Zima patří ve Spojených arabských emirátech mezi vrcholnou turistickou sezónu. Jezdí sem také čím dál více Čechů. Čím to podle vás je?
Je pravda, že Spojené arabské emiráty (dále jen Emiráty, pozn. red.) se poslední dobou hodně rozjely. Zatímco první zimu v roce 2015 s námi jelo pár zájezdů, hned rok nato se zájem zvýšil. Čechů létá o dost více asi i proto, že letecké společnosti otevřely linku Praha-Dubaj. Jedny aerolinky létají z Prahy dokonce dvoupatrovým letadlem. Taky je tam toho více k vidění a zřejmě se rozkřiklo, že Emiráty nejsou zas tak drahé, jak si asi většina lidí dříve myslela. Navíc úroveň služeb, například v hotelech, je špičková, mnohdy lepší než v Evropě.
Vy sama jste v Emirátech žila celkem tři roky. Jak vzpomínáte na své průvodcovské začátky v jedné z nejbohatších zemí světa?
Původně jsem jezdila do Řecka na pobytové zájezdy, ale po příchodu krize byla zrušena spousta letů a pobytů. Poprosila jsem tehdy v cestovní kanceláři, aby mi našli jinou destinaci. Nabídli mi právě Dubaj se smlouvu na dva roky, s tím, že si tam ale musím zařídit rezidenční vízum. Mojí rodině se to tehdy nelíbilo, protože před sedmi lety se toho o Emirátech zas tolik nevědělo. Říkali mi: 'Jedeš mezi ty Araby, budeš tam muset chodit v tom hábitu' Ale v Dubaji žije přes 120 národností - Indové, Pákistánci, Filipínci, Indonésané, Američané, Australané a tak dále. Mluví se zde několika jazyky, ale všichni se domluví anglicky.
Překvapilo vás tehdy něco po příletu do země?
Trošku mě vyděsilo, když se mě v kanceláři zeptali, jaké vyznávám náboženství. Nevěděla jsem, co mám říct. Ale kolegyně mi napověděla, ať hlavně neříkám, že jsem nevěřící. Taky mě velmi překvapil obrovský rozdíl mezi jednotlivými národnostmi.
Asiaty berou jako levnou pracovní sílu. Když jste Evropanka a děláte tu stejnou práci jako třeba Filipínka nebo Pákistánka, dostanete dvakrát vyšší plat než ony. Taky mě docela zarazilo, jak hrozně se k nim chovají, přijde mi to jako novodobé otroctví. Nejhůře jsou na tom Asiaté bez vzdělání, pokud jsou vzdělaní, chovají se k nim lépe. Přesto se i těm nevzdělaným pořád vyplatí v Emirátech pracovat a posílat domů peníze.
Příjemně mě překvapilo, že jsem v Emirátech potkala půlku světa a zjistila, jaké jsou jednotlivé národnosti. Třeba že Japonci jsou přesní jako hodinky, Indonésané se naopak často zpozdí. K poznávání dalších lidí přispívá i cena za bydlení, nájmy jsou tak vysoké, že pokud nejste pilot, na samostatné bydlení nemáte peníze.
Vývoj v Emirátech sledujete celkem osm let. Udivuje vás něco i po tolika letech?
Určitě to, jak myslí na budoucnost. Mají sice ropu a zemní plyn, ale nejsou na nich závislí. Nejsou hloupí a s vizí moderního města investují do dalšího rozvoje. Od roku 2013 staví jako šílení, protože Dubaji přiklepli Expo 2020. Hotová by měla být například nová nejvyšší budova světa, další umělé ostrovy nebo nové letiště.
Staví zejména proto, aby tam jezdili turisté a aby jednoho dne, až jim nedej bože dojde ropa nebo plyn, budou moci postavit ekonomiku na něčem jiném. Mají jadernou elektrárnu na výrobu elektřiny, výrobny železa a hliníku a tak dále. Navíc zde úspěšně prosperuje obchod, mají četné daňové, exportní a importní výhody. Nepřestává mě udivovat, jak celá země následuje vizi jednoho člověka udělat z rybářské vesnice velkoměsto. Už bych tam nechtěla žít, ale ráda se vracím a pozoruji nejnovější stavby a vymoženosti.
Proč byste tam nechtěla žít?
