První den ramadánu se muslimové v Dubaji postili od 5:15 do 18:29, tedy více než 13 hodin. Čas, kdy od úsvitu do soumraku nejí, nepijí ani vodu a nesmí mít sex, se v průběhu měsíce postupně o pár minut prodlužuje. Ve městě, které v pracovním tempu příliš nepolevuje ani během svatého měsíce, musí být dodržování jednoho z hlavních pilířů islámu opravdu náročné. Byznys jede, hotely jsou v provozu, turisté chtějí jíst a pracující muslimové se tomu musí přizpůsobit.
A to mají letos ještě štěstí, že ramadán vyšel na dobu, kdy se teploty pohybují okolo 28 stupňů. V takovém počasí se ale klidně dá vzdálit od moře, bazénů a klimatizovaných prostor, třeba do kdysi průmyslové oblasti ve čtvrti Al Quoz, která se proměnila v umělecké centrum Alserkal Avenue. Sídlí v něm galerie, butiky, artové kino, a dokonce i čokoládovna.
Čokoláda a odříkání
U ní potkáváme jordánsko-palestinskou dívku Dinu, která nám uměleckou čtvrť ukáže. Svěřuje se, že až půjde zpět, koupí nějaké čokoládové bonbony i své babičce, k níž jde večer na iftar, tedy přerušení půstu po západu slunce. Nošení sladkostí na návštěvu je prý tradice. "Během ramadánu lidé často přiberou, protože sní hodně sladkostí před spaním," vysvětluje Dina.
Na dubajské podnebí sice dnes není zas takové horko, obloha je výjimečně zatažená, a dokonce lehce sprchlo, ale i tak se dodržování pitného režimu více než hodí. Mladá žena, která žije v Dubaji od narození, si ale nesmí od úsvitu dát ani kapku vody. Procházení galeriemi jednoho unaví i bez půstu a na Dině je později chvíli vidět, že nemá daleko od toho, aby s sebou praštila o zem. "Zhruba po deseti dnech už se člověk cítí dobře," říká s lehkým úsměvem a ovívá si červené tváře a orosené čelo letáčkem.
Ramadán v doslovném překladu znamená "spálený pod horkým pouštním sluncem". Žíznící a hladovějící věřící mají během mnohdy až spirituálního zážitku za úkol očistit své duše, upevnit pouto s bohem a naučit se soucitu. Muslimové proto během ramadánu přispívají část svých výdělků na charitu.
Moderní život, moderní ramadán
Mnohým však přesto zůstane dostatek prostředků na to, aby si období ramadánu mohli zpříjemnit. Iftary a pozdější suhúry, tedy malé snídaně před rozedněním, jsou společenskou událostí a Dubaj nabízí nespočet možností, jak si je užít.
Vypadá to, že se i do svatého měsíce, podobně jako u našich západních svátků, vloudil konzum. Ulice a nákupní centra se rozzáří dekoracemi ve tvaru půlměsíce a hvězd a zejména mladí lidé vyrážejí za jídlem a zábavou. Nedílnou součástí ramadánu je vzájemné obdarovávání a obchodníci toho využívají. Módní značky v nákupním centru Dubai Mall se předhání v ramadánových kolekcích, slevy nabízí i obchody s elektronikou a ve výloze u Tiffanyho svítí modrý půlměsíc.
Za světla se nejí, po setmění ale přicházejí na řadu kulinářské zážitky - nejlépe ty výjimečné, třeba ve speciálním divadle TODA, kde během rautových večeří promítají na stěny digitální umění s arabskou tematikou a k tomu hrají a zpívají místní umělci. Ženy se na večerní události vyparádí tak, že si člověk připadá jako na přehlídce arabských princezen.
Velké oblibě se těší i iftary a suhúry v paláci módní značky Versace. Hotel s nápadným vstupem, vysokými stropy, upravenými zahradami a italským nábytkem si vybírají ti, kteří si chtějí dopřát. Podle luxusního prostředí a prohýbajících se stolů by si člověk myslel, že taková záležitost vyjde na pořádný balík, ale není to zas tak hrozné. Za bohatou rautovou večeři zaplatíte v přepočtu 1600 korun na osobu.
