Průzkum Sdružení ambulantních specialistů (SAS) z ledna 2025, kterého se zúčastnilo 1106 ambulantních specialistů, přinesl znepokojivé výsledky. Jen každý pátý lékař může objednat nového pacienta do dvou týdnů, zatímco až 22 procent lékařů nabízí první vyšetření až po více než třech měsících. Nejhorší situace je podle zmíněného průzkumu v dětské psychiatrii, kde není možné objednat pacienta do dvou týdnů vůbec, podobně kritická je situace u alergologů, kardiologů a neurologů, ale i například revmatologů.
Hrozí vážné komplikace
V tabulce je uveden počet lékařů v procentech, kteří objednají pacienta na neakutní vyšetření v uvedeném termínu (do 2 týdnů a více než 3 měsíce). Pokud je uvedeno číslo 0 při vyšetření do 2 týdnů, značí to, že nikdo neobjedná pacienta do 2 týdnů, ale za dobu delší. Pokud je u vyšetření ve sloupci nad 3 měsíce uvedeno číslo 0, značí to, že nikdo neobjedná pacienta za více než 3 měsíce, tedy objedná ve všech případech za dobu kratší.
"Čekací lhůty přesahující tři měsíce jsou nepřijatelné. Pacienti nedostávají péči včas, což může vést k vážným zdravotním komplikacím," varuje Zorjan Jojko, kardiolog a předseda Sdružení ambulantních specialistů. "Dlouhé čekací doby mají negativní dopad nejen na zdraví pacientů, ale také na efektivitu zdravotního systému. Pokud by byla péče dostupná včas, mohlo by se předejít řadě komplikací i hospitalizacím," říká Marie Duřpektová, alergoložka a hlavní koordinátorka průzkumu.
Problémem ale není jen nedostatek lékařů, ale také jejich stárnutí. Podle SAS je až 43 procent ambulantních specialistů v důchodovém věku, mnoho z nich tak plánuje ukončit svou praxi během několika let a odejít na odpočinek.
Pacienti by v nemocnicích měli trávit co nejméně času
Sdružení ambulantních specialistů již připravilo i konkrétní návrhy k řešení této krize. Patří mezi ně například zvýšení motivace mladých lékařů ke vstupu do ambulantní praxe nebo posílení dostupnosti péče zejména v regionech s největším nedostatkem odborníků. Dalším zásadním bodem je i efektivnější financování zdravotní péče.
SAS navrhuje model, kdy peníze jdou za pacientem - tedy tam, kde je skutečně potřeba péče. Žádá respekt k faktu, že objektivní potřeba hospitalizací neustále klesá a trvání na financování nákladů prázdných lůžek v nemocnicích je jen mrháním peněz. Přístup by mohl nejen snížit náklady systému, ale také podpořit rozvoj ambulantní péče jako levnější a dostupnější alternativy k hospitalizacím. "Co lze řešit ambulantně, má být i tak řešeno. V nemocnici by měl pacient trávit jen nezbytné množství času. Je to pro něj příjemnější a pro systém levnější," zdůrazňuje Jojko.