Většina lidí, která v Emirátech pracuje, se moc nechodí bavit ven, protože zábava je tam dost drahá. Nemáte zrovna peníze na to, abyste každý týden dali 1500 korun za vodní park, a procházet se po nákupním centru se vám taky pořád nechce. Chybělo mi zajít si jen tak na dvě hodiny do lesa. Všude je písek, asfalt a železobeton. Na pláž si zajdete leda v zimě, protože v létě je ve stínu 50 stupňů a voda má 38 stupňů. Jenže v zimě, kdy je sezóna, zase nemáte tolik času. Musíte si najít přátele, pokud je nemáte, je váš sociální život prakticky nulový. Chodili jsme občas do baru, někdy jsme společně grilovali. Ale v Praze je sociální život mnohem bohatší.
V Emirátech ani nikdy nedostanete jako cizinec občanství, i kdybyste tam žila a pracovala 50 let. Všichni se chovají slušně, protože za jakoukoliv hloupost vás ze země deportují. Ale všechno funguje recipročně - když jste férová a milá, tak jsou také oni k vám féroví a milí.
Hádám, že většina místních jezdí vlastním autem a na ulici v turistických destinacích je jen tak nepotkáte.
To je pravda. Dají se potkat třeba o víkendu - to znamená v pátek a sobotu, v nákupních centrech, kde se velmi rádi prochází, nakupují a využívají různých atrakcí. Nebo musíte do nočních klubů, kde místní poznáte jen podle oblečení. Kromě tradičního hábitu se snaží oblékat moderně. Ale občas se jejich kombinacím nasmějete, protože se k sobě vůbec nehodí.
Jak je to v nočních klubech třeba s pitím alkoholu?
Alkohol najdete ve všech emirátech, kromě Šardžá, v hotelech, restauracích s licencí a v nočních klubech. Kdybyste šla pro pivo do supermarketu, najdete tam jenom nealkoholické, volně se prodává jen ve specializovaných obchodech. Správně by muslimové neměli pít alkohol, kouřit a jíst vepřové. Ale řekla bych, že jediné, co striktně dodržují, je odmítání vepřového. Jinak jsem potkala spoustu muslimů, kteří kouřili a alkohol do nich padal jako nic, třeba i v těch klubech. Ale nepijí jej každý den jako v Evropě.
Když jste nakousla to jídlo - jaká je typická emirátská specialita?
Žádnou svou vlastní specialitu nemají. V Emirátech seženete kuchyni celého světa. Ale stejně jako v jiných arabských zemích, i zde najdete arabský chléb, jehněčí, kebaby nebo šavarmy, což jsou v podstatě gyrosy. Jedí taky naloženou zeleninu, kuřecí nebo hovězí maso, samozřejmě ale musí být halal (speciální typ porážky zvířete, pozn. red.).
Účastníky zájezdů lákáte občas i na cappuccino sypané zlatem. Vzpomenete si ještě na další neobvyklé "chuťovky"?
No, ona je to káva, do které se dává kardamom. Je to perfektní, když vás omrzí běžná chuť kávy. Pije se takhle v celém Perském zálivu. Jinak se v Emirates Palace dá koupit pralinka s plátkem 24karátového zlata. V Emirátech se taky dělá zmrzlina nebo čokoláda z velbloudího mléka, vyjde na 180 korun, ale je moc dobrá. Zkoušela jsem i hamburgery z velbloudího masa a byly dobré, trochu se podobaly hovězímu.
S turisty jezdíte zejména do Dubaje a Abú Dhabí. Které město máte raději?
Na pohled se mi víc líbí Abú Dhabí. Jakmile město dokončí všechny projekty, bude mnohem hezčí než Dubaj, ta je profláknutá. Abú Dhabí je mnohem zelenější, upravenější a klidnější. Dubaj je samé sklo, mrakodrap a železobeton. Navíc Dubaj není zas tak bohatá, jak se říká. Spoustu projektů kolikrát sponzoruje bohatší Abú Dhabí.
Kromě dvou nejslavnějších měst, co ještě podle vás stojí v Emirátech za vidění?
Určitě bych jela do emirátu Fudžajra. Je to sice daleko od letiště, ale nachází se zde nejstarší mešita a až do Ománu se odtud táhne pohoří Al-Hadžar. V emirátu Abú Dhabí stojí za vidění taky město Al Ain, kde jsou staré pevnosti, oázy a trh s velbloudy. Víte, v Emirátech na historické památky zase tolik nenarazíte, chybí zde vývoj čtyř stovek let, který jsme v Evropě měli. Zdá se, že přesedlali z velbloudů rovnou do nejmodernějších aut a ze stanů se přestěhovali do nejmodernějších vil.