U jednoho ze stolů sedí tři ženy, které se chtěly najíst a popovídat si. Vlastně to působí jako normální setkání kamarádek, až na to, že je ramadán a ony se rozhodly, že jeden z jeho večerů stráví u Versaceho. Další den možná budou jen s rodinou nebo si vyrazí do pouště a budou mít iftar tam. Možností je v Dubaji nepočítaně.
Okno do tradičního světa
Opravdové poklady zpravidla čekají na toho, kdo se dívá pod povrch věcí, a v Dubaji to platí dvojnásob. Pokud člověk odhlédne od mrakodrapů, pláží a nákupů a projeví zájem o bližší seznámení s dubajskou kulturou a zvyky, čekají ho nevšední zážitky a hlubší pochopení života v Emirátech.
Takovou možnost zvídavým návštěvníkům poskytuje od roku 1998 Centrum kulturního porozumění šejka Mohammeda v historické čtvrti Al Fahidi. Záměr centra, které svého času navštívil i Bill Clinton, vystihuje motto "otevřené dveře, otevřená mysl".
Zajít právě sem během svatého měsíce je obzvlášť dobrý nápad. Iftar, který tu návštěvník zažije, je opravdu tradiční. Koná se ve starých domech s větrnými věžemi. Jdeme dovnitř a posadíme se na koberce a polštáře v beduínském stylu a velmi milí a pohostinní průvodci nám nejdříve povykládají o tradicích ramadánu. Před námi jsou už vyskládané pozlacené nádoby s jídlem a připravené nápoje.
Nejdřív dostáváme v plastovém kelímku balenou vodu a na špejli datli. "Iftar začne až za 10 minut, tak datle ještě nejezte. Alespoň trochu vyzkoušíte, jaké to je, když člověk musí na jídlo počkat," říká charismatický Emiráťan Ahmed, ale jeden návštěvník zřejmě neposlouchal, a tak má vodu i datli hned v břiše. My ostatní čekáme. Jaké to je, doopravdy od svítání do západu slunce nic nepít ani nejíst, ale nevíme. "Tělo s vámi začne bojovat, pak to přejde," říká zkušeně náš průvodce a já vzpomínám na Dinu.
Když je čas, můžeme se napít a dát si datli, které se v arabském světě jedí už od neolitu. Sladkým ovocem se začíná proto, aby se člověku, který celý den nevzal nic do úst, neudělalo špatně. Věřící pak čeká ještě modlitba, my se už můžeme dát do jídla. Nejtradičnějším pokrmem této části arabského světa je jehněčí nebo kuřecí biryani s rýží žlutou od kurkumy.
Po jídle se přesouváme do mešity Diwan na krátké posezení. Kdo není dostatečně zahalený, dostane ještě předtím tradiční dlouhý šat a ženám se zakryjí vlasy šátkem. Žena v černé abáje mi zaváže šátek tak, aby mi koukal jenom obličej. Dosud jsem byla tolerantní a chápu i zahalování těla - zvlášť při vstupu do náboženských objektů - ale zahalování ženských vlasů asi nepochopím nikdy. Není mi to příjemné, ale tu chvíli to nějak přežiju.
Mladý muž v mešitě nám ukazuje tabuli, na které svítí časy jednotlivých modliteb a činností během ramadánového dne. Poté se všichni ještě vracíme do centra a dostáváme tradiční dezerty a čaj. Z centra odcházíme a tradiční dřevěná loď, které se říká abra, nás převáží na druhý břeh, kde se nachází arabský souk plný koření a šátků. Na přilehlé zdi opět svítí nápis Ramadán.
Díky tomu, že je Dubaj tak otevřená, zároveň bezpečná a kosmopolitní, může obyčejný turista ramadán zažít, aniž by přitom opustil pohodlí své komfortní zóny. Tohle město svou víru a názory nikomu necpe, ale návštěvníkům dovolí se na ně podívat zblízka. A někdy jim je naservíruje na stříbrném podnose.
