprávu a následně ho sama neurologicky vyšetřila, zaznamenala jsem u něj spontánní nystagmus, tedy takové tikavé pohyby očí. Každý dobře vzdělaný fyzioterapeut a lékař ví, že spontánní nystagmus se neprojevuje u problémů krční páteře a většinou jde o problematiku s vnitřním uchem nebo mozkem. Podezření na vážnější chorobu jsem s ním konzultovala a poslala ho na vyšetření k jinému neurologovi.
Bohužel se potvrdilo, že měl nádor na mozku, přičemž do týdne šel na operaci. Problém však nebyl zachycen včas. Tím chci hlavně říci, že fyzioterapie by měla být propojená s neurologií či ortopedií. Dobrý fyzioterapeut i lékař by měl být schopný zhodnotit celkový stav pacienta a skutečnost, zda případ spadá, či nespadá do jeho působnosti.
Lékaři by tedy všechny případy měli brát více komplexně?
Ano, i lékaři by samozřejmě měli mít přesah do dalších oborů. V dnešní době se ale setkáváme s tím, že se lékař soustředí jen na svou specializaci, což není dobře. Zdravotní problémy jsou často provázané.
V rámci celostní medicíny přece existují různé specializované kliniky, kde se ke zdravotním potížím pacienta staví komplexně…
Ano, ale myslím si, že tato zařízení mají často až moc alternativní přístup a často problém neřeší v rámci západní medicíny.
Budoucnost medicíny byste tedy spatřovala v tom, že by se zdravotní stav pacienta měl řešit komplexně?
Ano, ale je to problematické, protože v dnešní době má doktor na pacienta deset minut a do toho musí řešit různé agendy. Systém je přetížený, pacientů je moc. Je tak těžké něco řešit celostně, když lékařů je málo a mají málo času. Lékaři se během studia učí, jak k pacientovi přistupovat komplexně, a umí to. Bohužel jim na to nezbývá čas a často na tento přístup také zapomínají. Najedou na určitý stereotyp a toho se drží. Například se často stává, že ortoped pacienta ani nesvlékne a hodnotí pouze rentgenový snímek. Medicína se hodně odosobňuje a není přetížený jen systém, ale i samotní lékaři.
Jsou přetížení i fyzioterapeuti?
Rozhodně. Běžný fyzioterapeut má osmihodinovou pracovní dobu. V rámci jednoho pracovního dne se mu běžně ve státních zařízeních pod rukama prostřídá šestnáct lidí. Kvalitně vyšetřit šestnáct lidí za sebou není prakticky možné. Fyzioterapie je zatěžující manuálně i duševně. Jde o velmi náročné zaměstnání, proto by se měla upravit pracovní doba nebo počet pacientů tak, aby fyzioterapeut svou práci mohl vykonávat kvalitně. Lepší by tedy bylo, kdyby fyzioterapeut měl jednoho pacienta na hodinu a každou půlhodinu se nemusel přeorientovávat na někoho jiného.
Pečují o sebe fyzioterapeuti, když je jejich práce takto náročná, nebo kovářova kobyla chodí bosa?
Je to samozřejmě individuální, ale myslím si, že fyzioterapeuti o sebe pečují více než průměrní lidé. Cvičí a snaží se o psychickou regeneraci.
Je práce fyzioterapeutů v klasických nemocnicích odlišná od práce v soukromých zařízeních?
Odlišnosti spatřuji především v pracovní době a v tom pásmu, které je určené pro jednoho pacienta. V soukromých pracovištích je pacientům nabízena hodinová fyzioterapie, což považuji za velký benefit, jak pro pacienta, tak samotného fyzioterapeuta. Například já osobně si na den objednávám maximálně šest pacientů, protože vím, že tomuto počtu pacientů poskytnu tu nejkvalitnější péči. Kvalita je pro mě klíčová. V nemocnicích se pacienti mění po půlhodině.
Jaká je budoucnost fyzioterapie?
Tento obor se neustále vyvíjí, takže určitě můžeme očekávat nové metody. Fyzioterapie se díky pokroku bude zabývat stále větším počtem chorob a její působnost se bude rozšiřovat. Určitě budou probíhat další studie, které by fyzioterapii více objektivizovaly, aby byla více považována za takzvanou "evidence based" medicínu.
Myslíte si, že nastane větší zapojení nejrůznějších technologií, ať už AI, nebo třeba robotických zařízení a podobně?
Myslím si, že ano. Přístrojů budeme určitě používat víc, ale určitě nikdy nenahradí manuální práci a důkladné vyšetření fyzioterapeuta. Zkušenosti jsou nejdůležitější. AI diagnostika nám může pomoci, ale drobné nuance spatří opravdu jen specialista s letitými zkušenostmi. S tím se pak pojí i schopnost individuálně určit léčbu určitého pacienta.
